Síra patří mezi základní živiny ve výživě rostlin. V minulých letech bylo hnojení sírou opomíjeno kvůli vysokému obsahu oxidu siřičitého v emisích. V posledních letech však u nás došlo k rozsáhlému odsíření tepelných elektráren a emise síry se snížily ze 119 kg/ha v roce 1990 na 22 kg/ha v roce 1999.
Dlouhodobě nízké emise jsou především na území jižních Čech a jižní Moravy, kde v roce 1999 činily 5 až 7 kg síry (S) na 1 ha. To je menší množství, než jaké potřebuje většina plodin. Proto se v ČR začíná u některých plodin projevovat nedostatek síry, zejména u řepky.
Síra má důležitou funkci při syntéze bílkovin a podílí se také na tvorbě tuků, vitamínů a enzymů. plní rovněž fytosanitární funkci proti houbovým chorobám.
Vysoké nároky na síru mají brukvovité rostliny a zejména ty, které produkují větší množství bílkovin, silic a pryskyřic, tedy řepka, košťáloviny, cibule, česnek a další. U náročných plodin jako je zelí a řepka činí odběr 40 - 70 kg, zatímco u obilnin se pohybuje v rozmezí asi 12 - 15 kg S z ha ročně.
Typickým projevem nedostatku síry na rostlinách je žloutnutí listů, které začíná od nejmladších listů a při trvalejším nedostatku S přechází i na spodní listy. Projev nedostatku síry je podobný jako u dusíku – ovšem počáteční příznaky jsou při nedostatku S vždy lokalizovány na vrcholové části rostlin. Zvláště charakteristické příznaky nedostatku jsou u brukvovitých rostlin. Nejmladší listy jsou nejprve světle zelené, později žloutnou a často mají růžový nádech. Mají omezený růst do šířky a proto se jeví jako úzké a dlouhé. Charakteristické také je, že rostliny špatně rostou, jsou sice vzpřímené, ale velmi slabé a nízké. Svým zjevem připomínají strádající rostliny.
Na zásobování sírou musíme dbát zejména na lehkých, humusem chudých propustných půdách (vyplavování síranů), při zmenšeném prokořenění v důsledku okyselení půdy, ztužení půdy a nízkých teplot, při používání vysoce koncentrovaných hnojiv bez obsahu síry (močoviny, LAV, amofosu a draselné soli) a také při vyplavení v důsledku vysokých dešťových srážek.
Pravidelné používání hnojiv obsahujících síru, využívání statkových hnojiv a sklizňových zbytků může přispět ke zlepšení bilance síry na daném stanovišti.
Na trhu je řada hnojiv obsahujících síru, jak ukazuje následující přehled.
Rychle působící dusíkatá, draselná a hořečnatá hnojiva síranového typu aplikujeme při předseťovém hnojení na jaře, neboť se síra z půdy lehko vyplavuje. Sádra je kvůli malé rozpustnosti pomalu působícím zdrojem síry. Je však při včasné aplikaci a dostatečné dávce dobře účinná. Totéž platí pro superfosfát, jehož síranový podíl tvoří anhydrid (bezvodý síran vápenatý), který používáme i na podzim, zejména ke hnojení ovocných dřevin.
Síran hlinitý slouží kvůli okyselujícím vlastnostem jako prostředek ke zlepšování půdy. Například modré hortenzie bychom měli na podzim a na jaře několikrát zalít 0,6% roztokem síranu hlinitého nebo kamence (síran draselnohlinitý). Nutno uvést, že jen málo rostlin toleruje vyšší koncentrace hliníku. K ním patří čaj a hortenzie.
Při viditelném nedostatku je možný přísun síry také listy pomocí roztoku hořké soli (koncentrace 1 až 3 %). Množství, které lze takto aplikovat, nedstačí k pokrytí potřeby síry u rostlin. Proto lze zásobování sírou zabezpečit zásadně prostřednictvím půdy. Síra se lehko vyplavuje a zásobní hnojení touto živinou nemá smysl.
Někdy se také doporučuje koloidní síra, která se používá proti houbovým chorobám. Účinnost je však nedostatečná, neboť je to pomalu působí zdroj S. Koloidní síru listy rostlin nepřijímají, musí se z nich smýt a v půdě se přemění na síran.
