Rzivost hrušně byla v minulosti považována za méně významné onemocnění (např. Blattný, Starý 1940, Baudyš a kol. 1965). Ke škodlivým výskytům docházelo pouze výjimečně na lokalitách s početným zastoupením obou hostitelů (hostitelské druhy jalovce, hrušeň). Významný výskyt byl zaznamenán poprvé v roce 1990 a pravidelné silné výskyty po většinu let od roku 1998.
V současné době je rzivost hrušně vážným onemocněním především ve smíšených ovocných a okrasných výsadbách v zahrádkářských koloniích a v přídomních zahradách. Patogen významně poškozuje také náchylné jalovce. Zvýšený výskyt a škodlivost souvisejí především s vyšším zastoupením hostitelských jalovců, především jalovce prostředního a jeho velmi náchylných kultivarů, ve smíšených výsadbách a s opakovaně vhodnými podmínkami pro šíření patogenu.
Příznaky onemocnění
U hrušně patogen napadá především čepele listů. Napadeny mohou být také řapíky listů a výjimečně i plody a letorosty. Na líci infikovaných listů vznikají od června zpočátku nenápadné žlutozelené, později oranžové skvrny. Skvrny se zvětšují, často jsou ohraničeny červeným lemováním. Plně vyvinuté skvrny jsou 5 – 10 mm velké, eliptické nebo často okrouhlé s ohraničeným, ale nepravidelným okrajem. Na listu může být 30 i více skvrn. V pletivu skvrn se záhy vytvářejí drobná, tmavá a mírně vyvýšená spermogonia (pozorovatelná jako drobné bradavičky). Jsou lokalizována především ve středu skvrn a mohou být i koncentricky uspořádána. V srpnu se na spodní straně skvrn vytvářejí žlutohnědé zduřené hrbolky, které se člení a na jednotlivých vyvýšeninách vyrůstají nápadná pohárkovitá k vrcholu zúžená a rýhovaná oranžová 3 – 5 mm vysoká aecia (roestelioidní typ) s třásnitou čepičkou. V pozdním létě skvrny od středu nekrotizují. Oranžové skvrny a později i spermogonia a aecia se vytvářejí také na napadených řapících, letorostech a plodech. Velmi silně napadené listy mění zbarvení a mohou předčasně zasychat. K dřívějšímu opadu listů dochází jen výjimečně. Napadené plody jsou zdeformované, praskají a často druhotně hnijí.
Větve a větévky jalovců jsou v místě napadení vřetenovitě zduřelé s nápadně drsnou až šupinovitou borkou. Při napadení mladých větévek se vytvářejí malé nádorovité zduřeniny. Již časně na jaře (konec března – duben) se na kůře zduřených částí objevují úzké, příčné, žlutooranžově zbarvené praskliny, z nichž později prorůstají telia. Telia je možno na napadených částech pozorovat od konce dubna a v květnu (dle oblasti a průběhu počasí). Méně často se vyskytují telia i na mladých dvouletých větévkách. Fenologicky toto období nastává krátce před květem až po odkvětu hrušně. Telia vyrůstají ve skupinách, za vlhka jsou světle hnědá, sloupcovitá (jazykovitá), rosolovitá a až 20 mm vysoká. Za sucha jsou nízká, rzivě hnědá, splývající a prášivá. Postupně zasychají a opadávají. V místě výskytu zůstávají po opadu telií nápadné žlutooranžové jizvy. Silně postižené větve a větévky jalovců mají kratší přírůstky, prosychají a mohou i odumřít.
Ekologie a škodlivost
Původcem rzivosti hrušně (i rzivosti jalovce) je rez Gymnosporangium sabinae (řád: Uredinales, čeleď: Pucciniaceae). Rez hrušňová je dvoubytná (heteroecická) a má neúplný vývojový cyklus (spermogonia, aecia, telia a bazidiospory, chybí uredia=demicyklický typ). Hostiteli jsou některé druhy jalovce (hlavní hostitel) a hrušně (mezihostitel).
