Geneticky modifikované (GM, nebo také transgenní) zemědělské plodiny se pěstují ve světě již deset let. V roce 2005 dosáhla plocha, na které byly zasety, 90 miliónů hektarů, což představovalo meziroční nárůst o 11 %. Největšími producenty zůstávají USA (55% celkové plochy), následuje Argentina, Brazílie, Kanada a Čína, celkem jsou GM odrůdy pěstovány v 21 zemích.
Nejrozšířenější komoditou je s velkým předstihem sója, zaujímající 60 % veškeré plochy oseté GM plodinami, dále kukuřice, bavlník a řepka. Geneticky modifikovaná sója je pěstována v Severní i Jižní Americe, bavlník také v Asii (Čína, Indie) a Austrálii. Převážná většina těchto plodin obsahuje jednu ze dvou modifikací sloužících k usnadnění agrotechniky: toleranci k určitému herbicidu nebo gen z půdní bakterie Bacillus thuringiensis způsobující odolnost vůči hmyzím škůdcům (tzv. Bt plodiny).
Tyto vlastnosti lze následným křížením kombinovat, takže zvláště v USA jsou na trhu hybridní osiva obsahující dvě i tři modifikace. Ve fázi zkoušení je mnoho dalších plodin i vlastností, včetně technického použití jako jsou brambory pro výrobu škrobu, kukuřice pro výrobu etanolu nebo rostlin sloužících k produkci farmaceutických látek.
Rostliny odolné suchu a zasolení
V souvislosti s očekávanými klimatickými změnami pracují velké biotechnologické firmy také na vývoji plodin odolných proti suchu, popřípadě tolerujících zasolení půdy. Trendem budoucnosti mohou být i zlepšené dietetické vlastnosti, např. složení oleje, obsah vlákniny, vitamínů, železa, nebo odstranění alergenů. Přestože se dosud genetické modifikace uplatnily v převážné míře u plodin pěstovaných ve vyspělých zemích, formou různých projektů je také podporován výzkum, který by přinesl užitek i pro země třetího světa, např. čirok (Sorghum) nebo maniok (Manihot, cassava). Rýže, jako základní potravina pro mnohé asijské státy, je modifikována jak pro odolnost k hmyzím škůdcům (Bt linie), tak pro zvýšený obsah provitaminu A (zlatá rýže) nebo vyšší obsah železa.
Evropa GMO nepodporuje
Další vývoj z velké části závisí na postoji Evropy k použití geneticky modifikovaných organismů (GMO) v zemědělství a výrobě potravin. Zatím je v Evropě povoleno jen několik málo modifikací sóji, kukuřice a řepky pro dovoz a zpracování, pro pěstování pouze Bt kukuřice a s ohledem na negativní pozici mnoha členských států se tato situace v blízké budoucnosti patrně výrazně nezmění. Předpisy Evropské unie regulující používání GMO jsou považovány za celosvětově nejpřísnější.
O uvádění GMO do oběhu, tedy o jejich komerčním využití, se rozhoduje na úrovni celé Evropské unie. Jedná se o velmi složitý proces trvající několik let, během něhož se k žádostem mohou vyjádřit členské státy i veřejnost. V posledních letech hraje klíčovou roli Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který ke každé žádosti vydává odborné stanovisko. Konečné rozhodnutí je přijato hlasováním členských států nebo Evropskou komisí. Přehled žádostí o uvádění GMO do životního prostředí a do oběhu podaných v členských zemích EU je dostupný v angličtině na http://gmoinfo.jrc.it/ nebo na stránkách EFSA: www.efsa.europa.eu/science/gmo/catindex_en.html , seznamy povolených GMO a potravin a krmiv vyrobených z GMO jsou zveřejněny na stránkách Evropské komise: http://ec.europa.eu/environment/biotechnology/index_en.htm (povolení vydaná podle směrnice 2001/18/ES o GMO) a (http://ec.europa.eu/food/dyna/gm_register/index_en.cfm (povolení podle předpisů o potravinách a krmivech).
