Planým předchůdcem byla brukev zelná (Brassica oleracea) evropského původu. Byla nalezena také ve volné přírodě zemí východního Středomoří, kde roste široká paleta planých i kulturních forem této rostliny. Není to jen plané zelí, ale i spřízněné druhy, které mohly několik genů předat našemu současnému zelí.
zelí. Kdo tedy byli jeho tvůrci? Protože druhy, o které jde, patří do Evropy a západní Asie a jsou víceméně přímořské, nemá smysl hledat prvotní tvůrce zelí mimo středomořskou oblast.
Řekové znali zelí jako kulturní zeleninu a Theofrastos (372-287 př.n.l.) zaznamenal používání tří odrůd. Plinius(23- 79 n.l.) uvádí šest odrůd užívaných v Itálii. Evropští odborníci sedmnáctého století jich jmenují dvacet. Za předpokladu, že zelí zdomácnělo nejdříve v západní Evropě a odtud se rozšířilo na východ, by mělo existovat více kultivarů na západě než na východě. To, že nebyly skutečně zaznamenány až do poměrně moderní doby, může ukazovat, že byly omezeny po dlouhá staletí na původní lokality. Je to čistý dohad, ale existuje v terminologii pro něj jakýsi důkaz.
Obecných názvů pro zelí je mnoho a jsou v evropských jazycích odedávna, zato v asijských jazycích je jich málo a jsou novodobé. Anglický název cabbage pochází z keltského slova kab nebo kap, prostředníkem bylo francouzské slovo cabus. Jiný anglický název má opět ekvivalent v keltských jazycích: anglicky kale, irsky cal, bretonsky kaol, v germánských jazycích: v němčině kohl, v dánštině kaal.
Názvy odvozené od kab jsou starší než od kale. Keltové měli totiž svá vlastní slova pro zelí a ta byla po dobytí Evropy Římany zčástí nahrazena zkomoleninami latinského výrazu. Nějaké takové vysvětlení je nezbytné, protože existuje důkaz, že zelí nebylo obecně nebo vůbec známé ve starých civilizacích Předního východu.
To vše vede k jednomu ze dvou možných závěrů: zelí si buď osvojili Keltové někde v západní Evropě během prvního století před n.l. a uvedli je na východ od Evropy, nebo útoční Keltové našli už zelí u domorodých Ligurů nebo Iberů a převzali je od nich.
Růžičková kapusta je obyčejně považována za mutanta normální kapusty a pěstuje se po zahradnicku mnohem déle, než se všeobecně předpokládalo, i když jen zřídka. V červenci 1818 přednesl profesor univerzity v Louvain Jean Baptista Van Mons na zasedání Královské zahradnické společnosti v Londýně přednášku, v níž poukázal na to, že kapusta je pojmenována v tržním řádu některých belgických měst už v roce 1213.
Květák začali pěstovat ve Francii v 16. st. a v Anglii ve století sedmnáctém. Mutant byl původně znám ve Francii a předtím i v Itálii, odkud měli Francouzi první semena, jako kyperské zelí. Po dlouhý čas byla semena květáku dovážena z Kypru a Malty, možná i ze Sicílie, kde se dosud vyskytuje, jak může potvrdit každý, kdo prošel jediným z báječných ostrovních trhů, s pozoruhodným množstvím odrůd květáků rozmanitých tvarů, velikostí a zářivých barev. Pliniův popis zeleniny zvané kyperské zelí však připomíná spíš naši kadeřavou kapustu. Nejstarší popis skutečného květáku je ve španělsko - arabském pojednání o zemědělství z 12. století od Ibn-an-Aváma. Jmenuje tři druhy květáku nebo brokolice a nazývá je syrským zelím. A protože podle tradice měli Italové, zvláště Janované, první semena květáku z Levantu, je pravděpodobné, že poprvé byl tento mutant rozeznán, vybrán, oddělen a vypěstován právě v Sýrii.
