I v současné době stále hledáme stále cesty, jak reprodukční proces rostlin zdokonalit, zjednodušit, zlevnit a zefektivnit. Přitom bychom měli klást důraz na vysokou kvalitu výpěstků a jejich konkurenceschopnost v rámci dnešního i budoucího, evropského i celosvětového trhu. A to je úkol velmi těžký. Dnes známe prakticky všechny způsoby množení, z nichž mnohé jsou extenzivního charakteru. Uplatnění však nacházejí především ty, které mají v rámci vysoké kvality i kvantitativní charakter.
Mezi intenzivní způsoby množení jistě patří v zahraničí dnes běžné moderní biotechnologické principy mikropropagace (organogeneze i somatická embryogeneze). Nelze si však zastírat, že z hlediska prvotních investic jde o zatím nejnákladnější metody (nutná laboratorní zařízení s aseptickými podmínkami kultivace).
Proto pro některé obtížně množitelné dřeviny hledáme i jiné způsoby množení, zejména pro nízké náklady, neopominutelné z hlediska trendů dalšího rozvoje reprodukčních technologií. V praxi u některých taxonů dřevin jsou tyto metody téměř nepoužívané. Do této kategorie lze zařadit i generativní způsob množení tisu červeného (Taxus baccata L). Zdálo by se, že se jedná o banální záležitost, ovšem experimenty nás přesvědčily o opaku.
Materiál a metodika pokusu
V současné době se tis červený dostává do popředí zájmu zahradních architektů, okrasných školkařů (vzhledem ke tvarové odlišnosti od řízkovanců) nebo jako rostlina vhodná pro obohacení diverzity lesních ekosystémů či obory zcela odlišné, např. farmaceutický průmysl. Rostliny tisu mají typicky vzpřímený růst použitelný v parcích i zahradách, ve volně rostoucích i tvarovaných živých plotech tmavé barvy s možností vytváření dokonalé kulisy pro světlejší, dynamičtější dřeviny (listnaté stromy, trvalky apod.), což je i současný a budoucí trend uplatnění dřevin ve výsadbách.
Množení tisu semenem se jeví jako stále problematické a nedokonale prozkoumané. Z těchto důvodů se ve školkařské praxi téměř nepoužívá. Semena tisu jsou přeléhavá (dormantivní), klíčí za jeden až dva roky po sklizni. Na ZF MZLU v Lednici několik let probíhají pokusy s generativním množením, a to s cílem vytvořit metodiku pro širší školkařskou praxi založenou na schopnosti semen tisu vyklíčit již v následujícím roce po sklizni.
Metodika experimentu
Pokusy probíhají již od roku 1997 se střídavými úspěchy, neboť každý rok je odlišný a i semena reagují na momentální podmínky rozdílně. Avšak metodika experimentů je prakticky shodná, jen s menšími obměnami. Spočívá ve sběru plodů z matečných dřevin v zámeckém parku v Lednici, jejichž stáří je 50 – 130 let. Sběr je prováděn v různých termínech v morfologické zralosti (dva až tři termíny koncem srpna, v polovině září, počátkem a koncem října), neboť u nezralých plodů je vyšší obsah inhibitorů a neklíčí pak dobře. Po sběru se semena nakvášením zbavují červených míšků a následně se propírají. Poté se ošetří 0,2 % roztokem Fundazolu 50WP a uloží po 100 ks do mikrotenových sáčků do směsi rašeliny a písku (2:1). Skladují se teplotě + 18 °C až do zahájení pokusů. Pokusy se provádějí ve variantách se třemi opakováními.
Pokus č. 1
Koncem měsíce října byla semena podrobena procesu studené stratifikace uložením do dvou termostatů a sklepa. V termostatu A byla po dobu padesáti dní udržována teplota jeden až dva °C, v termostatu B teplota 5 °C (také 50 dní) a konečně ve sklepě teplota 10 – 11°C. Semena ve sklepě byla uskladněna přibližně pět měsíců (až do výsevu).
Ve druhé prosincové dekádě jsme semena vzali z obou termostatů a podrobili je procesu teplé stratifikace (do +15 °C, přibližně 50 dní).
Počátkem února došlo znovu ke studené stratifikaci v termostatech A a B, která probíhala až do dubnového výsevu (druhá dekáda). Vysévali jsme do sadbovačů naplněných směsí rašelinového substrátu a písku (poměr 2:1). Sadbovače byly ihned po výsevu ošetřeny 0,2 % Fundazolem 50WP a umístěny do pařeniště.