Perenující mycelium přetrvává ve větvích a větévkách hostitelských jalovců. Na jaře (konec dubna, květen) se na napadených větvích a větévkách vytvářejí ložiska (sloupce) zimních výtrusů (telia) a v nich na dlouhých stopkách teliospory (probazidie). Teliospory jsou hnědé, dvoubuněčné na obou koncích zúžené až zašpičatělé, velikosti 35 – 45 x 20 – 28 nm. Mají různě silnou stěnu a dva klíční póry. V místě přepážky jsou zpravidla mírně zaškrceny. Buňky teliospory klíčí ve čtyř buněčnou bazidii. Na každé buňce bazidie se vytváří na stopečce okrouhlá jednobuněčná bezbarvá bazidiospora. Bazidiospory jsou zanášeny vzdušnými proudy na listy hrušně, klíčí hyfou a způsobují infekci. První příznaky napadení lze pozorovat nejdříve dva týdny po infekci. Po krátké době se v pletivu skvrn na listech vytvářejí spermogonia a v nich se diferencují spermacie. Ty jsou významné pro vývoj patogenu. Od konce srpna se na rubu listů, případně i na řapících, letorostech a plodech vytvářejí pohárkovitá aecia a v nich aeciospory. Aeciospory jsou světle hnědé nepravidelně okrouhlé někdy i eliptické 27 – 34 x 19 – 27 nm velké. Povrch aeciospor je jemně bradavičnatý, mají několik klíčních pórů. Aeciospory roznášené větrem infikují hostitelské jalovce. Příznaky napadení se na jalovcích projeví až v závěru druhého roku po infekci.
Výskyt onemocnění
Je vázán na přítomnost obou hostitelů. Čím blížeji jsou oba hostitelé (hostitelské jalovce, hrušeň), tím větší je nebezpečí výskytu. Podle našich pozorování dochází pravidelně k významnému napadení hrušně, pokud jsou oba hostitelé od sebe vzdáleni do 100 – 150 m. Za největší vzdálenost, kdy ještě může dojít k významnému napadení, je obvykle uváděno 500 m. Vzdálenost i směr výskytu od zdroje infekce (napadené jalovce) jsou významně ovlivňovány směrem a intenzitou převládajících větrů v době šíření. Z tohoto pohledu jsou nejvíce ohroženy lokality, kde jsou smíšené výsadby nebo jsou v blízkosti ovocné a okrasné výsadby (zahrádkářské kolonie, přídomní zahrady).
K infekcím listů hrušně dochází, především pokud je v době kvetení a krátce po odkvětu hrušně (druhá polovina dubna, květen) deštivé a relativně teplejší počasí. Teliospory klíčí a bazidiospory se vytvářejí již při teplotě 8 °C (optimum 18 °C). K produkci bazidiospor dochází jen za deštivého počasí, proces se vícekrát opakuje. Bazidiospory klíčí a k infekcím dochází v rozmezí teplot nad 5 – 25 °C (optimum 20°C). Při teplotách nad 25°C k infekcím nedochází.
Hostitelský okruh patogenu
Hostiteli této dvoubytné rzi jsou některé druhy jalovce a hrušně. K ověření hostitelského okruhu patogenu bylo uskutečněno více experimentů a mnoho pozorování. Jako hostitelské druhy jalovce jsou uváděny jalovec chvojka (Juniperus sabina), jalovec prostřední (J. media), jalovec čínský (J. chinenesis), jalovec skalní (J. scopulorum) a výjimečně i jalovec viržinský (J. virginiana). Z experimentu i pozorování vyplývá, že významná je nejen vnímavost druhu, ale i citlivost kultivaru (např. velmi citlivé jsou J. media ´Pfitzeriana´ a ´Pfitzeriana Aurea´ a odolné J. media ´Hetzii´ a ´Pfitzeriana Glauca´). Velmi náchylné jsou zejména J. media ´Pfitzeriana´, J. media´Pfitzeriana Aurea´ a J. media ´Pfitzeriana Compacta´, J. media ´Gold Sovereign´, J. media ´Swissgold´, J. sabina ´Blue Danube´, J. sabina ´Tamariscifolia´, J. chinensis ´Robusta Green´ a J. chinensis ´Keteleery´ a náchylné J. media ´Old Gold´, J. media ´Mathot´, J. media ´Rockery Gem´, J .sabina ´Arcadi´, J. sabina ´Brovemoor´, J. sabina ´Buffalo´, J. sabina ´Arcadi´, J. sabina ´Tamariscifolia Select´a J. scopulorum ´Blue Haven´.
