Evropský sektor ovoce a zeleniny se poučil z hlubokých změn v posledních dekádách. Pěstitelé se museli vyrovnat s prudkým rozvojem jednotného Evropského trhu, globální konkurencí a ostrým koncentračním procesem v maloobchodě. Byly zavedeny různé národní a nadnárodní systémy certifikace, které získaly v konkurenčním boji na důležitosti. Snad nejdůležitější z nich jsou integrované pěstování a další systémy řízení kvality (QM).
Spojení šetrné výroby a zdravé a bezpečné zeleniny s širší ochranou životního prostředí není v Evropské unii ničím novým. Zemědělští experti vládních i nevládních organizací se otázkami tzv. agro-enviro zabývají již od konce 90. let minulého století ve vazbě na reformu společné zemědělské politiky a účelné vynakládání dotací a podpor proudících do zemědělství.
Dle Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského a záručního fondu (EZOZF), ve znění nařízení č. 1698/2005 se stále více přechází k širší ochraně životního prostředí a venkova jako společného ekoprostoru pro šetrné zemědělství (certifikované potraviny). Život na venkově ve smyslu soužití s biosférou je brán jako důležité životní prostředí, které je třeba zachovat pro příští generace.
Analýza systémů IPZ
Pro pojem integrovaná produkce (IP) prakticky neexistuje žádná obecně známá definice. Na celosvětové úrovni publikovala směrnice pro IP International Organisation for Biological and Integrated Control of Noxious Animals and Plants (IOBC), která také vytvořila ověřovací systém pro tyto směrnice a k nim příslušné organizace. Dále bylo vyvinuto schéma pro vyhodnocování směrnic IP pro oblast ovoce a zeleniny.
Vyhodnocovací schéma se skládá ze dvou částí. V první z nich je 31 otázek analyzujících všeobecné požadavky a zabývajících se třemi následujícími aspekty:
1. organizací IP
2. kontrolním systémem a výjimkami
3. ekologickými a zemědělskými požadavky
Otázky jsou zodpovídány na jednoduché bázi ano-ne. Druhá část vyhodnocovacího schématu potom klade 72 dalších otázek týkajících se specifických směrnic pěstování plodin. Otázky jsou strukturovány do 13 témat (např. zpracování půdy, zavlažování a integrované řízení ochrany rostlin – používání pesticidů atd.). Vyhodnocení je vyjadřováno v bodech (kladných nebo záporných), kdy pro tzv. 40 povinných aspektů IP není jejich neplnění označováno negativními body, ale je u těchto nezbytných opatření označováno jako nepřijatelné pro IP.
V analýze, kterou provedli v období 2002 – 2004 odborníci z Universität Hohenheim, Institut für Agrarpolitik und Landwirtschaftliche Marktlehre, byly v rámci počátečního sběru dat identifikovány visačky kvality produkce importované do Německa. Následující dotazníková akce sesbírala informace o směrnicích používaných v jednotlivých zkoumaných zemích. Jako další krok byly potom vyhodnoceny směrnice IP a QM systémů pro ovoce a zeleninu. Výzkum zahrnoval dvanáct norem ze Španělska, Itálie, Nizozemí a Francie. Jako německá referenční norma byla vybrána směrnice spolkové země Falcko-Porýní. Vzniklá zjištění jsou přehledem o nejdůležitějších systémech IP v každé zemi a obsahují také popis jejich slabých a silných stránek. V dalším kroku byly vybrány jedna nebo dvě reprezentativní směrnice z každé země pro srovnávací analýzu vybraných zemí.
IPZ ve vybraných zemích 2002 – 2004
Dynamický rozvoj ve Španělsku
Španělsko má největší výrobu ovoce a zeleniny v Evropě. Tato oblast hraje významnou roli ve španělském zemědělství a je orientována na zahraniční trhy, z nichž nejvýznamnější je Německo. Integrovaná produkce ještě není široce praktikována, ale v posledních letech vykazuje rychlý růst, zejména pro export. Stále více na významu získává také QM systém EurepGap.
V roce 2002 byl vydán nový zákon o IP (Real Decreto 1201/2002), který stanovuje minimální standardy pro “producción integrada” závazné rovněž pro existující i budoucí regionální směrnice a soukromé směrnice pro IP. Vláda zveřejňuje detailní opatření pro každou plodinu. Rostoucí význam má i norma EU pro kontrolovanou produkci ovoce a zeleniny.
