Rozchodníky rodu Hylotelephium bývají v zahradnické praxi doposud často vedeny jako Sedum. V tomto širokém tradičním pojetí byl rod Sedum vymezován dosti nejasně, rozmanité vývojové skupiny tu byly spojovány na podkladě ve vývoji ustrnulých a v důsledku tedy podobných znaků. V protikladu k typickým rozchodníkům je rod Hylotelephium představován hemikryptofytními druhy (chamaefyty jsou však časté v sekci Populisedum) s masitými oddenky a nepřezimujícími lodyhami s plochými, nezřídka vstřícnými anebo přeslenitými listy. Bohatá, latnatě vrcholičnatá květenství sestávají z množství hvězdicovitě pětičetných, oboupohlavných, obvykle purpurových květů; stopečkaté plodolisty nesrůstají a dozrávají ve vzpřímené měchýřky s drobnými semeny.
Na 35 druhů rodu, rozdělovaných v současnosti do tří sekcí (Ohba 1977 a 1995, Gontscharova 2006) roste v mírném pásu severní polokoule, nejvíce ale v horách středoasijských, v nichž některé vystupují vysoko nad 3000 m nadmořské výšky (Fu et al. 2001). Zahradníky jsou vnímány jako mimořádně nenáročné trvalky pro nejrůznější, převážně však výslunná a vodu dlouho nepodržující stanoviště. O těch nejpěstovanějších bylo před lety na stránkách tohoto periodika pojednáváno (Uher 2011), málo bylo ale řečeno o introdukci původních druhů a historickém vývoji sortimentů, vedoucímu k jejich dříve nevídané a stále ještě rostoucí oblibě.
Text
doc. Dr. Ing. Jiří Uher,
Ing. Oldřiška Sotolářová
Mendelova univerzita v Brně,
Zahradnická fakulta v Lednici
Foto J. Uher
Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 4/2018.
