Pochází z Kalifornie a jako letnička se dostala do kultury spolu s podobnou a rovněž z Kalifornie pocházející G. amoena asi kolem r. 1820. Často se G. grandiflora uvádí jako složitý kříženec několika druhů včetně G. amoena.
Největší zásluhy na dnešním širším sortimentu mají především angličtí a dále i němečtí a francouzští šlechtitelé. Podle výšky rostlin se sortiment rozlišuje do 3 skupin: vysoké (nad 40 cm), polovysoké (30-40 cm) a nízké (do 20 cm). Dnešní květinářská praxe pěstuje téměř výhradně polovysoké a nízké typy. V obou skupinách jsou zastoupeny odrůdy s jednoduchým i plným květem, vždy v základních barevných odstínech, nejčastěji ale růžových a načervenalých. Skupina nízkých godécií je na nepříznivé počasí poměrně choulostivá, proto se v našich podmínkách uplatní nejlépe v hrnkové kultuře.
Čeští zahradníci-šlechtitelé se touto letničkou příliš nezabývali ani v období její maximální obliby. Jedinou výjimkou je snad odrůda ´Blanka Vaňková´, kterou ve svém ceníku z r. 1938 inzerovala tehdy přední pražská semenářská firma Jindřicha Vaňka. Z jejího velmi stručného popisu vysvítá, že se jednalo o výpěstek nízký, velmi bohatě a „sametově zářivě“ kvetoucí. Další podrobnosti se zatím nepodařilo získat, takže ani nevíme, zda-li šlechtitelem byl sám JINDŘICH VANĚK nebo někdo jiný.