Federální struktura v Itálii
V Itálii je oblast pěstování ovoce a zeleniny rovněž významná a exportně orientovaná. Okolo 50 % národní produkce je vyváženo do Německa. Některé provincie, jako Alto Adige či Emilia Romagna mají vlastní regionální zákon o IP. Specifické směrnice jsou publikovány pěstitelskými organizacemi (Alto Edige) nebo regionálními zemědělskými rozvojovými servisy (Emilia Romagna). V těchto regionech se široce praktikuje integrovaná produkce. Velmi málo informací je k dispozici z oblasti centrální a jižní Itálie. Italská družstevní organizace maloobchodních prodejců Italia and Conad podporují integrovanou produkci pomocí IP-ochranných známek Prodotti con Amore a Percorso Qualita. Integrovaná produkce v Itálii je významná pro domácí trh i na export.
Význam zahraničního obchodu v Nizozemsku
Situace v Nizozemsku je silně ovlivňována potřebami mezinárodního obchodu. Aukce a burzy (obchodní organizace) pracují podle systémů mezinárodní kvality, které jsou poměrně flexibilní a nové požadavky obchodních partnerů mohou být do nich rychle zakomponovány. Mezinárodní systém EurepGap je všeobecně aplikován. IP jako koncept nemá velký význam, systém Milieu Bewusste Teelt byl zrušen v roce 2001. Strnulý Milieukeur nastartoval vlastní program podpory značky Milieukeur, který má za cíl omezit negativní dopady na životní prostředí. Směrnice IP byly vyvinuty díky široké diskusi vědců a odpovídajících složek společnosti s vládou.
Sektorové řešení ve Francii
Francouzská diverzifikovaná produkce ovoce a zeleniny uspokojuje v prvé řadě domácí trh. Pro export jsou důležité vybrané produkty jako jsou jablka, květák a listová zelenina. Pokud jde o IP, můžeme zde pozorovat sektorová řešení. Příkladem může být národní produktová branže – sektor pro jablka, Section Nationale Pomme, která má národní charakter IP.
Visačka kvality Production Frutiére Intégrée – Working with Nature je jasně projektován k oslovení zahraničních zákazníků Francie. Výhradní dokumenty ostatních produktových branží nekomunikují IP pomocí visaček kvality. V roce 2002 vydala francouzská vláda nový zákon o Agriculture Raisonnée směrující k nahrazení IP.
Co zjistila studie?
Srovnávací studie uvedená výše tedy zkoumala směrnice v několika reprezentativních zemích. Její závěry a doporučení jsou následující:
• Rozdílnost mezi nejlepšími a nejslabšími směrnicemi IP je velmi vysoká, definice IP jako takové je hledání určení v ní samé. Toto však může být zlepšeno vytvořením závazné evropské normy IP, podobné nařízení (EEC) č. 2092/91,
• IP průběžně předkládá různé cíle v různých zemích (profitabilita, ochrana životního prostředí, bezpečné potraviny). Autoři směrnic IP se musí rozhodnout, které z nich zdůraznit. Aspekty veřejného zájmu jako je ochrana životního prostředí budou zahrnuty pouze tehdy, pokud jsou požadovány jednotlivými vládami,
• vyhodnocovací systém kontroly vyvinutý pro tento projekt byl vhodný pro analyzování a srovnávání směrnic IP pro ovoce a zeleninu. Žádná ze zkoumaných směrnic nezískala vysoký počet bodů ve všech kategoriích. IOBC norma, která sloužila jako výchozí bod pro vyhodnocování, jasně ukázala, že je pouze základnou pro optimální směrnici IP.
