Slovo PODZIM rezonuje, samo o sobě má barvu a skrývá v sobě trochu napětí a očekávání. Každému z nás při jeho vyslovení naskočí jiná asociace.
Někdo ho vnímá jako období melancholie, kdy jaro je v nedohlednu a z bezstarostnosti léta zbyly jen vzpomínky. S nostalgií a lehkou závistí sledujeme přípravu vlaštovek na přesun do krajů, kde přečkají v našem pásmu tak chladné a nehostinné období.
Ti pozitivnější z nás podzim vnímají jako čas barev, dozrávání a sklizně všeho, čemu jsme od jara věnovali tolik péče a úsilí.
Podzim je pro svou barevnost a vyzrálost obdobím inspirace. Rádi se procházíme přírodou a naše oči se častěji než v jiných ročních obdobích upírají směrem ke korunám stromů, zvláště pak k těm listnatým, které nám svou jedinečnou proměnlivostí učarovávají.
Aspekt proměnlivosti dřevin během celého roku hraje zásadní roli při vytváření zahradních a parkových kompozic, kterým propůjčuje dynamiku, barevnost, vůni apod.,.zkrátka sociální zázemí s tolik kýženou příjemnou atmosférou. Všeobecně je známo, že základní kostra sadovnické úpravy by měla být stabilní, celoročně zajímavá tvořená převážně listnatými a jehličnatými stromy, jejichž ideální poměr by měl být v našich klimatických podmínkách 3:1. Realizovaná sadovnická úprava, park, zahrada stejně jako každé umělecké dílo musí totiž působit určitým dojmem ucelenosti, uspokojující nejen po stránce estetické, ale i účelové a z hlediska logického výkladu díla.
Mé osobní postřehy při pozorování současných zejména malých výsadeb realizovaných často neodbornými firmami, ale i vlastníky samotnými vedou k závěru, který mě o logice celkového konceptu moc nepřesvědčuje. Zahrady jsou zakládány především pro okamžitý efekt ideálně bez-údržbové. K vidění je stále zažitý „trend“jehličnanů, převážně z čeledi cypřišovitých (Thuja, Cupresuss, Juniperus) v kombinaci s několika málo opadavými keři (Spiraea, Potentilla, Physocarpus). V této skladbě však zahrada nemůže nabídnout pestrou podívanou, neboť jehličnany,oproti variabilitě listnáčů zůstávají po celý rok víceméně stejné. Jehličnany jsou ve svém habitu a v estetickém účinku tak svérázné, že mnohdy vyžadují promyšlenější umístění než ostatní stromy a keře. Jejich použitím tak mnohdy vznikají jednotvárné až strnulé skupiny. Při realizacích se často nebere v potaz ani růstová proměnlivost dřevin, které pak svou velikostí překvapí jsou bez slitování odstraněny. A tak je zahrada zakládána stále dokola bez možnosti se plně vyvinout, uplatnit v létě naplno nejmohutnější prostorový účinek veškeré vegetace tak, aby na podzim došlo nejen k explozi barevných odstínů listů, ale i k působivému řídnutí korun a obnažování jejich textur. A to je velká škoda.
Jana Lapáčková
