Rod Zinnia L. (ostálka) zahrnuje přibližně patnáct druhů a patří do čeledi Asteraceae. Mezi nejznámější z nich patří Z. angustifolia a Zinnia elegans (o. sličná), která vyniká mnoha kultivary lišícími se dobou kvetení, tvarem i velikostí. Například
nejvyšší odrůda ´Canari bird´ dosahuje až 90 cm. Květy jsou jednoduché, poloplné i plné, s jazykovitými okvětními lístky nejrůznějších barev a odstínů (kromě modré). Mohou být vícebarevné (´Caroussel´) i žíhané (´Pepermint sticks´
Ostálka, známá i pod názvem cínie, se u nás pěstuje především jako okrasná letnička a pro trvalost květů (8 – 10 dní) je využívána také k řezu. V posledních letech se objevily i hrnkové rostliny. Pochází z Mexika a jižní části Severní Ameriky. Carl Linné ji pojmenoval po německém botaniku a biologovi Zinnovi, který detailně popsal duhovku oka.
Alternariová skvrnitost ostálky
Za nejvýznamnější chorobu ostálky je považována alternariová listová skvrnitost (Alternaria zinniae). Vyskytuje se obzvláště koncem léta a na podzim, ale vzhledem k možnosti přenosu semenem se může objevit již při předpěstování sazenic, jde o tzv. padání klíčních rostlin. U dospělých rostlin se napadení projevuje na listech menšími nebo většími okrouhlými skvrnami, které rychle mění tvar na nepravidelně hranaté až protažené, většinou s purpurovým lemem. Hnědočervené skvrny zpravidla dosahují velikosti dva až deset milimetrů, ale mohou být i větší. Od středu zasychají a na líci listů mění barvu na šedobílou, na rubu není střed ani okraj skvrn rozlišený. Střed starších skvrn vypadává a v listech vznikají roztřepené otvory. Nejvíce bývají postiženy listy na bázi stonku. Při silném napadení skvrny splývají a listy hnědnou a zasychají. Odumřelé pletivo má tendenci praskat a za větrného a deštivého počasí se trhá.
Za teplého vlhkého počasí bývají touto chorobou postiženy i květy. Na korunních lístcích paprsčitých květů vznikají tmavě hnědé, jeden až dva milimetry velké, zvětšující se skvrny s šedobílým středem. Květy jsou pak velmi nevzhledné. Kultivary se žlutými a červenohnědými květy jsou méně náchylné. Konidie houby z okvětních lístků snadno přecházejí na semena.
Mnoho malých načervenalých skvrn, někdy s šedobílým středem, se může objevit i na stonku. Obvykle bývají jen povrchové, kromě těch, které se vytvářejí na kolénkách. Ty nezůstávají omezeny pouze na povrchová pletiva. Postupně se zvětšují nebo splývají do větších lézí. Pokud opásají celý stonek, část něho nad kolénkem odumírá. Časté jsou na bázi stonků napadených rostlin také tmavě hnědé až černé léze s vkleslým středem. Infikované rostliny rychle hnědnou a zasychají, květy jsou nevzhledné. Napadené rostliny často uvadnou, i když bazální léze ještě zcela neopásala bázi stonku.
Trpět alternariovou skvrnitostí mohou i kořeny. Povrchová pletiva infikovaných kořenů jsou tmavě šedá, zahnívají a odlamují se. Následkem toho nadzemní části rostliny vadnou a odumírají.
Vývojový cyklus a ochrana
Houba přežívá myceliem a konidiemi na semenech a v půdě na napadených odumřelých pletivech. Hlavní období propuknutí choroby je uprostřed léta a začátkem podzimu. Mycelium tvořené větvenými septovanými světle hnědými silnostěnnými hyfami je zanořené do pletiva skvrn na listech. Na povrch vyrůstají jednotlivě nebo ve svazečcích konidiofory s charakteristickými vícebuněčnými konidiemi. Během vegetace se šíří konidiemi přenášenými větrem a odstřikujícími kapkami deště. Patogen se vyskytuje i na jiných druzích okrasných rostlin, např. Aster, Bidens, Callendula, Callistephus, Cosmos, Helianthus, Tagetes aj.
