Severoamerické hvězdnice představují základ zahradnicky využívaného sortimentu tohoto rodu, a to především druhy, které budou zmíněny v tomto dílu. Zejména díky těmto rostlinám a řadě jejich kultivarů a kříženců může na zahradě být i období pozdního léta a podzimu stále plné barev.
Začneme s hvězdnicí novoanglickou (Aster novae-angliae L.). Dnes je uváděna jako Symphyotrichum novae-angliae (L.) G.L. Nesom. V přírodě roste v oblastech centrálních a východních států USA a ve východní Kanadě, často v křovinách, ve vyšších bylinných společenstvech, prériích, pasekách apod. Kvete zde obvykle v odstínech fialové barvy. Celá rostlina je drsně chlupatá a nápadná také tím, že během vegetace ve spodní části stonku zasychají listy (což může ve výsadbách působit trochu nevzhledně). Tento „nešvar“ lze ve výsadbách eliminovat umístěním rostlin do středních či vzdálenějších partií záhonů. Což je ostatně obvyklý způsob jejich použití, protože se v naprosté většině jedná o trvalky poměrně vzrůstné. Většinou dosahují výšky 130–150 cm, lze se ale setkat i s rostlinami vysokými i 2 m. Pouze pár výjimek (a to doslova) dosahuje výšky zhruba 60–70 cm. Jde o fialově kvetoucí kultivar Purple Dome a novější, sytě růžový, Vibrant Dome. Hvězdnice novoanglická je trsnatá bylina. Nejlépe prosperuje na slunném, popř. i polostinném stanovišti a na nevysychavých, živných půdách. Je ale velmi přizpůsobivá a dobře roste jak v půdách lehčích, tak možná překvapivě i poměrně těžkých. K dispozici jsou desítky různých kultivarů, nejčastěji nakvétajících v růžových, modrých, fialových či nachových odstínech. Nechybí ani květy čistě bílé (Herbstschnee). Kvetou obvykle od konce srpna do konce října (podle odrůdy). Snadno u nás dozrává a přesévá se. Pokud tomu chceme zabránit, pak je lepší po odkvětu úbory odstřihnout. Na druhou stranu i porost semenáčů může ve větší skupině vypadat velmi hezky a může poskytnout i prostor pro výběr případných nových kultivarů.
Ještě významnějším druhem, alespoň co se počtu kultivarů a barevné variability květenství týká, je hvězdnice novobelgická (A. novi-belgii L.). Dnes Symphyotrichum novi-belgii (L.) G.L. Nesom.). Tento druh roste zejména na severovýchodě USA a ve východní Kanadě. Od předchozího druhu se liší lysými, hladkými a lesklými stonky i listy a jejich tmavě zeleným vybarvením. Jde rovněž o druh nižší, výška většiny odrůd se pohybuje mezi 80–120 cm. Co se týká barvy, velikosti a utváření květenství, jde o druh mimořádně variabilní. Odrůdy nakvétají v barvě bílé, v řadě odstínů modré, fialové, růžové, karmínové i nachové barvy. Existují rovněž kultivary s poloplnými úbory i odrůdy plnokvěté. Na rozdíl od předchozího druhu se dobře hodí i k řezu, protože ve váze nezavírají úbory. Na druhou stranu řada kultivarů je citlivá na padlí a jiné listové choroby a při použití většího počtu odrůd ve výsadbě není na škodu zvážit ochranu proti těmto patogenům. Hvězdnice novobelgická je rovněž více náročná na vodu. V přírodě roste spíše na vlhčích (ale ne podmáčených) půdách a tuto vlastnost si s sebou nese i v kultuře. Nejlépe tak prosperuje na půdách nevysychavých s dostatečnou zásobou živin. Vhodným stanovištěm je plné slunce nebo i polostín. Proti přechozímu druhu není hvězdnice novobelgická striktně trsnatou rostlinou, ale rozrůstá se do okolí podzemními výběžky. V některých případech může být toto rozrůstání velmi rychlé až agresivní a rostliny mohou snadno zarůstat do trsů jiných trvalek. Tak tomu je například u novějšího kultivaru JS Runner, který patří do skupiny kříženců A. novi-belgii. Hvězdnice novobelgická se obecně kříží velmi snadno a velmi snadno se rovněž přesévá. Populace některých kříženců patří mezi invazní rostliny, které se v současnosti šíří ve většině regionů Evropy.
Text a foto Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., kurátor sbírek trvalek a okrasných trav, Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 3/2023.
