Hosta - moderní odrůdy konečně i v České republice

Rod Hosta, zahrnující více než 400 registrovaných odrůd, se již sedmý rok drží na prvním místě nejprodávanějších trvalek v západní Evropě a Severní Americe. Výhody pěstování této pereny a její nevšední krásu brzy objevili jak koncoví zákazníci, tak i produkční školky, zahradní architekti a realizační firmy.

Její hlavní předností, pro kterou se nejvíce uplatňuje, je schopnost růst a prosperovat na stanovištích nevhodných pro ostatní rostliny.

Moderní trendy počítají se zahradami a parky, které vyžadují co nejmenší údržbu. Pro ně je Hosta (bohyška, funkie) ideální rostlinou, neboť nepožaduje zvláštní péči nutnou k úspěšné kultivaci jiných trvalek. Škůdci, jakými jsou např. plži, slimáci či lalokonosci sice dokáží rostliny Hosta poškodit, vždy se však jedná o škodu spíše estetickou než vedoucí k úhynu samotné rostliny. Ačkoliv miluje hojnou zálivku a bohaté přihnojení, jejich nedostatek nevede k chřadnutí a oslabení již vyvinutých silných rostlin.

Trsy Hosta se stávají atraktivnější se vzrůstajícím stářím a velikostí. Odborníci se shodují v tom, že daná odrůda plně ukáže svou krásu teprve čtvrtým až pátým rokem po výsadbě na stanoviště. Variegace okrajů listu je pak širší a více nápadná, více rovněž vystupují četné prohlubně a výstupky tvořící ceněný svraštělý charakter listu mnoha „modrých" odrůd.

Hybridizace a selekce nových odrůd
Vzhledem k snadnému křížení původních specií i několikanásobných hybridů navzájem vzniklo nepřeberné množství nových odrůd a byly selektovány mnohé pupenové mutace Hosta (tzv. sporty). Tato snaha vyústila v zavedení odrůd s listy modrými, modrými s ojíněním, zlatými, zelenými a kombinacemi těchto barev. Čepele listu jsou veliké jen 2,5 cm (miniaturní Hosta ’Cat's Eye’) nebo přesahují 40 cm (!) (’Sum and Substance’). Tvar listu varíruje od podlouhlého (’Honeybells’) přes srdčitý (’Just so’) až po kulatý, připomínající nálevku (’Big Daddy’). Textura listů je hladká (’Royal Standard’) nebo jsou listy zbrázděny výraznými vrásami a prohlubněmi (modrá H. ’Elegans’). Zkrátka, pro jakékoliv architektonické vyjádření barvy, tvaru, struktury či charakteru je možné najít vhodný kultivar hosty odpovídající rovněž velikostí a požadovaným habitem rostliny.

K rychlému rozšíření nových odrůd a pupenových mutací (sportů) přispěla ve velké míře mikropropagace Hosta „in vitro". Pomocí této metody se zkracuje čas od objevení popř. patentování nové odrůdy k jejímu tržnímu zavedení na zhruba dva roky. Většina zahraničních Gardencenter díky této relativně levné metodě nabízí kolekce 2 - 3 desítek odrůd v kontejnerech od velikosti P9 až po soliterní kusy zaplňující 10 litrové terakotové květináče. Počet tzv. „klasických" odrůd se přitom každoročně zvyšuje, jak je zřejmé i z komerčně nabízených profesionálních etiket a jmenovek tištěných např. Holandskou firmou Fleumerc.

V selekci nových odrůd bezesporu vedou Američané. Mezi průkopníky patří Rod Cumminngs, který vyšlechtil zelenolistou, levandulově kvetoucí, vonící(!) H. plantaginea ’Honeybells’ a John Grullemans s rovněž zelenolistou, voňavou, avšak bíle kvetoucí H. plantaginea ’Royal Standard’. Tato hosta byla rovněž jako první na světě patentována (1965). Oba pánové by však svou práci zřejmě nikdy nezapočali, nebýt madam Frances Williams, která již v třicátých letech minulého století objevila variegátní pupenovou mutaci (sport) H. sieboldiana ’Elegans’. Tato žlutomodrá odrůda se svraštělým povrchem listu nesoucí dodnes její jméno (’Frances Williams’) přispěla zásadním způsobem k rozšíření bohyšky do okrasných zahrad celého světa. Za současného doyena moderního šlechtění je považován Paul Aden, autor mnoha barevných publikací a aktivní člen American Hosta Society, který si ostruhy vydobyl již v mládí svou ’Sum and Substance’, jejíž listy svou velikostí snadno předčí plně vyvinutý lopuchový list.

