Háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci) je jedním z nejškodlivějších háďátek v podmínkách střední Evropy, avšak škody způsobuje na celém světě, s výjimkou Antarktidy. Do nedávné doby u nás způsobovalo škody především u česneku kuchyňského. Příčinou byla jednak sku-tečnost, že tato velmi oblíbená zelenina a současně kořeninová, aromatická i léčivá plodina se pěstovala prakticky na každé zahrádce, ale i snadnost přenosu škůdce sadbovým materiálem.
Tržní pěstitelé cibule kuchyňské se s tímto škůdcem prakticky nesetkávaly, neboť velké plo-chy jednotlivých ekonomických celků dovolovaly bez větších problémů dodržovat osevní postupy s dostatečným časovým odstupem hostitelských plodin na jednom místě. V současnosti se však i u nás stává háďátko zhoubné vážným škůdcem i pro pěstitele cibule kuchyňské. Dostávají se tak do situace, ve které již řadu desetiletí byly např. polští pěstitelé cibule.
Háďátko zhoubné je typickým polyfágem, u kterého se uvádí více než 450 druhů hostitel-ských rostlin. Z hlediska hostitelských rostlin se však uvádí více než deset biologických ras. Názory na to, která rasa má jaký okruh hostitelských rostlin, se postupně mění a často jsou i protichůdné. Podle posledních údajů se rasa, která napadá cibuli a česnek, může vyskytovat i na fazolu, hrachu, sóji, rajčeti a snad i na bramboru, řepě, mrkvi, petrželi, celeru, lnu, tabáku a některých okrasných rostlinách. Tato rasa však nenapadá vojtěšku, kukuřici, okurky, salát, pšenici a ječmen. Celá tato problematika je ještě komplikovaná tím, že cibuli a česnek napa-dají i jiné než „cibulové“ rasy háďátka zhoubného.
Jsou-li napadeny mladé rostliny, listy jsou světlé a pokroucené a při silnější invazi rostliny hynou. U starších rostlin kromě deformací listů dochází i k deformacím cibulí, které mají houbovitá pletiva suknic. Podle polských zkušeností 20 háďátek v jednom kilogramu půdy snižuje výnos cibule o 20 %. Větší škody způsobuje tento škůdce v půdách těžkých a vlhkých. Háďátko se šíří nejen sadbovým materiálem (sazečka, semenné matky, sadba česneku), ale velmi snadno i zeminou, nářadím, mechanizací, na obuvi apod.
Ochrana proti háďátku zhoubnému je nesnadná a základem by měla být profylaktická opatře-ní, z nich především používání zdravého sadbového materiálu a striktní dodržování osevních postupů. Protože háďátko zhoubné může žít i na některých plevelných rostlinách, je třeba tyto včas a důsledně likvidovat. Značným problémem je, co s napadenými rostlinami. Velmi slabě napadené rostliny by teoreticky bylo možné zpracovat v potravinářském průmyslu, všechny ostatní se však již pro tento účel nehodí. V sousedním Polsku je ministerskou vyhláškou naří-zeni napadené rostliny zakopat do hloubky minimálně jeden metr a před tím je prosypat pále-ným vápnem. Přímá ochrana proti háďátku zhoubnému je prakticky neproveditelná. V některých zemích se sice doporučuje moření sadbového materiálu teplou vodou, ale toto opatření je značně riskantní. Taktéž u nás povolené moření stroužků česneku před výsad-bou polysulfidickou sírou (Sulka) je ve většině případů prakticky neúčinné, neboť toto opat-ření nikdy zcela „neozdraví“ již jednou invadované stroužky, ani neochrání rostliny před in-vazí háďátek z namořené půdy v pozdějších fázích růstu.