Budoucí výzkum v této oblasti je nevyhnutelný a měl by se zaměřit na tyto oblasti:
• Vyhodnocení směrnic v ostatních zemích EU a pro další relevantní produkty. Například z pohledu německých spotřebitelů rychle získávají na důvěře výrobní směrnice a kontrolní procedury v některých nových státech EU (Polsko a Maďarsko). Podle současných dovozních dat jsou stále významnější také produkty z klimaticky srovnatelných regionů (Chile, Argentina, Jižní Afrika, Nový Zéland) nebo zemí s výhodnými pěstitelskými podmínkami jako je Severní Afrika, Turecko či Izrael,
• kritickou analýzu parametrů integrované produkce, správné zemědělské praxe a řízení kvality (bezpečnost potravin). Tyto tři systémy jsou běžně široce diskutovány a někdy aplikovány souběžně. Nebezpečí týkající se rozsahu, hloubky a objektivních aspektů těchto systémů jsou evidentní. Další výzkum by se měl zaměřit na lepší definování těchto systémů a prozkoumání jejich vzájemné kompatibility a relací,
• analýza nákladů a výnosů certifikace v sektoru ovoce a zeleniny. Produktová certifikace v sektoru ovoce a zeleniny je běžná. Analýzy musí obsahovat zjišťování nákladů a výnosů pro pěstitele, spotřebitele a maloobchodníky a prozkoumat roli národních a mezinárodních institucí, které stanovují standarty pro výrobu a kontrolu.
Česká republika jako plnoprávný člen EU 27 se bude muset prostřednictvím odborných orgánů a výzkumných pracovišť zapojit do tohoto výzkumu s cílem sjednotit pravidla integrované produkce zeleniny v rámci EU jednou zákonnou normou, aby nedocházelo k nekalé konkurenci při využívání finančních podpor EU na základě různých národních norem a pravidel.
Podmínky IPZ v EU po roce 2004
Řada zemí EU 15 má na své národní úrovni minimálně od roku 2000 velmi dobře zpracovanou metodiku kontrolované nebo tzv. integrované zemědělské produkce, která ve své podstatě chrání životní prostředí a je svojí povahou šetrná k přírodnímu životnímu prostoru.
Velmi dobře mají metodiku integrované zemědělské produkce zpracovanou a užívanou Německo, Rakousko, Francie, Španělsko, Itálie a další země EU 15, od roku 2004 na ní prostřednictvím svých odborných svazů nebo státních orgánů rostlinolékařské správy pracují i některé nově přistoupivší země (Polsko, Litva, Maďarsko, ČR). V ČR je metodika péčí odborného svazu Zelinářské unie Čech a Moravy (ZUČM) a jejího Svazu pro IPZ rozpracovaná do metodických pravidel schválených ministerstvem zemědělství a již testovaných v praxi na nevládní úrovni s takzvaným dvouletým přechodným obdobím za pomoci externích odborných kontrolních firem (58 pěstitelů ZUČM v roce 2006 na celkové ploše 4,8 tis. ha).
Bližší informace o Pravidlech IPZ a Organizačním řádu Svazu pro IPZ viz http://www.zelinarska-unie.cz/ZUČMhlavnístránka/SvazproIPZ/tabid/74/Default.aspx
Předpisy pro IPZ v Polsku
Státní systém integrované produkce v Polsku je podrobně rozpracován v příslušných zákonech a nařízeních a hlavní roli při jeho prosazování a kontrole má Státní inspekce ochrany rostlin a osiva – hlavní inspektorát (PIORIN-GI).
Základní podmínky IP jsou stanoveny v čl. 84 ust. 2 zákona o ochraně rostlin ze dne
18. grudnia 2003 (Dz. U. z 2004 Nr. 11, poz. 94 v platném znění) a prováděcím předpise – nařízení ministra zemědělství a rozvoje venkova ze dne 26. lipca 2004 o správě integrované produkce (Rozporzadzenie Ministra Rolnictva i Rozvoju Wsi w sprawie integrowanej produkcji – Dz. U. z 2004 r. Nr. 178 poz. 1834). Rozhodnutím hlavního inspektora PIORIN jsou pak stanoveny zásady postupu inspektorátu při dohledu nad IP a tato instituce také vydává Metodiky jednotlivých druhů zelenin, ovoce a speciálních plodin.
IPZ v Rakousku
Rakouský systém je dobře propracovaný, a proto by mohl být vzorem jak pro ČR, tak i pro další sjednocování národních systémů do jednoho v rámci EU. Tento stát je naším bezprostředním sousedem a jeho ekonomický rozměr jej určuje být konkurenčním partnerem ČR, a to i v integrované produkci zeleniny, která je zde velmi dobře metodicky zpracována. Dobře funguje také spolupráce vládní a nevládní sféry.
