Ing.Jiří Veleba se narodil 21. ledna 1943, na samotě Amerika patřící k obci Přibyslavice na Třebíčsku. Vyrůstal v rodině, která se zabývala zemědělstvím. Základní školu navštěvoval v letech 1949–1957 v Okříškách, poté nastoupil na Učňovskou školu zemědělskou v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Po absolvování zemědělského vzdělání nastoupil do zahradnictví při JZD Přibyslavice u zahradníka Jaroslava Paťhy, který po mnoho let provozoval soukromé zahradnictví, tzv komunální, zkrátka kde se dělalo vše. Od sadby zeleniny a květin, přes pěstování růží i dalších keřů, dělaly se zde pro okolí také drobné sadovnické práce, ale také vazba, a to od svatebních kytic, vazeb k dalším příležitostem v rodinách, až po vazby smuteční a dušičkové. Byla tu velká různorodost prací, a to bylo na tom krásné, co vše se Jirka zde musel naučit.
V roce 1962–1964 Jirka absolvoval základní vojenskou službu v Brně. Po absolvování vojny začal studovat na Mistrovské škole zahradnické v Brně-Bohunicích. A to v letech 1964–1966. Po skončení studia obdržel výuční list zahradníka. Na škole se také seznámil s Vilémem Valtrem, který na škole učil zahradníky. Mezi Jirkou a Vilémem Valtrem se vyvinul trvalý vztah, který ukončila až Vilémova smrt v roce 2001. Dodnes vidí Jirka ve Vilémovi velký životní vzor, a to nejen pro jeho manuální zručnost, ale také pro jeho odborný rozhled, který celý život rozšiřoval. Byly to také jeho morální vlastnosti, kterými se celý život řídil.
V roce 1967 se Jirka vrátil do Přibyslavic, kde začal budovat okrasnou školku. To proto, že jej Vilém přesvědčil o kráse školkařského řemesla. To už Jirka začal studovat při zaměstnání 2. ročník SZTŠ, zahradnický obor v Brně-Bohunicích, kam dojížděl dvakrát měsíčně. Kdy se pravidelně u Viléma zastavoval na přátelské a zahradnické popovídání. Při jedné takové návštěvě mu Vilém navrhl, že mu může zprostředkovat zahradnicko-školkařskou praxi v Holštýnsku.
Zahraniční praxe
Potom následovalo pozvání od firmy Strobel školky Pinneberg, kam Vilém Jirku doporučil na roční praxi. Po dlouhém vyřizování formalit a povolení odjel 1. dubna 1968 vlakem směr Holštýnsko. Firma Strobel ve městě Pinneberg se zabývala pěstováním růží. Rok uběhl jako voda a Jirka skončil v Pinnebergu, ale chtěl školkařinu poznávat dále. Na další praxi nastoupil u firmy Beterams Söhne ve městečku Geldern v Porýní, nedaleko hranic Nizozemska. Školky Beterams Söhne v Geldernu byly v úplně jiném prostředí než Holštýnsko. Rozloha školky byla 250 ha a z velké části na hlinitopísčitých půdách. V Geldernu se naučil řezat alejové stromy, aby měly dobře zapěstované koruny, Jak dělat správně zemní baly jen za použití rýče. Jeho praxe v Geldernu skončila 15. března 1970. Poté se Jirka přesunul ještě zpět do Holštýnska a nastoupil praxi u firmy Rudolf Schmidt v Rellingenu. Zde se pěstovaly solitérní keře, vzrostlé jehličnany, alejové stromy aj. Kromě Jirky zde byli praktikanti z mnoha zemí celého světa.
V červnu 1970 skončilo Jirkovi povolení zahraniční praxe, a proto se vrací zpět do Čech a chce pokračovat ve školkařské praxi v Přibyslavicích. Zde působil ještě necelý rok.
Vedoucí školky Příbor
V dubnu 1971 vyhověl Jirka žádosti zástupců Školního zemědělského podniku Nový Jičín a stává se vedoucím školky Příbor, která pod tento podnik spadala. V létě 1971 se zde seznámil s brigádnicí Irenkou. Toto seznámení skončilo sňatkem a v roce 1973 se jim narodil syn Jiří a o rok později syn Ivo.
Po skončení střední zahradnické školy v Bohunicích si Jirka prohlubuje zahradnické znalosti dálkovým studiem na vysoké škole zemědělské v Brně se zahradnickým oborem v Lednici na Moravě, které úspěšně dokončil státnicí v roce 1981. Díky pokrokovým znalostem, které získal zahraniční praxí v Německu, mohl tyto zkušenosti uplatňovat na svém novém působišti v Příboře. Vzhledem k dostupnosti nových zemědělských ploch se mohla školka stále stěhovat na nové pozemky, kde se pěstovaly kromě ovocných stromků keřové růže, okrasné keře, jehličnany ve volné půdě. Plocha školky v této době byla cca 30 ha. Výpěstky dosahovaly dobré kvality, a tak se vyvážely i do zahraničí, Rakouska, Nizozemska, Itálie, později také do Německa a Finska.
Po roce 1989 produkce ve školce zeštíhluje, už není taková poptávka po stromcích do velkovýsadeb. Také u růží, díky konkurenci z Polska, se odbyt zmenšuje, a proto se plochy omezují. Ale školka Příbor má velký potencionál ve znalostech Jiřího a jeho kontaktům v zahraničí, které získal během svojí praxe. Proto začíná dovážet rostliny, které u nás nejsou k dostání, hlavně z Německa, kde má svoje kontakty.
Jirka se také začíná mimo svoji práci ve školce věnovat shánění pomocného školkařského materiálu, který v Česku není, a přitom usnadňuje práci českým školkařům, dovozem ze zahraničí, Německa, Nizozemska, Švýcarska a dalších. Jsou to kontejnery všech velikostí, pomocný materiál k roubování, k expedici školkařského materiálu, bambusy na vyvazování rostlin a další podobný materiál.
Svazová činnost
Jirka od 7.12.1993 po Valné hromadě obnoveného školkařského svazu České republiky na Rusavě zastává funkci předsedy. Svými morálními a lidskými vlastnostmi kolektiv školkařů stmeluje a pod jeho vedením se činnost svazu zlepšuje. Členy školkařského svazu se stává velké množství školkařských firem, a to hlavně s velkou produkcí. Funkci předsedy zastává celých 25 let, až do 10. ledna 2018, to je mu 75 let.
Po skončení i ve funkci vedoucího školky se nadále věnuje zásobování školkařských firem pomocným materiálem, a tak je s českým školkařstvím stále spojován.
Co dále říci: ,,Jirko, přejeme Ti i po osmdesátce mnoho zdraví pohody, lásky od všech blízkých i kamarádů a spolupracovníků. Abys měl vždy tak dobrou náladu, smysl pro tvůj specifický humor. No zkrátka ať se Ti i nadále vše daří.“
Text Ing. Václav Truhlář, Foto archiv J. Procházky