V našich podmínkách jsou jednoznačně nejvýznamnějšími hostiteli z hlediska rozšíření i skutečného napadení J. media ´Pfitzeriana´, J. media´Pfitzeriana Aurea´, případně J. media ´Pfitzeriana Compacta´. Toto široce ověřené zjištění je plně v souladu s údaji ze Slovenska (Juhásová, Praslička, 2002). Přesto, že je často, zejména mykology, uváděn jako hlavní a často i jediný hostitelský druh jalovec chvojka, jeho napadení je méně časté.
Hostiteli rzi Gymnosporangium sabinae nejsou jalovce J. communis (včetně J. communis subsp. alpina), J. conferta, J. horizontalis, J. procumbens, J. squamata a další. Za odolné lze považovat i některé kultivary hostitelských druhů jalovců např. J .media ´Hetzii´, J. media ´Mint Julep´, J. media ´Pfitzeriana Glauca´, J. media ´Plumosa Aurea´, J. chinensis ´Blue Alps´, J. chinensis ´Blaauw´, J. chinensis ´San Jose´ a J. sabina ´Wichite Blue´.
Hostiteli rzi G.sabinae nejsou příbuzné rody čeledi cypřišovité (Cupressaceae) Chamaecyparis, Thuja a Platicladus.
Pokud jde o hrušeň je nejčastěji napadána hrušeň obecná (Pyrus communis) a její kultivary. Napadena může být také hrušeň polnička (P.pyraster) a některé další hrušně. Odolné jsou japonské hrušně P. pyrifolia var. culta (nashi). Při výjimečném napadení se na listech projeví pouze žlutooranžové ohraničené skvrny, další vývoj rzi neprobíhá.
I u hrušně jsou určité rozdíly v náchylnosti kultivarů. Za náchylné lze považovat odrůdy ´Angoulemská´, ´Boscova lahvice´, ´Clappova´, ´Dielova´, ´Hardyho´, ´Charneuská´, ´Konference´, ´Kongresovka´, ´Madame Verté´, ´Pařížanka´, ´Vienská´, ´Williamsova´ a ´Williamsova červená´. Významné rozdíly jsou také v náchylnosti nových českých odrůd.
Jalovce mohou být hostiteli také dalších rzí z rodu Gymnosporangium. Mezihostitelem jsou v tomto případě dřeviny podčeledi jabloňovité (rodů Amelanchier, Cotoneaster, Crataegus, Cydonia, Malus, Pyracantha, Pyrus, Sorbus, případně dalších). Nejčastěji se setkáváme s druhy G.cornutum (hostiteli jsou především J. communis včetně J. communis subsp. alpina, J. sibirica, Sorbus aucuparia, S. torminalis, S. sudetica, S. domestica, S. hybrida, Amelanchier ovatus, Pyracantha coccinea), G.clavariaformae (hostiteli jsou především J. communis včetně J. communis subsp. alpina, J. oxycedrus, J. sibirica, Crataegus spp., Pyrus communis, Amelanchier ovatus), G.confusum (hostiteli jsou především J. sabina, J. virginiana, J. oxycedrus, Cotoneaster spp., Crataegus spp., Sorbus torminalis, Cydonia vulgaris) a G.tremelloides (hostiteli jsou především J. communis včetně J. communis subsp. alpina, J. oxycedrus, J. sibirica, Sorbus aucuparia, S. aria, S. torminalis, S. sudetica, S.hybrida, Malus domestica, M. baccata, M. silvestris). Tyto rzivosti se vyskytují především v přirozených biotopech a jejich výskyt i škodlivost jsou zpravidla menší než u rzivosti hrušně.
Škodlivost choroby
Výskyty rzivosti hrušně, které byly pozorovány v posledních letech v zahrádkářských koloniích a v přídomních zahradách, lze považovat za hospodářsky škodlivé. Při silném napadení, kdy může být poškozeno až 80 % plochy listů dochází k nepříznivému ovlivnění přírůstků i velikosti a kvality plodů. Přímo napadené plody jsou zcela znehodnoceny. Opakovaně silně postižené stromy chřadnou a jsou méně odolné vůči nepříznivým podmínkám. Výskyt v produkčních výsadbách, pokud nejsou v bezprostřední blízkosti zahrádkářských kolonií nebo přídomních zahrad, kde jsou vysazeny náchylné jalovce je zanedbatelný. Patogen významně poškozuje také jalovce. Napadené větve a větévky jsou světle zelené, zakrslé, prosychají, případně i odumírají. Silně postižené jalovce mají sníženou sadovnickou, případně tržní hodnotu.
