Mezi nenápadné, za příhodných okolností však vážné škůdce okrasných rostlin, patří i některá fytopatogenní háďátka. První zmínky o poškození rostlin háďátky pocházejí již z konce 19. století, kdy bylo ve Francii popsáno onemocnění hyacintů háďátkem zhoubným (Ditylenchus dipsaci, tehdy nazývaným Tylenchus hyacinthi). Od té doby se datuje rozvoj nematologie provázený nově objevovanými a popisovanými druhy háďátek. Již na začátku 20. století byly na okrasných rostlinách popsány dodnes významné druhy či rody fytopatogenních háďátek – Ditylenchus dipsaci, Aphelenchoides spp., Meloidogyne spp.
Problematikou háďátek na nadzemních částech rostlin se zabýval článek v čísle 4/2005, v této části bude pojednáno o druzích poškozujících zejména části podzemní.
Ditylenchus dipsaci
Jedním z nejvýznamnějších druhů, poškozující rostliny obecně a nevyhýbající se ani okrasným druhům, je háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci). Je rozšířeno prakticky po celé oblasti mírného pásma včetně naší republiky a je nebezpečné mj. svojí vysokou polyfágností. Udává se, že je schopno napadat přes 500 rostlinných druhů.
Životní cyklus
Dospělci háďátka dosahují délky kolem 1,2 mm a příslušníci obou pohlaví jsou typicky červovitého tvaru. Životní cyklus zahrnuje vajíčka, čtyři larvální stadia a dospělce. Maximální aktivity dosahuje toto háďátko v jarním a podzimním období; životní cyklus (od vajíčka k vajíčku) trvá při teplotě 15 °C 21 dnů. Kromě toho je toto háďátko výborně adaptováno na přežívání v obdobích nízkých teplot i sucha. Larvy čtvrtého vývojového stadia jsou schopny, stočeny do spirály, vstoupit do anabiotického stadia a setrvat v něm řadu let. Byl popsán experiment, při kterém se podařilo oživit larvy dehydratované po dobu 23 let!
Příznaky napadení
Na podzemních částech se přítomnost háďátka zhoubného projevuje mj. tím, že na cibulích způsobuje tzv. „kroužkovitost“, která se na příčném průřezu projevuje koncentrickým hnědým zbarvením některých suknic. Ty pak vlivem druhotné infekce dalšími organismy často rychle hnijí. Na povrchu tulipánových cibulí bývají patrné skvrny či pruhy, které se postupně šíří od báze cibule. Napadené cibule někdy praskají nebo se zcvrkávají.
Přítomnost háďátek na nadzemních částech se projevuje zejména celkově slabým růstem rostliny, deformacemi či duřením pletiv. Svými enzymatickými výměšky rozrušuje háďátko střední lamelu buněčných stěn, čímž se narušuje soudržnost buněk a vznikají velké intercelulární prostory. Kromě křehkých a nepevných pletiv je výsledkem této činnosti časté světlejší zabarvení pletiv. U tulipánů se háďátka projevují zejména v době kvetení, kdy se na jedné straně stonku pod květem objevují světlé nebo nafialovělé léze, přičemž květ se ohýbá ve směru jejich výskytu. U floxů jsou nové výhonky ztlustlé a stonky křehké, internodia zkrácená; typickým projevem pro tento druh jsou navíc svinuté a silně redukované horní listy. U primulek a mnoha dalších dochází k celkově slabému růstu, listovým malformacím, hnití, popř. slabému nasazování na květ.
Sspektrum hostitelů
Jako významný škůdce je háďátko uváděno hlavně na narcisech a tulipánech; hyacinty a druhy Scilla, Hyacinthoides, Galanthus, Chionodoxa, Nerine, Muscari, Allium a některé další cibuloviny jsou napadány méně. Z ostatních druhů je toto háďátko významné na floxech, primulích, hvozdících, zvoncích, gypsofilách, sasankách, hortenziích a mnoha dalších. Háďátko vytváří řadu tzv. ras, které mají odlišný, ale nezřídka překrývající se okruh hostitelů. Na okrasných cibulovinách škodí např. narcisová, tulipánová a hyacintová rasa.
Možnosti ochrany
Ochrana spočívá jednak v prevenci (nákup zdravé sadby), jednak v přímém potlačování háďátek. To se např. u narcisů či hyacintů provádí ošetřením teplou vodou (tulipány jsou velmi citlivé na vyšší teploty a ošetření tímto způsobem je riskantní). Slabě napadené nebo z napadení podezřelé cibule se ponořují na 3 – 4 hodiny do vody o teplotě 43 – 44,5 °C. Ošetření je vhodné provést brzy po sklizni, protože háďátka v inaktivním stavu jsou vůči této terapii odolnější. Silně napadené cibule je potřeba zničit. Pozemek lze případně chemicky odmořit vhodným nematocidem. Důležité je i na nějakou dobu vyřadit z pěstování hostitelské druhy.
Ditylenchus destructor
Další významné háďátko poškozující podzemní části rostlin je druh Ditylenchus destructor. Napadá zejména hlízy jiřin, gladiol, cibule tulipánů či oddenky kosatců. Svým vzhledem, životním cyklem a působením na hostitele připomíná druh Ditylenchus dipsaci, ale nemá schopnost dlouhodobě přežívat období sucha. Tento druh sice napadá prakticky výhradně podzemní části rostlin, ale jeho pronikání do nadzemních částí je též možné. Jeho výskyt u nás je méně častý.
