
V Empírovém skleníku v Královské zahradě areálu Pražský hrad je k vidění více než 100 odrůd kvetoucích jarních rostlin. Jubilejní desátý ročník výstavy Předjaří: Zahrada malých gest nabízí nejen bohatou kolekci cibulovin a raných druhů, ale také dialog se současným výtvarným uměním mladých českých a slovenských autorů.
Expozice, kterou připravili hradní zahradníci, umožňuje nahlédnout do přírodních pokladů Královské zahrady. Výstava je přístupná do 8. března za vstupné 50 korun, otevřena je zároveň celá Královská zahrada.
Na ploše skleníku rozkvétá přibližně 2000 rostlin. Nechybí tulipány, narcisy, hvězdníky, ale také ladoňky, hortenzie či klívie. Některé druhy, například sněženky, zde kvetou přirozeně, zatímco talovíny už v zahradě pomalu odkvétají. Příprava výstavy začíná už na podzim. Cibuloviny putují mezi chladem a teplem, zimním světlem i stínem podle přesně ověřeného postupu, aby bylo jejich kvetení načasováno právě na přelom února a března. Díky této pečlivé choreografii se vedle sebe objevují rostliny, které by se ve volné přírodě míjely o celé měsíce. Jednotlivé odrůdy narcisů či hvězdníků se liší barvou, velikostí i tvarem, což návštěvníkům umožňuje vnímat šíři sortimentu i šlechtitelskou rozmanitost.
Kurátor Vít Novák koncepci výstavy inspiroval knihou Modern Nature britského umělce a aktivisty Derek Jarman. Ten ve svém díle popsal vznik osobité zahrady na mořském pobřeží v sousedství jaderné elektrárny, kterou chápal jako prostor svobody, tvorby i osobního zápasu. Mladí autoři na jeho myšlenky reagují různými žánry – malbou, tapiserií či zvukovou instalací. Jedna z instalací tematizuje náročnost zahradnické práce prostřednictvím symbolických břemen. Vedle Lucie Králíkové vystavují Iva Davidová, Efemér, Jakub Hájek a František Hanousek, Jakub Hons, Eva Jaroňová, Adrián Kriška, Kristina Láníková, Barbora Lungová, Michael Nosek, Antonie Stanová a Jaro Varga. Výstava tak spojuje zahradnickou preciznost, bohatství jarních cibulovin a současné umění do jednoho harmonického celku, který podtrhuje význam zahrady jako místa péče, estetiky i osobní výpovědi.
Zdroj: ČTK*