Motto:
Nejen prací živ je člověk
Hovoří-li se o ovocnářích (zelinářích, květinářích…) vždy se uvádí řada čísel - plochy výsadeb, výnosy, kvalita, odrůdy a mnoho jiného. Ale k životu patří nejen práce. Jak naplňujeme ten malý zbytek volného času, který se nám stále zmenšuje? Kultura se v poslední době scvrkává na pasivní „televizní“, která málokoho uspokojí, ale přesto u ní dennodenně podřimujeme.
Že je možné spojit obě části života, dokládá například i Žertovic Špejchar – galerie.
Vše začala u Adama nebo trochu před ním
Po několik let mi Ing. Zdeněk Žert vyprávěl o jejich rodě, který hospodařil na Bříství od 12. srpna 1671. Vždy pevně věřil, že jednou se tam, když ne on, tak jeho syn, vrátí a bude pokračovat v několika set leté historii hospodaření. Přes moje skeptické pohledy a poznámky se neuvěřitelné stalo skutečností a na zdevastovaný statek se mohl „nastěhovat“ staronový majitel a začít někde tam, kde kdysi jeho děd a praděd skončil.
Málokterý rod se může pochlubit tím, že po několik století bydlí a pracuje na jednom místě. Jan Žert zakoupil v roce 1671 za 1222 kop a 30 grošů Bříství, kde se usadil a pracoval. Ale kořeny rodu pocházejí z Brandeburska, z města Zerbstu, kde jsou písemné doklady již ze 12. století. Odtud se jedna větev oddělila a odešla do Saska a později do Čech, kde se usadili, nakoupili nemovitosti. Ještě dnes najdete v Jičínském okrese vesnice jménem Zert, později přejmenované na Zerč. Zde Jindřich a Petr Žert, kteří byli porybnými na Pardubickém panství,obdrželi 8. března 1577 erbovní listinu od císaře Rudolfa.
Dnes na statku najdeme, kromě Ing. Zdenka Karla Žerta, i nejmladšího Adama Zdenka Žerta (nar. 1998) - jedenáctého, který se jménem vrátil k předkovi. Kromě toho se jméno Zdeněk a Karel vyskytuje skoro v každé generaci.
Bříství z pohledu historie
Samotné Bříství se poprvé připomíná v roce 1340, kdy byla rozdělena na tři vladyčí statky. V roce 1404 zápisy se zmiňují o tvrzi, kterou vybudoval Oldřich nebo jeho syn Michal. Vystřídalo se zde několik majitelů a v roce 1505 kupuje velký dvůr s tvrzí a malý dvůr Mikuláš Trčka z Lípy.
V roce 1540 a 1543 kolínská obec kupuje oba statky. V roce 1547 byl tento majetek obci Kolínu zabaven císařem Ferdinandem I. za vzpouru a přidělen ke komornímu panství kolínskému.
V průběhu třicetileté války (1618 – 1648) a především po vpádu Švédů do Čech bylo Bříství vypáleno, rozbořeno a opuštěno. Zůstalo v tomto stavu až do roku 1662, kdy došlo k novému osídlení. 16. února 1662 jej kupuje Jan Vaněček a ten pro stáří prodává Bříství 12. srpna 1671 Janu Žertovi. Od této doby je Bříství v přímé linií v držení rodu Žertů.
Smrt císaře Karla VI. se podepsala i na místní historii. Vymření habsburské dynastie v mužské linii vedlo k rozpoutání válek a k nověrozdělení země. Říšská knížata se snažila získat České země. A tak se bojovalo a bojovalo. Na jedné straně habsburská armáda a na druhé pruské vojsko. Z toho pošlo i vítězství habsburské monarchie ve slavné bitvě u Kolína 18. června 1757.
Nedávná minulost
Zemědělská činnost vždy spočívala v produkci celého základního sortimentu a vyváženém poměru rostlinné a živočišné výroby. Teprve po prvé světové válce došlo k částečné specializaci a ve větším rozsahu se množila zeleninová semena (cibule, karotka, fazole, hrách), pěstoval se velmi kvalitní sladovnický ječmen a byla zde založena velká školka vlašských ořechů.
Druhá světová válka aktivity utlumila a vše skončilo převratem v roce 1948. Majetek byl zabaven a majitel vystěhován.
Statku se ujalo zemědělské družstvo, budovy přestavělo na opravárenské dílny a sklady. Obytné domy pro zaměstnance a jiné budovy byly zbořeny. Stejně tak i krásná barokní brána, část špejcharu, budovy dostaly nová plechová vrata…
Mechanizační dvůr vypadal jako sběrna starého šrotu v kombinaci s odložištěm pneumatik a jiného nepoužitelného nepořádku.
