Bílé Karpaty jsou bohatým zdrojem genetických zdrojů nejen tzv. modrých peckovin, ale i ostatních ovocných druhů, zejména hrušní a jabloní. Zásluhou ČSOP Bílé Karpaty jmenovitě pak Ivany Jongepierové, Václava Tetery, Ladislava Jagoša, Ladislava Tomčaly, Vojtěcha Řezníčka a dalších byly založeny genofondové plochy již začátkem 90. let minulého století, které slouží dodnes ke studiu a odběru roubů i jako konzervace ex situ. Tato kolekce byla zčásti využita spolu s dalšími genotypy divoce rostoucími autochtonními druhy slivoní ke studiu jejich chování k virové šarce. Durancie, která se hodí především pro výrobu destilátu a pro šlechtění jako donor odolnosti k šarce a vysoké cukernatosti, neopakovatelné vůni se především používá ke zpracování. Další odolné nebo tolerantní genotypy mohou být využity především pro zpracování jako např. Gulovačky, Sklepule a některé Pavlůvky. Vybrané genotypy slivoní z oblasti Bílých Karpat udržujeme v ex situ kolekci na VŠÚO Holovousy s. r. o. Ostatní hodnocení odolnosti různých pomologických skupin slivoní pochází z dlouhodobého pozorování kolekce slivoní na VŠÚO Holovousy.
Zdroje rezistence k virové šarce švestek můžeme hledat nejen v nových odrůdách k tomu účelu většinou vyšlechtěných, ale i mezi krajovými neboli lokálními odrůdami je mnoho genotypů s určitým stupněm odolnosti či tolerance. Stromy infikované šarkou švestek mohou mít rozdílné chování či toleranci jak v pomologických projevech, tak i hospodářských znacích. Na rozdíl od jiných hostitelských druhů se u slivoní vyskytuje široká rozmanitost projevu symptomů a chování k šarce.
U slivoní (Prunus domestica L.) jsou stupně odolnosti nebo citlivosti definovány podle mezinárodně uznávané terminologie v celkem pěti kategoriích. Překlad do českého jazyka je použit podle Poláka (2008).
1. Imunita: Rostlina nemůže být patogenem infikována, po inokulaci se patogen v rostlině nemnoží a nešíří (non-host).
2. Rezistence: Je vždy relativní. Rostlina je infikována, ale patogen se množí omezeně a v rostlině se šíří pomalu. Rezistence je kvantitativní a závislá na odrůdě.
3. Náchylnost: Je rovněž vždy relativní. Patogen se v rostlině množí a šíří snadno, což vede k systémové infekci se silnými příznaky onemocnění, a k výraznému snížení kvality rostlinných produktů. Platí zde obdobná závislost jako u rezistence, ale v negativním smyslu.
4. Tolerance: Náchylná rostlina toleruje nepříznivé následky infekce. Virus (patogen) se v tolerantní odrůdě množí a šíří obdobně jako v náchylné odrůdě (vysoký obsah viru), příznaky choroby jsou však mírné, snížení výnosu a kvality produktů je minimální. Přesto je pěstování tolerantních odrůd riskantní, protože slouží jako zdroj šíření viru, stejně jako odrůdy náchylné.
5. Hypersenzitivita: Je extrémní náchylnost, kdy infikované buňky, nebo celá rostlina v důsledku přemnožení patogena nekrotizují a odumírají. Proto je těžké přítomnost patogena prokázat. Pokud dojde k odumření, patogen nemá žádnou šanci k šíření. Hypersenzitivita je absolutní náchylnost, protiklad imunity. Lze jí s rizikem využít v praxi, ale za určitých podmínek. Většinou však není úplná, pak se jedná o silnou náchylnost. Hypersenzitivita je překonávána slabě patogenními kmeny viru a pak dochází k silné náchylnosti odrůdy.
U slivoně lze podle výše uvedené kategorizace uvést následující příklady odrůd: imunní – pouze Scoldus; rezistentní – v současnosti již více odrůd Topfive, Toptaste, Valcean, Moni apod.; náchylné – většina odrůd; tolerantní, tj. bez významné hospodářské škodlivosti – Stanley, Čačanska lepotica, Franzi, Čačanska rodná. K hypersenzitivním odrůdám patří německé selekce Jojo, Jofela, Joganta a Jolina.
Text prof. Dr. Ing. Boris Krška, VŠÚO Holovousy s. r. o.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 9/2022.*
