Helianthemum Mill. (devaterníky) jsou nízké letničky, polokeře či keře. Květy devaterníků bývají zářivě zbarvené, lesklé, nejčastěji žluté a svým tvarem rak připomínají růže – naši předci devaterníky nazývali slunečními růžemi. Angličané je tak nazývají dodnes.
Staročeské jméno pro devaterník bylo svalník, což odkazovalo na jeho moc hojit rány. Také devaterník znamená, že rostlina pomáhá od devatero vředů a ran. Jejich sláva v léčitelství však již pohasla a dnes se používá zřídka, pouze jako homeopatikum či součást protistresových směsí.
Zahradní devaterníky jsou nízké rostliny s tenkými větvičkami. Větévky sice dřevnatí, ale většina zahradníků je považuje spíše za trvalky nebo skalničky než za dřeviny. Přesto ve dřevě je možné pod mikroskopem či lupou pozorovat letokruhy a tak víme, že některé horské rostliny se v přírodě dožívají 30 i více let.
Morfologie
Listy devaterníků bývají vstřícné, jednoduché, celokrajné s krátkým řapíkem a drobnými palisty. Květy se rozvíjejí na koncích větévek buď jednotlivě, nebo častěji však vytvářejí řídký vrcholík. Květy se navečer či při špatném počasí zavírají. Jednotlivé květy kvetou krátce, někdy jen jeden den, ale rostliny kvetou dlouho, někdy celé léto protože květenství jsou bohatá a květy nakvétají postupně. Při ostříhání odkvetlých květenství navíc často remontují. Plodem devaterníků je tobolka, která se otevírá třemi chlopněmi.
Devaterníky se vyskytují v Evropě, Severní Americe a střední Asii. Většina druhů roste ve Středomoří a je pro použití u nás příliš teplomilná. Jednoleté středomořské druhy mají navíc příliš krátkou vegetační dobu a proto jsou nevhodné jako zahradní rostliny.
Horské středomořské druhy a druhy ze střední Evropy se pěstují jako skalničky. Rozrůstají se v bohaté keříky, které se dobře uplatní nejen jako klasické skalničky na skalkách, korytech či suchých zídkách, ale také na obrubu záhonů a rabat.
Popis druhů
Nejčastěji se pěstuje devaterník penízkovitý (Helianthemum nummularium, syn.: Helianthemum vulgare, H. chamaecystus, H. grandiflorum hort.). Jedná se o plazivé stálezelené keříky s oválnými listy, které jsou na rubu hustě plstnaté. Vzpřímená květenství jsou řidší, květy bývají poměrně velké. V zahradách se pěstují především hybridy s celou škálou barev od bílé, světle žluté, růžové a červené; existují také kultivary s plnými květy.
Text a foto RNDr. Pavel Sekerka, Botanický ústav AV ČR, v. v. i., Průhonice
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 7/2012
