Asijské hvězdnice si cestu do našich zahrad zatím spíše hledají. Některé druhy a odrůdy (zejména A. ageratoides) sice již v nabídkách domácích trvalkových školek jsou, ale obecně není jejich zastoupení zatím nijak vysoké.
Aster thomsonii
Jde o hvězdnici Thomsonovu (Aster thomsonii C. B. Clarke). V současnosti je tento druh řazen do zcela nového rodu Cordiofontis jako C. flexuosa (Royle ex Lindl.) G. L. Nesom. V přírodě roste na podhorských loukách západního Himálaje, v Nepálu a Pákistánu v nadmořských výškách 2100 až 3000 m. Rostlina tvoří větvené lodyhy, dorůstající 50–100 cm. Nápadné jsou zejména velké květní úbory, mající v průměru až 5 až 6 cm. Jazykovité kvítky jsou fialově modré. Samotný úbor se velmi podobá květenství domácí hvězdnice chlumní (Aster amellus). Rostliny kvetou obvykle od konce července a dokvétají až na začátku října. V kultuře jí vyhovuje slunné stanoviště, popř. i mírný polostín. Dává přednost mírně vlhkým, ale nepřemáčeným půdám. Přílišná vlhkost může škodit zejména během zimy. Starší, dobře zakořeněné rostliny snášejí relativně dobře i občasné přísušky. Jde o trsnatě rostoucí druh. Chorobami ani škůdci nijak výrazně netrpí. Lze ji množit jarním dělením trsů i řízkováním rašících výhonů. V expozicích Botanické zahrady v Troji roste bez problému od roku 2012 a myslím, že ji lze označit za odolnou, vitální a obecně dobře rostoucí trvalku. Kultivarová nabídka je zatím značně omezená. V některých školkách Nizozemska a Německa bývá občas k dispozici odrůda Nanus dorůstající 30–40 cm.
Aster asperulus
Příbuzným druhem, s podobnou oblastí rozšíření v přírodě, je hvězdnice Aster asperulus (DC.) Wall. Ex Hook. F. (syn. Aster peduncularis Wall. ex Nees). Dnes je uváděna jako Cordiofontis peduncularis (Wall. Ex Nees) G. L. Nesom. Do zahradní kultury ČR tento druh s největší pravděpodobností ještě nepronikl. Jde o nápadnou, výraznou rostlinu, která podobně jako předchozí druh nakvétá velkými, tmavě modrofialovými úbory. Listy jsou široké, tmavě zelené s velmi výraznou žilnatinou a pilovitým okrajem. Dorůstá výšky 40–60 cm. V současné době je v nabídce některých trvalkových školek v Nizozemsku. Mrazuvzdornost je uváděna do –30 °C. Pěstební nároky lze zatím spíše odhadnout podle výsadeb viděných v Nizozemsku a podle bohužel zatím jen krátké zkušenosti z botanické zahrady v Troji, kde se rostliny udržely jen zhruba tři roky. Obecně roste na slunných či polostinných stanovištích. V některých anglických zdrojích je zmiňováno, že ji lze použít i do suchého stínu. Osobně bych řekl, že proti výše zmíněné A. thomsonii snáší naopak sušší půdy hůře. Vhodnější by bylo zřejmě polostinné stanoviště s živnější, nevysychavou, ale dobře propustnou půdou s vyšším obsahem humusu. Obecně tedy spíše místo vhodné pro podrostové rostliny. V každém případě jde ale o druh velmi atraktivní, který by si zasloužil více v našich podmínkách vyzkoušet.
Text a foto Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., kurátor sbírek trvalek a okrasných trav, Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2023.*
