Tímto článkem otevřeme nový seriál, který bude věnován jednomu ze zahradnicky nejvýznamnějších rodů trvalek a možnostem jejich použití na zahradě. Půjde o rod hvězdnice (Aster). Tyto rostliny se v zahradní tvorbě používají již mnoho desetiletí a jejich pěstovaný sortiment čítá na desítky různých druhů a na stovky, či spíše tisíce, nejrůznějších kultivarů a hybridů. Tedy alespoň v původním, značně širokém a dnes již spíše zahradnickém pojetí.
Taxonomicky patří hvězdnice mezi velmi komplikovanou skupinu rostlin a je to pravděpodobně i jeden z důvodů jejich současného rozdělení do řady nových rodů, jako například Galatella, Symphyotrichum, Eurybia, Doellingeria. Do zahradnického světa ale tato nová jména pronikají jen pozvolna a zatím se příliš nepoužívají. I v tomto seriálu se přidržíme „zahradnické klasiky“, tedy jména Aster. Nové pojmenování budou samozřejmě zmíněna také, ale spíše jako synonyma zahradnicky používaných jmen, byť botanicky by to mělo být obráceně... Seriál bude rozdělen do šesti dílů, jak podle geografického výskytu různých druhů, tak do určité míry podle jejich použití (to zejména u rostlin původem ze Severní Ameriky).
Evropa (a oblasti západní Asie a Kavkazu) je na diverzitu rodu hvězdnice relativně chudá, alespoň co se týká zahradnicky používaných druhů a zejména pak ve srovnání se sortimentem Severní Ameriky. I přesto odtud pochází několik velmi významných druhů, bez kterých si lze zahradnický sortiment představit jen stěží.
Prvním příkladem je hvězdnice alpská (Aster alpinus L.) Druh roste v širokém areálu zahrnujícím nejčastěji subalpínské až subarktické regiony Evropy, Asie i Severní Ameriky. Velmi vzácně jej najdeme i v ČR (Jeseníky, České středohoří). Jde o velmi variabilní druh, vyskytující se v celé řadě poddruhů. Rostliny obvykle dorůstají 15 až 20 cm. Květní stonky jsou zakončené jediným úborem. V zahradní kultuře se pěstuje mnoho odrůd lišících se především barvou a utvářením květenství. Rostliny kvetou nejčastěji v odstínech fialové, modré a růžové barvy. Nechybí samozřejmě ani barva bílá. Mezi rozšířené odrůdy patří například růžové Happy End a Pinkie, tmavě modrofialový Dunkle Schöne, čistě bílý Weisse Schöne, světle modrofialový Goliath aj. Velmi hezké jsou pak odrůdy s anemonkovitě utvářeným květenstvím, a to především fialová Sabine a růžová Antje. Posledně jmenovaná odrůda je ale dost špatně životná (alespoň podle zkušeností v BZ Troja) a vyžaduje velmi pravidelné a časté přemnožování. Jednoduše kvetoucí odrůdy se množí výsevem nebo řízkováním, plnokvěté pak řízkováním během vegetace (ideálně nově rostoucími výhony po odkvětu, popř. také v předjaří nebo v zimě). Rostliny nakvétají obvykle kolem poloviny května. Hvězdnice alpská nepatří mezi příliš dlouhověké trvalky. Obvykle vydrží po výsadbě čtyři až šest let, poté je lepší rostliny přemnožit. Dobře rostou na plném slunci a v propustné, spíše nevysychavé (ale rozhodně nepřemokřené) půdě.
Text a foto Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., kurátor sbírek trvalek a okrasných trav, Botanická zahrada hl. m. Prahy*
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2023 s tématem měsíce Zelinářství.