Pokus č. 2 a 3
Ve druhém experimentu jsme zvolili jinou kombinaci stratifikačních postupů. Semena byla nejprve louhována ve vodě, resp. ve směsi rašeliny a písku devět dní do založení pokusu. Začátkem listopadu jsme osivo variantně ošetřili H2SO4, HCl, GA3, GA4 + GA7 a ponechali kontrolu bez ošetření. Každé máčení mělo tři opakování a následně byla semena uložena do směsi písku a perlitu a posléze podrobena teplé stratifikaci
v termostatu při 28 °C (+ 1,5 °C). Po 64 dnech jsme osivo sedm dní postupně zchlazovali (18 °C) a ihned je přemístili do termostatu ke studené stratifikaci, kde bylo při teplotě + 3°C (+ 1,5°C) uloženo 66 dnů až do výsevu (první dekáda dubna).
Postupy v pokusu č. 3 byly zvoleny stejně jako ve druhém experimentu, jen studená stratifikace proběhla dříve než teplá.
V rámci pokusů jsme provedli také zkoušky životnosti semen vitálním barvením dle normy ČSN 48 1211. Výsledky jsme vyhodnotili statisticky analýzou variance a t-testem.
Výsledky
Životnost semen v roce 1997 se projevila jako nízká (22 %) a výsledky se proto nedostavily. V dalších letech (1998 – 2003) si osivo zachovalo životnost 60 – 99 %.
Tabulka 1 – Výsledky pokusů
Varianty pokusů Podíl klíčících rostlin
Pokus č. 1 termostat A (polovina května) 41 %
termostatu B (polovina května) 75 %
sklep (polovina května) 5 %
Pokus č. 2 ošetření kyselinou sírovou a chlorovodíkovou 0 %
ošetření GA4+GA7 78 %
Pokus č. 3 ošetření kyselinou sírovou a chlorovodíkovou 0 %
ošetření GA4+GA7 13 %
Z hlediska statistického šetření byly jednotlivé experimenty vyhodnoceny takto:
Pokus č.1 ukázal vysoce průkazné rozdíly mezi variantami ošetření, z nichž jako nejlepší byla vyhodnocena stratifikace v termostatu při 5 °C. Taktéž průkazné rozdíly byly zjištěny mezi jednotlivými termíny sběru semen (nejlépe v polovině září).
U pokusu č. 2 byly zaznamenány vysoce průkazné rozdíly u ošetření různými kyselinami. Nejlépe působilo ošetření GA4 + GA7, dále i GA3. Jako méně vhodné se jeví H2SO4 i HCl. Rozdíly ve způsobu úpravy semen před ošetřením se ukázaly taktéž jako vysoce průkazné. Vyšší klíčivost a vzcházivost měla semena vylouhovaná v destilované vodě.
Při porovnání pokusů 2 a 3, tj. změny pořadí teplé a studené stratifikace byly rovněž zaznamenány vysoce průkazné rozdíly. Semena ošetřená nejdříve teplou fází stratifikace s následnou chladnou fází se projevila vyšší klíčivostí a vzcházivostí.
Závěr
Záměrem práce bylo prozkoumat metody odstranění dormance semen Taxus baccata L. a stanovit nejvhodnější termín jejich sběru a dále možnost využití exogenní aplikace stimulačních látek.
Z výsledků vyplynulo, že nejlepší metodou stratifikace je uložení semen v termostatu při 5 °C s následnou teplou fází a sběrem semen v polovině září nebo ošetření semen GA4+GA7 s následnou teplou fází stratifikace a louhování semen před ošetřením kyselinami v destilované vodě devět dnů s výměnou vody šest až osmkrát denně.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý deň
Bol by som vďačný, ak by ste napísali pokračovanie článku, ak skúšky klíčivosti pokračovali aj nasledujúce roky. /prípadne uviesť kontakt, kde boli ďalšie výsledky uverejnené/.
Ďakujem.
Skúšali ste aj klíčivosť semien zo starších stromov?
Pokúšal som sa o výsev od vyše 650-ročných Tisov v Pruskom /okres Ilava, SR/, no s nulovým výsledkom. Od zberu semien o októbri som použil studenú stratifikáciu /5 až 10 stup./ a vysieval som v apríli. Po troch rokoch som pokus vzdal. Túto zimu som skúšal máčať semená v roztoku HCl a pepsínu /metodika z tráviacej metódy na vyšetrenuie trichinel v mäse, ktorá napodobuje trávenie v žalúdku/. Teraz idem po studenej stratifikácii vysievať.