
Herbářové sbírky tradičně sloužily jako dokumentace vzhledu a rozšíření rostlin. Dnes však představují mnohem víc – díky rozvoji molekulární biologie a genomiky se z nich stávají zdroje cenných genetických dat. Přestože sušení, lisování a dlouhodobé skladování ovlivňují struktury vzorků, nové technologie umožňují tato omezení překonat.
Z herbářového materiálu lze dnes získat údaje o ploidii a reprodukčním systému rostlin, a to i u sběrů starých desítky let. Moderní sekvenace DNA – včetně metod nové generace – umožňuje číst genetickou informaci i z historických položek. Jde o průlom ve výzkumu vzácných či vyhynulých druhů, jejichž čerstvý materiál již není k dispozici.
Zvláštní postavení v herbářích mají nomenklatorické typy – standardy, které určují názvy rostlinných druhů. Tyto položky jsou povinně uchovávány ve veřejně přístupných sbírkách a slouží jako základ pro taxonomii a systematiku.
Vývoj metod stále pokračuje – zefektivňují se, zlevňují a rozšiřují možnosti využití. Herbářové položky tak získávají nový význam nejen pro botaniku a taxonomii, ale i pro genetiku, ochranu přírody a historii evoluce. Jsou dědictvím minulosti, ale zároveň klíčem k poznání budoucnosti.
Zdroj: VÚRV – Abstrakt z konference Léčivé rostliny v historii, autor: Michal Sochor, Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Olomouc
Úvodní ilustrační foto: archiv redakce Zahradnictví