Příspěvek shrnuje data o pěstovaných taxonech rodu Heliopsis, o vývoji zahradních sortimentů, jejich obměnám a uplatnění v zahradách. Tabulky přibližují stovku odrůd doposud pěstovaných i zaniklých, včetně dat o jejich původu a hodnocení nejpěstovanějších.
Rodu Heliopsis, spadajícímu k úzkému příbuzenstvu ostálek, sanvitalií a nejspíš i třapatkovek Urbatsch et al., 2000), bývá přičítáno třináct (Fisher, 1957) až patnáct (García-Chávez et al., 2004) vytrvalých i jednoletých druhů; další ještě přidávají Ramirez-Noya et al. (2011). Ale jen tři druhy rostou severně od mexické hranice (García-Chávez et al., 2004) a jediný druh rodu, Heliopsis helianthoides pronikající daleko na sever až do jihovýchodních kanadských provincií, je spolehlivě zimovzdorný i ve středoevropských klimatických podmínkách.
Heliopsis helianthoides (L.) Sweet vyhání z krátkých plazivých oddenků trsy až 1,5 m vysokých, slámově žlutých nebo červenohnědých lodyh s listy kopinatými až hrotnatě vejčitými, po okrajích nepravidelně zubatými. Úbory velikosti dětské dlaně sestávají z 10 až 18 (u zahradních odrůd zpravidla více) zlatožlutých paprsků a několika desítek zelenavě žlutých (někdy až kaštanových) kvítků disku se semeníky dozrávajícími v hranaté, hladké a chmýru často zcela prosté nažky. Roste na prériích, mokrých pastvinách, ve světlých lesích, často však i na antropogenních stanovištích po celém severoamerickém kontinentu s výjimkou států pacifického regionu a severních kanadských teritorií.
Doc. Ing. Jiří Uher
Mendelova univerzita v Brně
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2016.