Podmínky kultivace
Hosta patří k pěstebně velmi nenáročným trvalkám. Jejich velkoprodukci tedy jistě zvládne každá rozumně hospodařící okrasná školka. Je potřebné pouze rozhodnout, zda materiál bude dopěstovávat z mladé sadby zakoupené na začátku léta či dá přednost jarní výsadbě přezimujících rhizomů, popř. bude kombinovat oba způsoby. Následující poznámky se tedy týkají spíše postřehů, se kterými je dobré seznámit zákazníka (koncového spotřebitele), aby tento, maje úspěch s testovacími rostlinami, přišel opět do podniku nakoupit další materiál.

Úspěšně zahradničit ve stínu není tak snadné jako na plně osluněných plochách. Stín může být hluboký, jak jej způsobuje cihlová zeď, nebo husté, nízko položené větve listnatých stromů. Bloudivý stín je dán např. řídkými, vysoko položenými větvemi borovic (velmi zdařile velkoprodukčně napodoben speciálními holandskými stínovkami, které, na rozdíl od těch klasických, nemají pravidelnou osnovu, nýbrž se v nich střídají zcela neprůsvitné pásy s plně otevřenými oky).

Množství a typ světla ovlivňuje výběr odrůd bohyšek a jejich chování na stanovišti v daleko větší míře, než jsou mnozí zahradní architekti ochotni připustit. Obecně platí, že odrůdy se žlutými či zlatými listy potřebují alespoň několik hodin přímého (nikoliv poledního!) slunce, aby ukázaly svou pravou krásu. Reklamní slogany slibují „projasnění tmavého koutu zahrady zlatou barvou", které se však mnohdy nekoná, neboť daný kultivar na tmavém stanovišti nasadí všední zelené olistění. Naopak, stříbřité ojínění modrých kultivarů (’Elegans’, ’Big Daddy’, ’Krossa Regal’, ’Frances Williams’) vydrží lépe do pozdního léta ve stinné lokalitě. Zeleně olistěné kultivary snesou bez poškození poměrně velké množství světla, navíc bohatěji pokvetou. Hosta ’Aphrodite’ (plnokvětá, nádherně vonící odrůda) vyžaduje téměř plné slunce (a hojnou zálivku), aby bohatě kvetla. Naopak, podobná ’Royal Standard’, rovněž voňavá a bíle kvetoucí, snese i více zastíněná stanoviště. Umístění variegátních kultivarů je závislé na převažující barvě, zejména na barvě středu listu. Bohyška ’Gold Standard’ (žlutá s tmavě zeleným ohraničením) potřebuje řádné osvětlení s nástupem léta, aby proběhla změna nevýrazného žlutozeleného středu listu do nádherně bronzově zlatavého nádechu. Ve stínu zůstane žluto-zelená s tmavě zeleným okrajem, naopak přemíra osvětlení způsobí krémové až bíle zabarvený střed. Proto se rozhodně vyplatí experimentovat s umístěním jednotlivých kultivarů až do nalezení optimálního stanoviště. V této souvislosti je dobré pamatovat na to, že hloubka a typ stínu, je-li dán okolními stromy, se postupem času může měnit. Navíc, některé dřeviny mohou svými kořeny soutěžit s bohyškami o vláhu a živiny.

Zajímavým řešením je proto jejich pěstování v kontejnerech. To vyžaduje, samozřejmě, pečlivou a pravidelnou zálivku. Rovněž solidní terakotové květináče potřebných rozměrů a dekoru nejsou levnou záležitostí. Na druhé straně, takovouto mobilní zeleň lze snadno a velmi efektně umístit kdekoliv na terase, dvorku či vhodně jí doplnit intimní zákoutí zahrady. Podobné úvahy však s radostí přenechejme koncovým spotřebitelům a zahradním architektům. Producenty bude spíše zajímat, že sadba mladých rostlin z multiplat nahrnkovaná do kontejnerů vytvoří do podzimu rhizomy schopné přezimování v bezmrazém prostoru bez nutnosti osvětlení (např. pod pěstebními stoly ve skleníku). Jejich rašení a prodej pak lze vhodně časovat pouhým zvýšením tepelného a později světelného požitku. Obdobně lze postupovat se silnými rhizomy hosty uskladněnými v době vegetačního klidu v lednici v mírně vlhkých hoblinách.

Závěr
Moderní kultivary bohyšky vnášejí do zahrad a parků nové formy barev, textur a tvarů, jichž nelze dosáhnout pomocí jiných rostlinných druhů. Hosta vyniká svou nenáročností na údržbu a snadností kultivace. Prosperuje i na problematických místech zahrad, kde jiné rostliny chřadnou a odumírají. Zajímavým vedlejším uplatněním dekorativních listů bohyšky je jejich použití ve vazbě řezaných květin.