V letošním školním roce se po 4l letech pedagogické činnosti neotevřely škamny mělnické zahradnické školy pro Ing. Josefa Víta. Tuto svou celoživotní činnost i lásku ukončil ne proto, aby se oddal klidu a vzpomínání, ale zkrátka dozrál čas. Toto zjištění je těžko pochopitelné zejména nás kantory, kteří jej máme před očima jako zvídavého studentíka.
Mělník – životní osud
Josef Vít se narodil v zahradnické rodině v Chocni 17. 10. 1938. Tyto dvě skutečnosti v sobě skrývaly pozdější problémy. Jeho otec – živnostník byl v roce 1951 totiž na základě vykonstruovaného obvinění uvězněn a zahradnictví začleněno do komunálního podniku. Děti měly po skončeni základního vzděláni zákaz studia. Tyto zkušenosti jej však naučily trpělivosti a vědomí, že všechno nejde vždycky tou nejkratší a nejjednodušší cestou. Vysněné přijetí na zahradnickou školu v Mělníku se nakonec podařilo v roce 1954. Zde na něj již čekalo příznivější životní etapa daná prostředím a pedagogickým sborem. Sám vzpomíná: „Na Mělníce se tehdy sešla skupina odborných učitelů, která dovedla lidsky i odborně podchytit zájem studenta a svými postoji mnohým pomohla (samozřejmě byly i výjimky). Přátelské vztahy mezi studenty a vyučujícími přetrvaly celý život“.
Po skončení školy pracoval v květinářském závodě komunálních služeb v Horním Jelení. Odtud odešel na vysokou školu do Prahy a pak na zahradnickou katedru v Lednici. Později ještě absolvoval dvouleté dálkové pedagogické studium.
Na Střední zahradnickou školu v Mělníku se Josef Vít vrátil již jako učitel, ještě před zakončením vysoké školy, v roce 1962. Zde učil nejprve několika odborným předmětům, postupně se však specializoval především na květinářství. Tento obor byl náročný nejen na výuku, ale předpokládal i udržování rozsáhlých venkovních i skleníkových sbírek živých rostlin „učebnicovém“ stavu, tj. metodicky uspořádané a opatřené jmenovkami. Svým systémem výuky a známými „poznávačkami“, přiměl žáky k celostudijnímu kontaktu s těmito živými pomůckami. Zodpovědný přístup k výuce předpokládal i promýšlení dalšího směřování a rozvoje výuky. Spolupracoval proto s bývalým podnikem Komenium. V celostátně organizovaných soutěžích technické tvořivosti mládeže vzniklo pod jeho vedením několik didaktických pomůcek. Kromě vyučování na denním studiu přednášel i na dálkové formě studia. Organizoval též četné doškolovací kurzy pro pracovníky z praxe.
Praxi nelze podcenit
Nedostatkem v systému vzdělávání na středních odborných školách byla od padesátých let minulého století skutečnost, že ke studiu byli přijímáni žáci bez minimální praxe. Toho si byl Josef. Vít plně vědom, a proto věnoval velké úsilí praktické stránce výuky. Jako její vedoucí ovlivňoval nejen školní praxe, ale zajišťoval i spolupráci s předními zahradnickými podniky. I v době. kdy byly velmi omezené styky se zahraničím, dokázal 23 let organizovat každoroční prázdninové praxe vždy pro 20 studentů v zahradnickém družstvu Bad Langensalza v NDR. Po roce 1989 se samozřejmě okruh rozšířil. V této souvislosti je vhodné připomenout jeho vytrvalost v ovládnuti německého jazyka, nepatřil totiž již ke generaci, které měla povinnou školní němčinu. Začal sám od nuly a postupně se vypracoval na odborného tlumočnika školy. Znalost tohoto jazyka považoval kromě toho za nezbytnou podmínku pro využíváni odborné literatury.
Publikační činnost
Jeho celoživotním dílem se stala učebnice Květinářství. Nejdříve byl jejím spoluautorem, nyní, již ve třetím vydání vedoucím autorského kolektivu. Publikace vychází v češtině i slovenštině a slouží k výuce i na vysokých školách. Je též ceněna v praxi. V literárním odkazu Josefa Víta je i mnoho odborných článků. Spolu pracoval též na přípravě televizních pořadů.
Josefa Víta je možno charakterizovat jako zaníceného zahradníka a pedagoga, který zanechal v obou těchto profesích hlubokou stopu. Navíc, jako vyznavače tradice mělnické zahradnické školy – v úplnosti i s dobrým vínem. Pozvedněme tedy sklenku dobrého mělnického na zdraví a na další radosti v kruhu rodiny i přátel. Ať je stále milá písnička s harmonikou!
