Začátkem dubna otiskly Hospodářské noviny článek Ekozemědělci se mají čeho bát, jehož autorem byl předseda Svazu marginálních oblastí Milan Boleslav. Stanovisko k tomu to článku poskytli předseda Ovocnářské unie ČR Jaroslav Muška a její tajemník Ing.Martin Ludvík.
Autor se ve svém článku zamýšlí nad problémy ekologického zemědělství a zejména nad zřejmě mylném doporučování Ministerstva zemědělství ČR, aby se ekofarmáři soustředili na produkci plodin pro biopaliva a cíleně pěstovali biomasu. Poukazuje přitom na článek ministra Gandaloviče, který otiskly rovněž Hospodářské noviny pod názvem Ekozemědělci se bát nemusí 5. dubna. Milan Boleslav v článku mimo jiné uvádí: „A pokud se pan ministr pozastavuje nad procentuálním nárůstem dotací na trvalé travní porosty, které jsou většinou v chudých a strukturálně postižených podhorských oblastech, proč se stejně tak nepozastavuje například nad nárůstem sazeb u integrované produkce ovoce? Tam sazby vzrostly na neuvěřitelných 329 % z 3940 Kč na 12 955 Kč, což je dokonce více než v Rakousku.
Zavádějící je především tvrzení, že sazbu pro ekofarmáře je potřeba snížit proto, že nabídka biopotravin je nízká. Ve skutečnosti produkce biopotravin roste nejrychleji ze všech zemědělských oborů, a to o 40 až 50 % ročně. Naopak o integrované ovoce jsem zatím v žádném obchodě nezavadil – začne ministerstvo měřit všem stejně a zareaguje snížením těchto sazeb?“
A právě na toto tvrzení, které se negativně týká ovocnářů a integrované produkce, reagují předseda a tajemník Ovocnářské unie ČR:
„Bývalo dobrým zvykem, že představitelé jednotlivých profesních svazů hájili zejména zájmy svých členů, a to jak u státních institucí, tak i v médiích. K tomu využívali argumenty skupiny, kterou reprezentovali a to i proto, že právě tito představitelé jsou špičkovými odborníky daného oboru. Milan Boleslav toho ve svém článku jistě využil, ale navíc se pustil do srovnání s dalším oborem, který nereprezentuje a jeho problematice zjevně navíc nerozumí.
Ve svém článku se podivuje a komentuje nárůst sazeb u integrované produkce ovoce. Jeho konstatování, že nárůst u integrované produkce ovoce je o „neuvěřitelných“ 329 %, není pravdivé.
Každá výše podpory v rámci agroenvironmentálních opatření je stanovena na základě výpočtu Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky a následně schválena Bruselem. Podpora integrované produkce ovoce byla od počátku (od roku 2005) vypočtena na 9857 Kč na hektar. Ministerstvo zemědělství ČR pěstitelům, kteří se přihlásili do těchto závazků, vyplácelo za rok 2005 40 % této částky, tedy 3940 Kč/ha (ekologická produkce – travní porosty měla podporu 100 %, a to je jistě v pořádku). Rozdíl těchto částek nesli pěstitelé sami.
Od roku 2006 ministerstvo navýšilo podporu právě na vypočtených 9857 Kč/ha, tedy 100 % výpočtu s cílem zvýšit počet farem hospodařících v tomto systému.
Do nového programovacího období, které začíná rokem 2007, byl proveden výpočet podle prováděcích předpisů Programu rozvoje venkova. Tato podpora byla stanovena do příslušného vládního nařízení ve výši 435 Euro/ha, což je v přepočtu 11970 Kč/ha a nikoliv 12955 Kč na hektar, jak uvádí Milan Boleslav.
Ovocnářům v integrovaném systému pěstování tak byla fakticky navýšena podpora při přechodu z jednoho programovacího období do druhého na základě výpočtu o 21,4 % a nikoliv o autorem uváděných 329 %. Myslíme si, že navýšení o 21,4 %, které bude platné až do roku 2013, není tak vysoké, aby to musela jakákoliv jiná skupina zemědělců ovocnářům závidět.
Další neznalostí autora je srovnání podpory s Rakouskem. Podpora integrované produkce v Rakousku je sice 400 eur na hektar, ale tento titul je povinně kombinovatelný s protierozním opatřením, kde je sazba i za rovné sady ve výši dalších 125 eur na hektar.
Stávající podpora integrované produkce ovoce v České republice je srovnatelná s výší podpory nejen v zemích EU-15, ale i v zemích, které přistoupili v roce 2004, jako je například Maďarsko, Polsko či Slovensko.
Ještě k poznámce Milana Boleslava k ovoci z integrované produkce v obchodech. Téměř polovina české produkce ovoce v obchodní síti je z integrované produkce. Ta doposud nemá zákonem stanovené ochranné označení a ani žádnou podporu propagace z veřejných rozpočtů. Tuto činnost děláme z vlastních zdrojů a hledáme možnosti financování k rozvoji masivní propagace. Prostředky z podpory integrované produkce k propagaci nelze využít, bylo by to v rozporu s evropskou legislativou.
Bohužel na rozdíl od ekologického zemědělství nemáme ani vlastní zákon o integrované produkci, který by mnohé vyřešil, a to si uvědomuje i Brusel, který již legislativu začal zpracovávat.
Podpora integrované produkce ovoce je standardní součást agroenvironmentálních opatření většiny zemí EU. Nikomu nebereme jeho názor, pokud jsou v něm reprezentovaná fakta pravdivá. Rovněž považujeme za neseriozní, kdy jedna skupina zemědělců mediálně útočí na jinou profesní skupinu. To ve finále neprospěje ani jedné straně.“