Ochrana
Základem ochrany je dostatečná izolace obou hostitelů. Za efektivní lze považovat podle našich víceletých sledování již vzdálenost 100 – 150 m. Pokud je izolační vzdálenost větší dochází k významnějšímu napadení jen v letech se silným prouděním vzduchu od hostitelských jalovců v době přenosu infekce. Za takových to podmínek může dojít k významnému napadení hrušně až do 500 m, zcela výjimečně i více metrů od hostitelských jalovců. Toto naše zjištění se plně shoduje s údaji zahraničních i starších českých autorů (např. Blatný, Smolák, 1940), kteří uvádějí možnost šíření do vzdálenosti 100 m, výjimečně až 500 m.
Za koncepční řešení lze považovat vyloučení výsadby a postupnou obměnu hostitelských druhů jalovců a zejména jejich náchylných kultivarů na lokalitách, kde jsou současně pěstovány hrušně (zahrádkářské kolonie, přídomní zahrady). Na těchto lokalitách by měly být vysazovány pouze nehostitelské druhy, nebo odolné kultivary hostitelských druhů jalovců.
K realizaci tohoto opatření je nezbytné informovat
• pěstitele, který by měl pro výsadbu na rizikových lokalitách volit nehostitelské druhy nebo odolné kultivary jalovců
• množitele a prodejce výsadbového materiálu, který by měl upozornit pěstitele (při prodeji, v propagačních a nabídkových materiálech) na riziko výsadby náchylných jalovců v blízkosti hrušní a doporučit výsadbu nehostitelských druhů a odolných kultivarů jalovců
• projektanta a realizátora, který by měl pro výsadbu na rizikových lokalitách volit nehostitelské druhy nebo odolné kultivary jalovců
Pokud jde o míru rizika, pak by se toto opatření mělo týkat zejména jalovce prostředního a jalovce chvojky a jejich velmi náchylných a náchylných kultivarů.
Na ohrožených lokalitách je účinným opatřením také včasné odstranění napadených (zduřelých) větví a větévek jalovců. Odstranění je třeba provést nejpozději na počátku tvorby telií.
Pokud jde o často doporučovanou likvidaci hostitelských jalovců ve smíšených výsadbách, je velmi problematická. Oba hostitelé hrušeň i jalovec jsou hospodářsky významnými rody. Preference je věcí rozhodnutí pěstitele. V každém případě by měly být likvidovány silně napadené a poškozené jalovce se sníženou sadovnickou hodnotou. Pokud jde o likvidaci napadených hostitelských jalovců nebo o preferenci výsadby nehostitelských druhů a odolných kultivarů jalovců je velmi důležitá dohoda a společný postup pěstitelů.
Starší autoři doporučovali překrýt v době šíření infekce hostitelské jalovce textilií. Novější jsou informace o možnosti omezit či eliminovat napadení hrušně překrytím napadených hostitelských jalovců v době šíření infekce netkanou textilií.
Možnosti fungicidní ochrany jsou omezené. V současné době není proti rzivosti hrušně povolen žádný fungicid. Některé fungicidní přípravky povolené proti strupovitosti hrušně však mají současnou nebo vedlejší účinnost také na rzivost hrušně (např. Baycor 25 WP, typ Dithane, Novozir MN 80 New, Polyram WG, Punch 10 SC a Talent). Použijeme-li tyto přípravky proti strupovitosti hrušně v období ohrožení rzivostí hrušně (období krátce před květem, případně na počátku kvetení a po odkvětu), zajistí současnou nebo vedlejší účinnost i proti tomuto onemocnění. Je třeba zdůraznit, že ošetření v těchto termínech (krátce před květem a 1 – 2x po odkvětu) lze považovat za základní ošetření proti strupovitosti hrušně. Stejné přípravky i některé další (Delan 700 WDG, Horizon 250 EC, Ornament 250 EC, Ortiva, Score 250 EC) lze použít koncem léta i k ochraně jalovců. Provádí se několik ošetření (2 – 4x) ve druhé polovině měsíce srpna a září. Toto ošetření omezí nové infekce jehlic, není však účinné na přetrvávající mycelium ve dřevě větví a větévek jalovců.
