Druhý díl příspěvku o rodu Helleborus je zaměřen na druhy podrodu Helleborastrum, křížení a množení čemeřic a jejich nárokům na pěstování.
Zbývající druhy si jsou blízce příbuzné, řadí se do poddrodu Helleborastrum. Jako genetický zdroj má největší význam čemeřice východní (H. orientalis). Původně roste na černomořském pobřeží od Bulharska, přes Turecko a na Kavkaze. Listy jsou přes zimu zelené, dělené na 5 – 8 lístků, které se dále nedělí. Květy jsou velké až 7,5 cm, zelenavé, bílé, růžové někdy s tmavočervenými skvrnami. Měchýřky jsou volné. Čemeřice východní je značně proměnlivý druh, který se stal základem pro šlechtění okrasných odrůd. Zatímco v Turecku najdeme především rostliny kvetoucí bíle nebo nazelenale, v Abchazii mají květy purpurový nádech a tmavě purpurové jsou i medníky. Rostliny s purpurově zbarvenými květy bývají někdy řazeny do samostatného poddruhu H. orientalis subsp. abchasicus. Kavkazské rostliny se světlými květy, na kterých jsou na bázi lístků drobné purpurové skvrny, byly popsány jako H. orientalis subsp. guttatus (syn.: H. guttatus).
Text a foto RNDr. Pavel Sekerka,
Botanická zahrada Chotěbuz,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i. ,
Průhonice
Celý text druhého dílu o čemeřicích naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 1/2014
