V poslední době rozšířily některé růžové školky svůj sortiment o staré, někdy také nazývané historické růže. Staré a moderní růže se na první pohled liší typem květu, tvarem poupěte a způsobem jejich rozvíjení.
Na starých obdivujeme krásně naaranžované okvětní plátky plně rozkvetlých květů, u moderních krásná, vysoká, pomalu se otvírající poupata. Většina starých růží překrásně voní, u moderních je výrazná vůně vyjímečná. A pokud se jedná o růže pěstované velkoprodukčně v zasklených plochách a v ohromných množstvích transportované po celém světě, je spíše nežádoucí, protože vonné silice by mohly vyvolat rozkvétání poupat.
Třídění růží na jednotlivé zahradnické skupiny není třeba uvádět. Obsahuje je každá rozsáhlejší publikace, věnovaná růžím. Bude snad stačit časové omezení. Všeobecně je za první moderní růži pokládán Guillotův čajohybrid ´La France´ (l867). I když ve skutečnosti nebyl předěl mezi starými a novými růžemi tak ostrý.
Velká část starých růží, především odrůd patřících do skupin vhodných pro naše klimatické podmínky, kvete pouze jednou. A to je v sadovnické praxi považováno za jejich hlavní nedostatek. Většina našich školek nemá matečnici, aby je zákazníci viděli v plném květu. Tak o ně projeví zájem pouze ti, kteří se s nimi už někde setkali. Odrazuje také obava z náchylnosti k houbovým chorobám.
Růže patří k nejstarším kulturním rostlinám. O mnoho krásných a vitálních kultivarů jsme už přišli díky tomu, že se zákazníci zajímali především o novinky a díky historickým událostem, jakými byly války a revoluce, které obecně neprospívaly ničemu, co lidstvo vytvořilo. Za příklad může sloužit osud růží francouzského zahradníka Chevetta. Růže ho proslavily široko daleko, ale přišla Velká francouzská revoluce a Chevette si dovolil podat Marii-Antoinettě oknem do vězení kytici růží. Ba co víc, do kytice ukryl i vzkaz pro svrženou královnu. Revoluční soudy pracovaly rychle a rozsudek byl v tomto případě jednoznačný. Růžaře zachránilo jeho poslední přání. Chtěl naposled vidět svoje děti. Přišlo všech l7. Soudcům bylo jasné, že by děti musela živit Republika a Chevette tak byl asi jedním z mála, kdo dostal milost. Horší osud stihl jeho růže. Nový rozsudek zněl: Zničit všechny růže a pěstovat brambory. Variantou tohoto příběhu je osud růží Meillandových po okupaci Francie v roce l940. Komunikace už byla v té době rychlejší a jeho ´Gloria Dei´se dostala různými cestami z Francie a dnes je asi nejslavnější světovou růží.
U nás je nechvalně známé zničení rozária hraběnky Marie-Henrietty Chotkové po konfiskaci jejího majetku. Přišli jsme o vzácnou sbírku starých odrůd, (obsahovala všechny růže pěstované v rozáriu v Malmaison), ale také růže vyšlechtěné J. Geschwindem, které si teď vozíme do našich rozárií ze zahraničí.
Po druhé světové válce zaujaly staré růže anglického šlechtitele (tehdy ještě farmáře) Davida Austina, který z nich vyšlechtil novou skupinu tzv. anglických růží. Svou první růži pojmenoval po paní Constance Spry, které se podařilo před druhou světovou válkou shromáždit mnoho historických růží a tím je zachovat pro budoucnost. Odolnosti hybridů Rosa x alba využil německý šlechtitel Rolf Sievers a také Kanaďanka Felicitas Svejda, která šlechtila růže vhodné pro kanadské zimy a kromě R. x alba využívala i vlastností Rosa rugosa.
Růže se v minulých stoletích nepěstovaly pouze pro krásu květů. Ceněna byla také jejich vůně. Rosa damascena var. Trigintipetala se pro produkci růžového oleje – attaru pěstuje dodnes v okolí bulharského Kazanliku. Olej se z damascénských růží získává také např. v sousedním Turecku a v Íránu. V jihofrancouzském městě Grasse jsou surovinou pro výrobu oleje květní plátky Rosa x centifolia, která se pěstuje v okolí města a v Maroku. Složení obou olejů se liší, liší se také charakter jejich vůně a způsob extrakce. Na rozdíl od bulharského má francouzský olej navíc pověst afrodiziaka. Cenu oleje určuje podíl růžových lístků k získanému produktu. Je l : 3000. Výroba není ohrožena, protože ani moderní věda nedokázala připravit látku stejných vlastností synteticky.