Schvalovací proces nového GMO
Součástí schvalovacího procesu je kromě zevrubného posouzení možných rizik pro zdraví a životní prostředí i ověření detekčních metod pro stanovení přítomnosti geneticky modifikovaného materiálu ve výrobcích a sestavení plánu monitoringu případných nežádoucích důsledků plodiny na zdraví lidí a zvířat nebo životní prostředí. Žádost musí obsahovat podrobné údaje o rostlině, vložených genech a jejich výsledném umístění, výsledky polních pokusů, testů toxicity, krmných studií a další. V průběhu hodnocení zpravidla odborní posuzovatelé ještě vznášejí požadavky na doplnění dokumentace, námitky a připomínky, na které žadatel musí uspokojivým způsobem odpovědět. Z uvedeného vyplývá, že – stejně jako je tomu u léčiv – je vývoj nových geneticky modifikovaných plodin finančně i časově velmi náročný, takže se stává záležitostí několika málo kapitálově silných nadnárodních společností.
Označování GMO
Vydáním povolení k uvedení na trh však regulace zdaleka nekončí. Základní povinností operátorů v celém výrobním a obchodním řetězci je označování GMO a výrobků, které je obsahují. I v tomto ohledu jsou předpisy EU velmi přísné, jejich cílem je informování konečného spotřebitele o technologii, jakou byl produkt vyroben, takže například musí být označován i olej z geneticky modifikované sóji nebo řepky, ačkoliv v něm nelze analyticky prokázat přítomnost transgenní DNA nebo bílkoviny. Potraviny a krmiva obsahující GMO nebo z nich vyrobené musí být označeny slovy „obsahuje geneticky modifikovaný (název organismu)“ nebo „obsahuje (název složky) vyrobenou z geneticky modifikovaného (název organismu)“ a podobně, například „vyrobený z geneticky modifikované sóji“, nebo „obsahuje škrob vyrobený z geneticky modifikované kukuřice“. Jedinou výjimkou z označování jsou výrobky, v nichž náhodné nebo technicky nevyhnutelné příměsi geneticky modifikované materiálu nepřesáhnou 0,9 %. Správné označování je podmíněno dalšími povinnostmi uloženými zemědělcům, dovozcům a zpracovatelům evropským nařízením č. 1830/2003 o sledovatelnosti a označování geneticky modifikovaných organismů a sledovatelnosti potravin a krmiv vyrobených z GMO (nařízení jsou předpisy aplikovatelné přímo v každém členském státě), a sice uchováváním dokumentace o tom, od koho podnikatel GMO koupil a komu jej prodal. Sledovatelnost a značení zároveň usnadňuje monitoring případných negativních důsledků používání GMO, v krajním případě po zjištění škodlivých účinků i stažení výrobků z oběhu.
Pěstitel musí o GMO informovat
K důkladnému oddělování geneticky modifikované zemědělské produkce, včetně zabránění vzniku nežádoucích příměsí GM materiálu ve výrobcích, slouží pravidla koexistence různých způsobů zemědělského hospodaření, tj. konvenčního, ekologického a s použitím GM odrůd. Evropské státy postupně přijímají závazné právní předpisy v této oblasti. Česká republika je jednou z prvních zemí, kde jsou pravidla koexistence dokonce již aplikována v praxi. Novela zákona o zemědělství z listopadu minulého roku a prováděcí vyhláška č. 89/2006 Sb. ukládají zemědělci pěstujícímu GM odrůdu povinnost informovat sousední zemědělce a Ministerstvo zemědělství v předstihu před zasetím a následně i po zahájení pěstování. Dále je stanovena požadovaná minimální vzdálenost mezi porostem nemodifikované a modifikované odrůdy, přičemž v případě ekologického hospodaření je tato izolační vzdálenost několikanásobně větší než u konvenčního. Pro usnadnění kontroly a monitoringu případných účinků na životní prostředí musí pěstitel GM plodiny informovat o místě pěstování i Ministerstvo životního prostředí.
GMO v ČR a Evropě
Povolení vydané v EU a registrace odrůd v celoevropském katalogu spolu s výše uvedenými podmínkami koexistence umožňují komerční pěstování geneticky modifikované kukuřice linie MON 810 ve všech členských státech. Kromě Španělska, kde se transgenní kukuřice pěstuje již několik let v poměrně velkém rozsahu, byly povolené odrůdy v loňském roce i letos vysety ve Francii, Německu, Portugalsku a České republice v oblastech výskytu zavíječe kukuřičného. V letošním roce plocha osetá GM kukuřicí v České republice přesáhla 1000 ha, současně probíhají také zkoušky nových odrůd a několik dlouhodobých výzkumných projektů sledujících přínosy a rizika Bt kukuřice.