Ochranná opatření zahrnují zejména odstranění napadených rostlin a spálení rostlinných zbytků, protože konidie houby mohou přežívat na posklizňových zbytcích až dva roky. Nezbytné je také střídání pěstebních ploch, kdy výsadbu na stejné místo lze provést nejdříve za tři roky. Dvouleté přerušení je postačující pro zahrádky s malými izolovanými záhonky, na nichž se patogen může rozšířit.
Klíčový je samozřejmě také výběr odolných kultivarů Z. elegans. Rezistentní kultivary vůči alternariové skvrnitosti bohužel dosud nejsou k dispozici. I semena mohou být infikována A. zinniae, proto je nezbytné osivo před výsevem mořit (Polyram). V zahraničí doporučované ošetření horkou vodou (51°C po dobu 30 minut, bezprostředně ochlazení ve studené vodě a osušení před výsadbou) však může starší semena poškodit. Vhodným opatřením je také zavlažování rostlin k bázi stonků, nikoliv rosiči. Od prvních příznaků napadení rostlin je nutné opakovaně ošetřovat rostliny postřikem (zejména rubovou stranu listů) v 7 až 14denních intervalech některým z povolených fungicidů, např. mancozeb (Dithane M 45, Novozir MN 80), methiram (Polyram WG) nebo iprodion (Rovral Flo). Za deštivého počasí je nezbytné intervaly zkrátit.
Další choroby ostálky
Velmi podobné symptomy vyvolává houba Cercospora zinniae, objevující se někdy společně s alternariovou listovou skvrnitostí. Cerkosporovou listovou skvrnitost charakterizují skvrny poměrně velké, většinou kulaté, rezavě hnědé nebo purpurově zbarvené na listech, se světle šedým až bílým středem, který někdy vypadává. Silně napadené listy hnědnou a zasychají, pletivo se trhá. Ochranná opatření jsou stejná jako u alternariové listové skvrnitosti.
Mezi patogeny ostálky patří i padlí (Erysiphe cichoracearum) projevující se charakteristickým bílošedým povlakem mycelia a konidií.
Vadnutí a hnědnutí vrcholků květních stonků je následek napadení Botrytis cinerea. Zejména za deštivého počasí bývá poškození velmi silné. Od prvních příznaků napadení se doporučuje opakovaná aplikace fungicidu v 10 až 14denních intervalech (např. Rovral Flo).
Podzemní části ostálky bývají postiženy polyfágními patogeny. Původcem hniloby báze stonku je půdní houba Rhizoctonia solani. Na bázi stonku jsou viditelná tmavě hnědé, mírně vkleslé skvrny. Starší rostliny v důsledku této choroby vadnou a odumírají. Rostliny ochráníme mořením osiva a střídáním pěstebních ploch. Pokud se vyskytlo onemocnění v ohniscích, rostliny je nutné odstranit a půdu prolít Rovralem Flo (0,1 %). Fusariová hniloba báze stonku vyvolává podobné symptomy – vadnutí a odumírání rostlin. Také bílá hniloba (Sclerotinia sclerotiorum) s charakteristickým hustým vatovitým povlakem na bázi a černými sklerocii uvnitř stonku se vyskytuje u Z. elegans. Z. tenuifolia a Z. verticillata jsou méně náchylné.
Kromě houbových patogenů byly na ostálkách zaznamenány také virózy, např. virová mozaika ostálky, vyvolaná virem mozaiky okurky (CMV) a bakteriózy. Bakteriální listová skvrnitost ostálky (Xanthomonas campestris pv. zinniae) se projevuje na listech zpočátku drobnými (1 – 2 mm) okrouhlými difúzními skvrnami se žlutým lemem. Skvrny se za vlhka postupně zvětšují (až 5 mm), hnědnou a nabývají nepravidelného hranatého tvaru. Jsou ohraničené listovými žilkami. Jejich zbarvení přechází z červené do tmavě hnědé, po obvodu s vodnatým lemem. Splýváním skvrn vznikají nepravidelné půl až jeden centimetr velké, trhající se léze. Za vlhkého počasí se mohou i na květech vyskytnout malé hnědé skvrny. Silně napadené květy jsou znetvořené a odumírají. Bakterie jsou přenosné semenem.
Z živočišných škůdců ohrožují ostálky především listová háďátka, jejichž přítomnost prozrazují drobné hranaté hnědé skvrny ohraničené žilkami. V posledních letech byl zaznamenáno i poškození plži.