Pratylenchus penetrans
Řada fytopatogenních háďátek napadajících okrasné rostliny patří do rodu Pratylenchus spp. Typický představitel, druh Pratylenchus penetrans, je kolem 0,5 mm dlouhé háďátko typicky červovitého tvaru, patřící do skupiny kořenových endoparazitů. Jak larvy tak dospělci napadají kořínky, kde se živí obsahem jejich buněk. Pletiva kořínků po vysátí rychle nekrotizují a na jejich povrchu jsou patrné tzv. léze. Tyto lokální nekrózy o velikosti 2 – 3 mm bývají zprvu červenohnědé, později dále tmavnou a kořen, často i činností druhotných patogenů, odumírá. Na zamořených pozemcích často bývají vidět zřetelná místa (ohniska výskytu) s rostlinami s potlačeným růstem, zejména ve druhém roce po výsadbě. Shnilé kořeny často odpadají přímo pod napadenou cibulí. Háďátka se vyskytují zejména v lehčích písčitých půdách. V naší republice patří mezi běžně se vyskytující druhy. Mezi napadané druhy patří např. tulipány, hyacinty, mečíky, kosatce a lilie. Ochrana spočívá v použití nematocidů, popř. v asanaci pozemku výsadbou nepřátelských rostlin (Tagetes spp.)
Háďátka Longidoridae a Trichodoridae
Některá háďátka z čeledí Longidoridae a Trichodoridae svojí činností nejen poškozují okrasné rostliny přímo (celkové potlačení růstu, popř. drobné zduřeniny či barevné změny na kořenech), ale mohou přenášet i určité rostlinné viry. Na narcisech, tulipánech a dalších cibulovinách jsou to například některé druhy rodu Trichodorus a Paratrichodorus, které mohou přenášet tobacco rattle virus, zejména v lehkých písčitých půdách. Cílená ochranná opatření se ale většinou neuplatňují.
Háďátka rodu Meloidogyne
Další z významných háďátek patří do rodu Meloidogyne spp. Většinou jde o druhy etablované v tropických a subtropických pásmech a v našich podmínkách přežívající pouze v trvale vytápěných sklenících, ale najdou se mezi nimi i druhy schopné přežívat i v oblasti mírného pásma ve volné půdě. Jedním z nich je háďátko Meloidogyne hapla. Tento polyfágní druh má i v kategorii okrasných rostlin velmi široký okruh hostitelů, a to jak mezi bylinami, tak mezi okrasnými dřevinami. Mezi rostlinné druhy, na kterých bylo dosud popsáno, patří rody, popř. kultivary, Anemone, Berberis, Clematis, Geranium, Iris, Lonicera, Lychnis, Pratia, Rosa, Salvia, Viburnum ad. Typickým příznakem činnosti tohoto háďátka je vznik drobných kořenových hálek, dosahujících v průměru 2-5 mm, a nadměrná tvorba postranních kořenů. Háďátka však rostliny většinou pouze oslabují a jen výjimečně (např. v lehčích písčitých půdách) je mohou výrazně poškodit. Jako ochranný prostředek se doporučuje aplikace nematocidů do půdy, popř. asanace napadených kořenů jejich namáčením do nematocidu.
Háďátka ve vytápěných prostorech
Mezi důležité druhy, které by mohly v našich podmínkách přežít pouze v prostředí trvale vytápěných skleníků patří i Radopholus citrophilus a R. similis; tyto druhy jsou podobné u nás se běžně vyskytujícím háďátkům rodu Pratylenchus. Mohou napadat řadu rostlinných druhů, např. Anthurium, Strelitzia, Calathea, Citrus spp. a další. Oba druhy jsou označovány jako migrující endoparazitická háďátka. Dosahují velikost kolem 0,7 mm, mají typicky červovitý tvar a výrazně poškozující kořenový systém rostlin. Vznikající kořenové léze se časem zvětšují a může docházet až k hnití kořenů. Nadzemní části rostlin vykazují nespecifické příznaky napadení (slabý růst, žloutnutí, redukce velikosti a počtu listů a květů ad.). Základním ochranným prostředkem je prevence – zabránění zavlečení těchto karanténních druhů do skleníku, ať již zamořenou zeminou či vlastním rostlinným materiálem. Při zjištění výskytu je nutné přijmout mimořádná rostlinolékařská opatření, která povedou k likvidaci škůdce a zajistí maximální omezení možnosti jeho dalšího šíření.
Dalším, již poměrně okrajovým druhem, který však může trvale přežívat v prostředí našich skleníků či bytů, je cystotvorné háďátko Cactodera cacti, vyvíjející se na kaktusech.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý večer,prosím o radu.Jsem zoufalá,mám asi 10 keřu floxu a začaly mně jakoby uhnívat,slábnou,mění barvu listů a horní listy se kroutí,ale hlavně jdou ze země vyndat úplně lehce a nemají kořeny a když je dole ulomím tak jsou jako by uhnily a zároveň uschly.Nevím zda to popisuji dobře,ale je mně jich líto a nechci o ně přijít.Mám pocit,že na tom záhodu odcházejí tímto způsobem i jiné květiny.Prosím pomůžete?Moc děkuji Kamila Králová