Mezi 10-20. červnem 2003 se lekníny zaskvěly ve svém prvním vrcholu kvetení - bylo to skvostné: hodně květů ve středu mezi 5 – 10 plovoucími listy. Vrcholů kvetení bývá v roce několik, zpravidla během prázdninových měsíců. I loni se zvýšené kvetení opakovalo, ale vždy už bylo více listů, počet květů ubýval. To i proto, že se rostliny v dlouhodobém horkém létě navíc hojně množily, odnožovaly do dalších růžic.
V jezírkách přeplněných lekníny byly květy často zakryty pod vzdušnými listy vyčnívajícími vysoko nad hladinu vody, navíc bývají od poloviny léta obalené mšicí, která je poškozuje sáním. Nad hladinu k nim ryby nemohou, proto jsem házel velkou lopatou na listy vodu, nebo jsem mšice srážel na hladinu proudem vody, aby je sežraly ryby. Kdo měl listy poškozené hmyzem a polepené špínou, kdo neměl substrát v nádobách s lekníny vyhnojen do zásoby, živiny se bohatým kvetením vyčerpaly už kolem půlky července, takže některé lekníny pak kvetly málo. Tropické léto přineslo do nádrží i více přemnoženého hmyzu, který ničil leknínové listy požerem, děrováním, vytvářením chodbiček, hlavně v bazénech málo zarybněných. Lekníny pak měly více poškozených než zdravých listů, hůře tudíž fungoval (i při přemíře slunečního svitu) příjem uhlíku v procesu fotosyntézy (listová zeleň rozkládá oxid uhličitý na kyslík a uhlík), občas chyběl i kyslík. To vše vedlo ke zhoršenému kvetení leknínů, zvláště při nedostatku živin v substrátu pro lekníny, jinak by se snad byly „ukvetly“ k smrti.
Co s tím? Dospělé lekníny jsou v přírodě pevně zakotveny přídavnými kořeny do dna nádrží, kde mají k dispozici stovky a tisíce litrů země. V umělých rybníčcích je výhodnější vysadit je do zemin v nádobách o objemu 20-50 litrů, abychom byli schopni vyzvednout je nad hladinu při nutných manipulacích (kontroly, dělení, přihnojování). Čím menší je nádoba, tím živnější v ní musí být zem, vyhnojená i do zásoby, abychom během léta nemuseli vícekrát dodávat živiny nebo v nádobě ob rok měnit zem. Substrát (tj. směs zemin) pro lekníny a stulíky by měl obsahovat asi 4 díly drnovky, 2 díly zetlelého hovězího hnoje, 1 díl rašeliny, 1 díl jílu. To vše bývá v dobře kompostované zemině ze zahradního odpadu. Chybí-li v ní hnůj, lze ho nahradit průmyslovými hnojivy (1:100), avšak lepší a ekologičtější je moučka kostní (v poměru 1:30, tj. 1kg na 30kg zeminy) či rohová moučka (1:500) nebo tzv. „rohoska“ (tj. drtí z rohů, paznechtů apod., poměr 1:200-300). Prodávaný substrát pro vodní rostliny je málo živný pro lekníny, ale dobrý pro ostatní vodní a bažinné rostliny, obzvláště, když je využíváme k čistění vod. S ohledem na ryby je rozumnější vyčistit jezírka na podzim, aby v nich tlející rostlinný materiál (do ledu zamrzlé leknínové a jiné listy) nepřipravil ryby o kyslík, a tím i o život, což se stává už koncem podzimu.
Jaro je nejvhodnější dobou k přesazování i dělení leknínů a stulíků, hlavně březen až květen. Červen mívá už dosti teplé vody. Teplo může napomoci k hnití oddenků, oddělky mají po rozdělení řezné či lomové rány. To se může stát i přes to, že rány desinfikujeme, namočíme je do růžovofialového vodního roztoku hypermanganu a pak ještě vlhké do práškového dřevěného uhlí. Oddělky v kontejnerech by neměly být umístěny, tedy ponořeny do malých, mělkých nádob s vodou, která se na slunci může rychle přehřát a způsobit v oddencích kvašení škrobu (obsahují ho až 50%). Navíc leknínovým oddenkům nejvíce a nejrychleji narůstají kořeny během května až června, což je pevně zakotví v zimě.