Kolébkou kulturních růží je Francie. Proto má většina starých růží francouzská jména. Odrážejí významné události francouzských dějin. Svoji růži nemají jen státníci (’Cardinal Richelieu’), ale i hrdinové válek (’Général Kléber’ – úkladně zavražděný během Napoleonova tažení do Egypta), známé osobnosti a jejich manželky (’Mme Isaac Pereire’ – manželka významného pařížského bankéře), hrdinové revoluce (’Sombreuil’ –připomíná dceru šlechtice, která zachránila otce před popravou ), i její oběti (’Princesse de Lamballe’ – důvěrnici Marie – Antoinetty, kterou luza umučila a její hlavu přinesla ukázat císařovně před okno vězení).
Základem většiny dnes pěstovaných odrůd kulturních růží je červená poloplná Rosa gallica ´Officinalis´. V roce l240 byla přivezena z křížové výpravy do francouzského města Provins. Kromě nápadné barvy a schopnosti tvořit plné květy, zaujala jiná její vlastnost, která položila základy tamějšího významného průmyslu. Barvu i vůni si uchovávaly květní plátky i po usušení a rozdrcení na prášek. Růže se začala pěstovat ve velkém a hlavní ulice města se stala ulicí lékárníků, kteří z květů připravovali prostředky medicinální i kosmetické. Největšího rozsahu dosáhlo pěstování v l7. století. Je doloženo, že sušené růže byly nabízeny Janě z Arku, Ludvíkovi XIV., i Napoleonovi. O velkém rozsahu pěstování svědčí záznam z roku l860, ve kterém bylo do Ameriky prodáno 36 000 kg růžových plátků. Ještě dnes používá extrakty z růží čínská a ajurvédská medicína. Je snad i tajnou příměsí Coca-Coly.
V moderní historii Rosa gallica sehrála ústřední postavu talentovaná žena jménem Marie-Joseph Rose Tascher de la Pagerie z Martiniku. Jméno Rose už snad předurčovalo její vztah k růžím, i když Napoleon, který se stal jejím manželem, dával přednost jménu Josefina . Ve svém sídle La Malmaison soustředila s pomocí svých zahradníků vše, co se dalo v té době v Evropě nalézt. Novinky jí zpočátku přivážel i sám císař. V době války s Anglií měly lodě s růžemi zvláštní povolení a mohly proplouvat blokádou. Velice dobře spolupracoval také její anglický zahradník Kennedy s francouzským Dupontem. V úsilí však Josefinu nejvíc povzbuzovala její velká soupeřka v této činnosti, hraběnka de Bougainville. V Malmaison se podařilo soustředit na 250 odrůd a z nich l67 patřilo ke skupině růží galských. Zámek se stal centrem umělců, botaniků i šlechtitelů. Sbírka se stala nesmrtelnou díky belgickému malíři Pierre-Joseph Redoutému. Jím vyobrazené růže byly vydány knižně (Les Roses) s doprovodným textem Thoryho.
Pěstování starých růží je v současné době tak trochu módou. Ale neměla by to být jen nostalgie. Růže jsou součástí kultury lidstva a tak by se ke starým odrůdám mělo dnes přistupovat.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den, nejsem odborník na růže. Mám však úplně jiné přání. S paní Dagmar Clarovou jsem v létech 1977 až 1982 dálkově studoval vysokou školu zemědělskou v Lednici na Moravě. Také jsme spolu promovaly. Je možné, že je to shoda jmen, popřípadě to může být i jeji dcera (tenkráte už studovala středí zahr. školu) . Já jsem pracoval v ovocnářských velkoprovozech a nyní jsem již 15 roků v důchodě. Kdysi jsme si dopisovali, ale i to ustalo.A adresa zmizela.
Dnes, kdy už jsem málo pohyblivý. V počítači jsem u růží našel její jméno. Dávám Vám celý svůj kontakt a byl bych rád, pokud Vy mně nemůžete poslat kontakt její, abyste předali, pokud to lze přímo ji. Nebo mně na mailovou adresu sdělili, že nelze vyhovět. Moc děkuji.
S úctou Ing. František Janíček, Olbramovice 342, mobil 737870990