V České republice se v uplynulých letech uskutečnilo několik polních pokusů s transgenními plodinami. V současné době je testována geneticky modifikovaná kukuřice tolerantní k herbicidům s účinnou látkou glyfosát a tři typy modifikovaných brambor: brambory se změnou cukerného metabolismu, která by měla mít příznivý vliv při skladování za nižších teplot, a brambory se zvýšeným obsahem amylózy nebo amylopektinu určené k výrobě škrobu.
Průběh testování nových odrůd
Polní pokusy jsou prováděny na předem vybraných lokalitách za přísných bezpečnostních opatření. Součástí žádosti je kromě údajů o rostlině a provedené modifikaci podrobný popis pokusného pozemku a jeho okolí, stanovení izolační vzdálenosti od nejbližšího pole s nemodifikovanou plodinou a uvedení postupu, jakým budou transgenní rostliny pěstovány, sklizeny a po vyhodnocení pokusu bezpečně zlikvidovány, aby se nemohly dostat do potravin ani do krmiv. K zajištění prostorové izolace pokusu je např. u kukuřice požadován obsev nemodifikovanou odrůdou. S těmito rostlinami, sloužícími k zachycení pylu, je nakládáno jako s modifikovanými, nemohou tedy být zkrmeny. Pozemek musí být sledován i v další vegetační sezóně, popřípadě i déle, v závislosti na pokusné plodině. Žadatel je povinen zajistit odstraňování případných vzešlých rostlin, vhodné ošetření pozemku a výběr následné plodiny. Dalším požadavkem, který svědčí o důkladnosti schvalovacího procesu v České republice, protože není uplatňován v některých jiných státech, je dodání vzorku geneticky modifikovaného materiálu pro kontrolní účely spolu s popisem laboratorní metody pro detekci použité modifikace.
Žádost je podávána Ministerstvu životního prostředí v tištěné podobě i elektronicky. MŽP zkontroluje její úplnost, a jestliže shledá, že žádost po formální stránce vyhovuje požadavkům zákona i vyhlášky, rozešle její kopie Ministerstvu zemědělství, Ministerstvu zdravotnictví, příslušném krajskému úřadu a odborníkům z České komise pro nakládání s GMO, která je odborným poradním orgánem ministerstva. Na svých internetových stránkách MŽP zveřejní informaci o zahájení správního řízení a podrobný obsah žádosti (www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/gmo nebo z hlavní stránky MŽP www.env.cz odkaz na „životní prostředí“, dále na „environmentální rizika“ a „GMO“).
Informování veřejnosti
Informace o zahájení řízení je také na výzvu MŽP oznámena v kraji a obci, kde má polní pokus probíhat. Do 30 dnů poté se k žádosti mohou vyjádřit uvedená ministerstva, kraj a občané. Pokud někdo vznese odůvodněné námitky týkající se možných rizik, je MŽP povinno uspořádat veřejné projednání žádosti. Kromě toho MŽP zadá základní informace o žádosti v angličtině do evropské databáze, kde jsou zpřístupněny všem členským státům a veřejnosti (http://gmoinfo.jrc.it/). Ostatní členské státy mají možnost prostřednictvím této databáze uplatňovat své připomínky k plánovaným pokusům. Na základě obdržených stanovisek, odborných posudků a připomínek může MŽP žadatele vyzvat k doplnění žádosti nebo upřesnění některých údajů. Lhůta pro vydání rozhodnutí je 90 dnů od obdržení žádosti, ovšem v případě, že si MŽP vyžádá dodatečné informace, se tato lhůta přerušuje, takže ve většině případů trvá správní řízení déle než tři měsíce. V konečném rozhodnutí musí být zohledněny všechny připomínky a námitky, například formou stanovení podmínek nebo omezení nakládání nad rámec uvedený v žádosti. Celé rozhodnutí, včetně odůvodnění, je po nabytí právní moci zveřejněno na stránkách MŽP. V průběhu pokusu i po jeho skončení je pozemek kontrolován Českou inspekcí životního prostředí, laboratorní zkoušky odebraných vzorků provádí akreditovaná laboratoř na základě smlouvy s MŽP. Ministerstvo je pravidelně informováno držitelem povolení, závěrečná zpráva vypracovaná po skončení celého projektu je poskytnuta inspekci a předána do evropské databáze. Poznatky z polních pokusů jsou cenným podkladem pro hodnocení rizika obdobných modifikací.
