Artyčok, symbol francouzské gastronomie, v této zemi upadá v nemilost. Je vnímán jako náročný na přípravu, mladá generace se mu vyhýbá a jeho prodej ve Francii stále klesá. Naproti tomu v Itálii nebo ve Španělsku zůstává oblíbenou zeleninou, píše agentura AFP.
"Rok 2022 byl katastrofický a letos stále trpíme následky horkého a suchého počasí," vysvětluje 52letý Christian Bernard uprostřed svého pole s artyčoky v severní Bretani na západě Francie. Právě tento region je hlavní oblastí pěstování této plodiny v zemi.
"U velkých masitých artyčoků jsme se dostali na 20 až 25 eurocentů (4,7 až 5,9 koruny) za kus pro pěstitele. Potřebovali bychom být na 55 až 60 centech (13 až 14,3 koruny)," stěžuje si zelinář, který tuto zeleninu příbuznou bodláku pěstuje již 30 let. Na znamení nespokojenosti rozdali 9. června pěstitelé desítky tun neprodaných artyčoků v Lannionu v západní Francii zdarma místním.
Jedním z důvodů poklesu ceny je počasí. O artyčoku se říká, že má rád nohy ve vodě a hlavu na slunci. Vedle Bretaně je druhou pěstební oblastí Roussillon na jihovýchodě Francie a artyčoky tam zpravidla dozrávají jindy. Letos ale v obou těchto regionech přišla úroda prakticky zároveň a v červnu tak pulty přetékaly artyčoky.
Vedle této souhry okolností je ale možné pozorovat i strukturální trendy. "Každých deset let klesne spotřeba artyčoků o 10.000 tun," uvedl Pierre Gélébart, vedoucí produkce artyčoků ve společnosti Prince de Bretagne, která zastřešuje několik pěstitelů. Na severu Bretaně už se teď vypěstuje jen zhruba 20.000 tun artyčoků ročně.
Jak si vysvětlit nezájem spotřebitelů o tuto zeleninu, která byla kdysi základem jídelníčku v domácnostech i ve školách? Čas, který lidé věnují přípravě jídla se zkracuje, a artyčok je vnímán jako zelenina, jejíž příprava trvá příliš dlouho a nesouzní s novými návyky spotřebitelů. "Francouzské jídlo, tedy předkrm, hlavní chod a dezert, ať chceme nebo ne, ztrácí půdu pod nohama," uvedl Gélébart a poukazuje na to, že i artyčok lze připravit za pouhých deset minut v mikrovlnné troubě.
Artyčok, kterému konkurují pokrmy dříve na talířích Francouzů nevídané, jako je třeba avokádo, mladou generaci sotva osloví. "Téměř 70 procent spotřebitelů (artyčoků) je starších 60 let," řekl Gélébart.
Mezi zemědělci se artyčokům přezdívá "zelenina pro odvážné", protože pěstování je náročné na čas a rentabilita je poměrně nízká.
"Je potřeba 300 hodin práce ročně na hektar," zatímco pole s obilím si žádá zhruba osm hodin práce na hektar ročně, srovnává Marc Rousseau s pohledem upřeným na své pole v Henvicu s výhledem na zátoku baie de Morlaix.
"Musíme najít spotřebitele a vydobýt si přijatelné výkupní ceny, jinak to pěstitele přestane bavit a přeorientují se na jiné plodiny. Je škoda, že mizí plodiny, které jsou součástí francouzské gastronomie," dodává zemědělec a poukazuje na to, že v Itálii a Španělsku dosahuje roční spotřeba "carciofo" a "alcachofa" osmi až devíti kilogramů na osobu. Ve Franci je to už jen zhruba 400 gramů na osobu ročně.
Artyčoky se poprvé do Francie dostaly v 16. století, kdy se objevily na stole panovníků. Kolem roku 1810 se začaly pěstovat na polích v Bretani. Jejich propagátoři vyzdvihují jejich nutriční kvality, vysoký obsah vlákniny, hluboké kořeny, které odvodňují půdu, a neobvyklý vzhled.
"Konzumace artyčoků má spoustu předností a je to skvělá zábava pro děti, když ho mají olupovat," říká Arnaud Lécuyer, viceprezident regionu Bretaň zodpovědný za zemědělství.
Zdroj: ČTK*
