Realizacemi zahrad včetně těch nejnáročnějších se zabývá František Ryvola, který spolupracuje mimo jiné se zahradním architektem Drahoslavem Šonským. Ještě před propuknutím pandemie koronaviru jsme spolu poseděli v příjemné restauraci a popovídali si o zahradnickém řemeslu.
Jak byste se jako zahradník charakterizoval?
Mám rád výzvy, občas třeba učíme lítat bagr. Musím na to ale mít čas. Vesměs pracujeme podle projektů, ale někdy v nich najdeme chyby. Mám rád milé lidí, k takovým půjdu o víkendu do práce. Snažíme se nedělat špatně zpracované projekty, kterých je spousta. Dost lidí si nechá poradit, těm zajistíme nový projekt. Do výběrových řízení se příliš nepouštíme, jsme v nich znevýhodněni tím, že neumíme práci šidit. Dílo naceňujeme tak, jak se to dělat má, a jsme tím bezkonkurenčně nejdražší. V současnosti fungujeme na doporučení, lidem vysvětlujeme, proč děláme to či ono a většina osvícených lidí s tím souhlasí. Na začátku kariéry jsem dělal pro firmu, která stavěla bytové domy. Tlačili nás na ceně a já raději do toho investoval svoje finance, aby to nějak vypadalo. Naštěstí jsme se vypracovali k lidem, kteří jsou ochotní dobrou práci zaplatit. Například trvám na tom, že terénní práce děláme my, abychom pak nemuseli kopat telegrafní sloupy, jako se nám to kdysi stalo.
Největší podíl Vaší práce tvoří rodinné zahrady?
Rozhodně. Práci děláme precizně podle projektu. Klienti jsou různí a každému z nich je bližší jiný styl a ačkoli projekt může být krásný, nemusí jim vyhovovat. Zahrady potom udržujeme. Na malou údržbu jedeme na zahradu zhruba čtyřikrát do roka, klasicky na jaře, na podzim, hnojíme, plejeme, případně zaléváme v době dovolené klientů. Navíc udržujeme zeleň spřátelených obcí. Obce jsou slušný zákazník, děláme pro ně s láskou. Většinou jsou překvapeny kvalitou naší práce. Do velkých projektů se nepouštíme, je to těžké kočírovat. Mám čtyři děti a určitý nárazník, kam už nehodlám zajít. Zahrady jsou komplikované a je jich hodně. Potřebuji u všeho být osobně, všechno si zkontrolovat. Pokud někam nestíhám jet, prosím o poslání fotek detailů, abych viděl aktuální stav. Zaměstnancům několikrát denně volám a posílají mi hlášení, aby bylo vše tak, jak má být. Myslím si, že je umění naprojektovat zahradu tak, aby to dokázalo fungovat. Podle mě je dobré jít cestou zdravého selského rozumu – zeminu na daném místě vylepšit a použít vhodné rostliny, které tu budou prospívat. Co se láme přes koleno, nikdy nefunguje.
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 7/2020.