Rakousko má velmi přehledný systém tvořený kombinací metodického řízení na vládní i nevládní úrovni s využitím finančních podpor z EU i národních. Základem systému je zákon č. BMLFUW-LE.1.1.8/0015-II/8/2005 vydaný spolkovým ministerstvem zemědělství, lesnictví, ochrany životního prostředí a vodního hospodářství a tzv. ÖPUL 2000 vydaný v roce 2000 pod názvem Speciální směrnice pro Rakouský program na podporu extenzivního zemědělství šetrného k životnímu prostředí a chránícího přírodní životní prostor. IPZ se věnují opatření uvedená v hlavě 2 zákona (2.11. Integrovaná produkce zeleniny jako specielní plodiny na volném poli a 2.12. Integrovaná produkce zeleniny ve sklenících a fóliovnících – Code GA). Zákon má celkem dvacet příloh, z nichž pro IPZ je důležitá zejména příloha č. 4 (Směrnice pro integrovanou produkci zeleniny). Změny v předpisech jsou mimo jiné zveřejňovány formou aktualizací na internetu.
Ve výše uvedeném sumáři jsme představili základní informaci, podle níž jsou odborné veřejnosti představeny základní stavební kameny rakouského programu ochrany životního prostředí. V rakouském pojetí malostrukturovaných rodinných farem byl tento program koncipován v jejich prospěch a představuje alternativu k programu rozvoje zemědělství cestou intenzifikace a specializace. Společenský konsenzus spočívá na myšlence, že je nutno podporovat rozvoj extenzivního zemědělství v zájmu tlumení tvorby agrárních přebytků a z hlediska ochrany životního prostředí a případné ztráty na důchodech zemědělců v důsledku poklesu tržeb ze zemědělských aktivit vyrovnávat poskytováním smluvních výkonů z oblasti ochrany životního prostředí. Jinak řečeno, výkony pro společnost (tj. péče o krajinu a vše ostatní co s ní souvisí) musejí být honorovány, přičemž základním pravidlem je předcházení škodám na životním prostředí péčí řádného hospodáře.
Není sporu o tom, že konkrétní zkušenosti Rakouska s prosazováním této koncepce rozvoje zemědělství jsou pro nás v mnoha směrech užitečné, a to zejména proto, že je nastavena tak, aby byla jednak v souladu se základními filozofickými východisky pokračující reformy SZP, ale zároveň umožňovala rakouským zemědělcům čerpat nemalé zdroje ze společných unijních fondů. Na plánovací období 2000 až 2006 mělo Rakousko na agroenvironmentální programy k dispozici 3 377 mil. eur a stojí si po Německu na druhé pozici co do objemu prostředků uvolňovaných na tyto účely. Z plánovaného objemu společných zdrojů mělo Rakousko k dispozici více než jednu šestinu.
Integrované pěstování zeleniny v ČR
Český trh zeleniny se již minimálně od konce 90. let minulého století musí vyrovnávat s globální konkurencí a ostrým koncentračním procesem v maloobchodě, zejména neřízenou konkurencí deseti nejsilnějších zahraničních řetězců, v nichž se v ČR prodá více jak 80 % čerstvé zeleniny. Ve všech okolních zemích byla zavedena integrovaná produkce zeleniny (v EU 15 minimálně od roku 2001) a systémy výrobkové certifikace a peněžní podpory systémům IPZ z evropských fondů získaly na důležitosti v rámci konkurenčního boje na plně otevřeném trhu ČR po vstupu do EU v roce 2004. IPZ a systémy řízení kvality (QM) jsou prezentovány maloobchodníkům a spotřebitelům prostřednictvím certifikátů, visaček kvality, ochranných známek, kvalitativních znaků, atd. (viz registrovaná ochranná známka IPZ ). Finanční podpora za nižší výnosy, bezpečné potraviny a ochranu životního prostředí při šetrném pěstování zeleniny je však pěstitelům zeleniny v okolních zemích již několik let vyplácena z evropských fondů rozvoje venkova v plné výši a činí dle příslušných nařízení ES nyní až 600 eur na hektar. Dle posledních šetření ZUČM je do IPZ v zemích EU 15 zapojeno až 70 % pěstitelů zeleniny. To je jednoznačná a významná konkurenční výhoda v neprospěch našich pěstitelů, pro které stát dle PRV 2007-2013
podporu v navrhované výši 440 EUR teprve pro rok 2007 v rámci opatření agro-envi připravuje.
