Mezi škůdce v našich sadech patří i někteří drobní savci. Mezi naše nejhojnější hlodavce náleží hraboš polní (Microtus arvalis). Široké veřejnosti je znám především tím, že přibližně ve dvou až pětiletých obdobích jeho populace dosahují vysokých hustot.
Původním biotopem hraboše polního je travnatá step, u nás ji připomínají travnaté a plevelné meze, příkopy a náspy, kde i při jeho minimální populační hustotě můžeme nalézt užívané nory a jiné známky jeho přítomnosti. Na orné půdě má v oblibě především víceleté pícniny, protože mu poskytují nejen kvalitní potravu v nadbytku po velkou část roku, ale také proto, že po několik let zůstává pozemek nezorán. Hraboši tak zůstává nedotčen orbou systém jeho nor, zásobáren a chodeb, což je důležité zvláště pro zachování hnízdních a přezimovacích nor. Nejvážnější škody působí při vysoké populační hustotě na ovocných dřevinách. Cestu k této jeho škodlivosti mu otevírají zvláště travnaté pásy mezi řadami vysázených dřevin a nesečené travnaté části sadu kolem oplocení.
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 1/2010.