Konečně současnost
V roce 1992 byla částečně napravena křivda a statek byl vrácen původnímu majiteli, který si pronajal dalších 200 ha zemědělské půdy se kterou vstoupil do Zemědělské společnosti v Kutlířích, která zajišťuje základní zemědělskou výrobu na více než 1000 ha.
V roce 1997 vzniklo sdružení Ovocné sady Bříství, kde společně s Jiřím Hruškou, Velim založili intenzivní výsadbu jabloňového sadu a v následujících dvou letech ji rozšiřují na celkovou výměru 10 ha. Výsadbový materiál byl vyroben ve školce Ovocné a okrasné školky Velim (Jiří Hruška). Ve výsadbě jsou především odrůdy ’Jonagored’, ’Golden Delicious’, ’Topaz’, ’Gala’ a ’James Grieve Red’. Typ výsadby je vřetenový zákrsek se sponem 3 x 1 m. Sad leží v 240 m n.m., v mírné svažitosti s expozicí na jihovýchod. Úroda prvého roku se prodala „ze dvora“.
Postupně se začíná budovat potřebné zázemí. Vše závisí od finančního stavu, který může být narušen například krupobitím, které v roce 2000 zničilo nejen ovoce, ale i samotný sad ve dřevě.
Práce na statku bylo nad hlavu, ale nezměrná práce se konečně projevila a dvůr se začal podobat tomu, čím kdysi dávno byl - středem života. Majitel se snaží využít i bývalé budovy, které postupně pronajímá, nebo přebudovává pro jiné účely - z jedné vybudoval Žertovic Špejchar – galérii.
Žertovic Špejchar (tvrz Bříství – Křečhoř)
Jednou z mála budov, která si ponechala původní charakter je tvrz. Teprve po vyčištění se ukázala tři zajímavá podlaží, která byla v poměrně dobrém stavu. Protože mladí manželé mají mnoho zajímavých přátel, rozhodli se, že špejchar využití „netradičně“ na galerii, kterou chtějí postupně dotvářet. V tomto atraktivním prostředí chtějí pořádat výstavy výtvarných děl, včetně tvůrčích dílen, výstavy jiných zájmových činností – sběratelské, hudební včetně soustředění souborů, letníš školy, akviziční akce, školení a mnoho dalších a dalších akcí.
Vzhledem k tomu, že lokalita není příliš vzdálena od Prahy je možné, že jejich bohaté nápady se v plné míře uskuteční.
První akcí v letošním roce byla výstava na které se podíleli Jiří Sissak (dobové dokumenty), Josef Čáslava (fotografie), Magdalena Monhartová (keramika), Michaela Bartoňová, Antonín Muller (grafika, oleje, loutky) a Štys – Mamut (depozitář).
Ve výstižném úvodním slově Dr. Alice Žertová uvedla:“… máme galerie výtvarného umění na světové úrovni, nechybějí výstavy, které putují světem a nesou pečeť senzace i umělecké lahůdky, jsou náročné na znalosti i vkus návštěvníků. Ale vyznačují se vysokými investicemi a ceny katalogů přesahují možnosti mnohých zájemců.
Jako protiváha stojí pestrá regionální nabídka, která je více rázu komorního a bližšího okruhu místních obyvatel. A právě my se hlásíme k regionálnímu programu Žertovi Špejchar je skutečně objekt staré sýpky bývalého statku, vzniklého na místě starodávné tvrze Bříství. Vše je zde památné, historické, i ta úrodná pole kolem Naše výstavy nemají kurátora, ani drahý katalog, ani objednanou propagaci v mediích. Jsme prostí a upřímní, nabízíme podle svých skromných možností svá vlastní bohatství. „
Plný dvůr lidí, kteří se živě zajímali o dění na statku, mnoho uměleckých přátel a dalších ukázal, žesměr kterým se vydali je správný. Ti, kteří o Špejcharu nevědí, se mohou dostat do řad vystavovatelů. Kouzlo starých prostor přímo vybízí ke kulturním aktivitám.
Zajímavá byla reakce ministra životního prostředí Miloše Kužvarta, který se jel podívat na historickou bitvu u Křečhoře a Kolína Místo bitvy, zcela neplánovaně, se octl ve víru loutek, keramiky, šperků a kreslených vtipů. Byl zaskočen aktivitami mladých lidí, které nikdo nenutí, aby dělali to, co dělají. Jejich podnikání je bez půjček, vzmáhající se (dobré podnikatelské záměry) a v plánu toho mají na několik životů. Obnovit dol, vybudovat rybníčky, které byly v době nedávné zasypané, závlahu, dvůr proměnit na Rajskou zahradu, vzorně vychovat děti…
Nevěřte a neříkejte, že my jsme „to“ dělali lépe. Mnoho mladých lidí je činných nejen ve své profesi, ale i na celospolečenském poli. Držme jim palce, neboť - nejen prací živ je člověk.
