Hvězdnice, kterým se budeme věnovat v dnešním díle, spojuje nejen geografické rozšíření, ale také do značné míry i stanovištní podmínky a s nimi související pěstitelské nároky. Ve většině jde o druhy spíše z okrajů lesů, ze společenstev křovin, lesních světlin až podrostu ve světlých listnatých lesích, kde rostou převážně v ne příliš vysychavých půdách s vyšším obsahem humusu. Vyskytují se ve východní polovině Severní Ameriky, resp. ve východních či severovýchodních regionech USA a východu či jihovýchodu Kanady, kde bývá obecně vyšší úhrn srážek ve srovnání s oblastmi ve středu nebo západu USA.
Na druhu stranu jde o druhy odolné a přizpůsobivé a mnohé z nich jsou schopny se vyrovnat i s občasnými přísušky či dokonce stanovištěm tzv. suchého stínu pod vyššími stromy, ale o tom později.
Můžeme začít s druhem, který je v přírodě rozšířený asi na největším území takřka celé východní poloviny severoamerického kontinentu. Jde o hvězdnici srdcolistou (Aster cordifolius L.), dnes uváděnou jako Symphyotrichum cordifolium (L.) G. L. Nesom. Jde o rostlinu velmi přizpůsobivou a plastickou, vyskytující se jak na slunných stanovištích vlhčích i sušších luk, tak na březích potoků, okrajích lesa, lesních pasekách apod. Listy bazální listové růžice jsou řapíkaté, srdčitě tvarované se zubatým krajem. V létě prorůstají řídce olistěné květní stonky (s menšími a spíše oválnými listy) zakončené hustým květenstvím. Jazykovité kvítky jsou obvykle velmi světle modré až modré, popř. i bílé. Rostliny nakvétají ve druhé polovině léta (konec srpna) a mohou kvést až do října. Jde o trsnatě rostoucí druh, který dorůstá obvykle kolem 90–120 (140) cm. V komerční nabídce je i několik kultivarů s drobnějšími, světle modrofialovými květy. Jde např. o Aldeburan a Blütenregen a také Blue Heaven s většími, výrazně levandulově modrými květy. Tento druh se rovněž podílel na jednom z nejlepších kultivarů hvězdnic vůbec. Jde o odrůdu Little Carlow (Symphyotrichum novi-belgii x S. cordifolium). Ta byla získána a pojmenována ve 30. letech 20. stol ve Velké Británii. Jde o hustě a poměrně kompaktně rostoucí odrůdu, která obvykle dorůstá výšky kolem 80–100 cm a na přelomu srpna a září velmi hustě nakvétá relativně velkými, výrazně modrofialovými (levandulovými) květy. Výhodou tohoto druhu je přizpůsobivost různým stanovištím (slunce, polostín) i půdním podmínkám. Byť se nejedná přímo o druh vhodný do sušších půd a vyhovuje mu spíše stanoviště nevysychavé, dokáže občasné přísušky tolerovat poměrně dobře a lépe rovněž odolává i padlí a jiným listovým chorobám (než hvězdnice novobelgická), byť úplně odolný vůči nim není. V roce 1993 byla odrůdě Little Carlow udělena prestižní cena britské Royal Horticultural Society Award of Garden Merit.
Hvězdnici srdcolisté jsou podobné (habitem i stanovištními podmínkami) některé další severoamerické druhy. Jde např. o S. sagittifolium, S. urophyllum a S. drummondii. Právě s posledně jmenovaným druhem, známějším stále spíše jako Aster drummondii Lindl., se občas lze setkat i v kultuře.
Text a foto Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., kurátor trvalek a okrasných trav, Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 5/2023.
