Botanické zahrady jsou živé sbírky rostlin přístupné veřejnosti. Od nepaměti sloužily jako místo introdukce, šlechtění a výzkumu. Právě odborné zpracování sbírek a služba odborné i laické veřejnosti je odlišovalo a odlišuje od ostatních zahrad a sbírek. Smysl a náplň činnosti zahrad i jejich vnímání veřejností se vyvíjí a mění. Botanické zahrady jsou spjaté s lidskou kulturou řadu let. Někteří autoři tvrdí, že nejstarší botanické zahrady byly ve starověkém Babyloně. Již tehdy se s rostlinami čile obchodovalo, okrasné rostliny byly i součástí válečných kořistí a panovník je logicky soustředil na jednom místě.
V článku podávám historický přehled vývoje botanických zahrad v Čechách. Botanické zahrady, na rozdíl od zoologických zahrad, muzeí a galerií se bohužel vyznačují velkou nestabilitou. Jejich sbírky a mnohdy i celé zahrady často stojí a padají s člověkem, kurátorem, který je zakládal a staral se o ně. Snad je to i tím, že jen málo botanických zahrad jsou samostatné organizace a větší organizační celky, které je spravují, nejsou schopny zajistit jejich dlouhodobou kontinuitu.
Za první českou botanickou zahradu lze považovat Hortus Angelicus, bylinářskou zahradu Angela z Florencie, dvorního lékárníka Karla IV. V té době již nejspíše v Praze existovaly dvě další bylinkářské zahrady, ale měly kratší trvání a máme o nich méně informací. Jednu založil florentský lékárník Augustin poblíž dnešní nemocnice Alžbětinek na Slupi. Nedaleko byla zahrada lékárníka Onoforia.
Hortus Angelicus však byla nejznámější a historicky je nejdéle existující českou botanickou zahradou. Zahrada se nacházela v místě hlavní pošty v Jindřišské ulici v Praze. V roce 1360 obdržela zvláštní výsady, jimiž mimo jiné byla osvobozena od daní a dávek. V zahradě byly pěstovány různé léčivé rostliny, aromatické byliny, vinná réva i exoty. Zrušena byla až v roce 1782 v rámci josefínských reforem.
Text
RNDr. Pavel Sekerka,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i.
Foto archiv
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 6/2018.
