Navrhuji a instaluji závlahy. Nejsem tedy profesí výživář. Ale původním vzděláním něco jako botanik, jakkoliv se k tomu, v úctě ke svým učitelům a nadanějším kolegům, nehlásím příliš často. Můj pohled na věc tedy kolísá mezi stránkou teoretickou a praktickou. Snad se tím více přibližuji k realitě.
Ve skutečnosti to vypadá asi následovně: „Co jste to s tím chudákem trávníkem provedli!?“ My nic, my muzikanti…, popřípadě se rovnou ozve volání pomoc, pomoc.
Otázka první: diagnostika. Na tu jsou metody vědecké a vědečtější, drahé a dražší. A mnoho výborných učených knih s obrázky. Nejtěžší je rozlišit, co bylo dříve a co později – je trávník žlutý kvůli suchu jako takovému, kvůli nepřijímání živin v důsledku sucha, nebo ho napadla houba v důsledku oslabení suchem a nepřijímání živin? Přikrmit vodou, fungicidem nebo hnojivem? Každopádně zničit krtka!
Otázka druhá: čím. Pominu fungicidy, pominu metody na hranici okultních věd, o závlaze jsem psal minule. Na přihnojování je mnoho různých zaručených receptů, moudrých knih zvících na tři palce a podobně. Nikde jsem si však ještě nepřečetl jednu zásadní pravdu moderní doby: trávník je třeba hnojit tak, aby byl zelený a co nejméně rostl. Jsou to dva protichůdné požadavky uživatelů, ale kdo to má pořád sekat. A aby to moc nestálo, peníze jsou u nás až na prvním místě.
O účinku jednotlivých základních živin N-P-K si přečtěte od fundovanějších. Poté otočte v knize o několik stran dále a přes železo přejděte k magickému (zkratka Mg) hořčíku. Pokud jste tam již předtím nebyli, objevili jste právě Ameriku. A dá se také říct, že i ty správné a zaručené receptury jsou střeženy stejně, jako ta na Coca-Colu.
Otázka třetí: jak. Souvisí do značné míry s otázkou čím. Každý zná NPK, většina z Vás Cererit, ledek amonný, močovinu …. Co výše uvedená hnojiva spojuje je jejich forma – granule, a přijatelná cena. Může se nám tedy stát, že pokud po přihnojení nezaprší, vysbírá nám naše supersekačka při nízkém střihu většinu hnojiva do koše a hajdy na kompost. Ne, že by se tam živiny ztratily, ale potřebujeme je jinde.
Čím větší plocha, tím více se na ní dá pokazit a tím je to dražší. Čím větší plocha, tím více jsou na ní vidět chyby, ale platí také, že ve velkých plochách je krása, když jsou kvalitní. Zkuste se před renomovaným trávníkářem (nemyslím Edwarda Střihorukého) zmínit o hnojení trávníku závlahou. Poklepe si na čelo – přinejmenším. Ale kdo tam nebyl, neuvěří. Funguje to, a dá se říct, že celkem dobře, i v rozměrech fotbalového hřiště. Nejde samozřejmě o zásobní hnojení dusíkem, ale právě o to přiživování. Trávník si bere vodu a s ní i hluboce podkritické dávky živin přibližně v tom poměru, v jakém mu je nabízíme. Den po dni, s každou zálivkou, v každé kapce vody. Na jaře a v létě můžeme zvolit jiný poměr než na podzim. Právě to, co odstraníme v posečené biomase můžeme pozvolna dodat. Včetně kouzelného hořčíku.
Trávník zelený a málo rostoucí (a bez krtin) Vám přeje
