Letos jsem se vydal jako již po několikáté na odborný výlet do zahraničí. Po loňské návštěvách Výzkumných stanic v Čačaku, Geisenheimu a Hohenheimu, kdy jsem všechny kontakty směřoval na problematiku šlechtění slivoní, jsem tentokrát vybral Francii.
Konkrétně jsem měl možnost v posledním červencovém týdnu navštívit několik francouzských ovocných školkařů, Výzkumný ústav v Montpellier, kontrolní stanici CTIFL – plnící funkci našeho ÚKZÚZ, a další.
Pépinières Lafond
Při návštěvě první ovocné školky, Pépinières Lafond, jsme byli velmi překvapeni. Školka totiž vlastní dvě in-vitro laboratoře, kde množí vegetativní podnože pro broskvoně Cadaman, Montclair, GF 43, a Jaspi, pro třešně SL 64 a F 12/1 s celkovou produkcí 1 – 2 miliony kusů. K tomu obhospodařují 20 ha semenných sadů s odrůdami Montclair a Rubira – podnožemi pro broskvoně, slivoň Brompton a třešně Pontaris a Pontavium. Roční produkce osiva z těchto sadů je 20 tun. K této produkci je samozřejmě nutno připočítat také jednoleté štěpovance, kterých očkují 200 – 300 tisíc.
A informace, pro mě samotného nejzajímavější? Školka je členem sdružení Star Fruits, což je sdružení asi šesti školek, to jsme věděli. Novinkou byla informace, že v roce 2000 byl podnik jednou 35 francouzských školek, které založily firmu Cep Innovation. Co je tato firma zač? Cep Innovation je marketingová společnost, která nakupuje licence na odrůdy převážně francouzského původu od výzkumného ústavu INRA, kterým dělá reklamu a podporuje tyto odrůdy pro produkci. Poslední získaná odrůda se jmenuje ´Angelis´a je to odrůda hrušně. Navíc organizace Cep Innovation platí dvě pracovní síly, které jsou plně k dispozici INRA. Organizace sama provádí srovnávací zkoušky odrůd a zajišťuje poloprovozní pokusy. Školkařům, kteří jsou zapojeni v projektu produkce výsadbového materiálu pro poloprovozní pokusy se hradí část nákladů na vypěstování stromků.
Druhou významnou organizací ve Francii je Pomalia, která sdružuje producenty a obchodníky s ovocem, kteří pak se opět podílejí na společném marketingu.
Serfel – pokusná stanice v Saint Gilles
Stanice je privátního charakteru a financování je z 50 % ze státních dotací, 25 % přispívá region a 25 % vydělají prodejem ovoce. V 50 % státní dotaci je obsažena tzv. daň z ovoce, kterou jsou povinni platit státu firmy z každého prodaného kilogramu ovoce a také prodaného stromku. Tyto peníze se pak vracejí do výzkumu a pokusů ve formě těchto dotací.
Stanice zaměřena na odrůdové poloprovozní pokusy meruněk, broskví, nektarinek a třešní. O odrůdách, které budou zařazeny do pokusů rozhodují producenti ovoce, školkaři a INRA. Jsou zaměřeni na dva hlavní projekty a to hledání nových odrůd vhodných pro určité lokality a ověření a vývoj nových technologií chemické ochrany, hnojení, řezu a probírky plodů. Pracují s běžnými podnoženi a technologií, která je užívána ve velkovýrobě. Výsledky pokusů jsou pak k dispozici obchodníkům s ovocem, sadařům a školkařům.
Pépinières Darnaud
Další navštívená školka byla Pépinières Darnaud, opět rodinná školka s 25 ha ovocných školek. Krom školkařství majitel založil další firmu, která se zabývá importem a následným poloprovozním pokusnictvím odrůd broskvoní, nektarinek a japonských slív, zvláště z Jihoafrické republiky, Japonska, Kanady a Kalifornie.
Poměrně zajímavý je záměr zavést kulturu japonských slív ve Francii, zaměřenou na tzv. klubové odrůdy, u nichž je produkce stromků a následně vysázených sadů silně kontrolována a regulována. Účelem je udržení lukrativní ceny za prodané ovoce do supermarketu. (Poznámka: systém byl popsán v Zahradnictví č. 2/2004) Náklady na technologii pěstování japonských slív jsou vysoké, zhruba 14 tisíc EUR na 1 hektar, spolu se zasíťováním a vyvazováním, ale počítají s výnosem 22 – 24 tun ovoce z hektaru.
Pépinières Veauvy
Snad nejlepší školka, kterou jsme měli možnost shlédnout, co se týče dopěstovaných stromků. Školka leží v 250 m n. m., roční úhrn srážek je 800 mm, hory v okruhu 40 km se tyčící do výšky 1500 m n. m. Zaškolkované parcely mají velikost do jednoho hektaru. Ač sám vlastní dostatek půdy, přesto vlastní vyměňuje za ještě lepší od okolních farmářů. Celková výměra školky je 16 hektarů, s produkcí jabloní, třešní, meruněk a broskvoní.
Podnože nakupuje a rouby odebírá z vlastních roubových matečnic. U jabloní se zaměřuje na odrůdy ´Golden Delicious´, ´Royal Gala´, ´Fuji´, ´Grany Smith´ a ´Topaz´. Pokud se jednoleté výhony špatně větví, používá Promalin, na podporu větvení.
Školka překvapila svou čistotou, v řádcích nebyl vidět žádný plevel, prováděla se neustálá kultivace meziřadí portálovým traktorem. Ze školkařského hlediska mě překvapila hustota naškolkovaných podnoží vzdálených od sebe v řádku 17 cm. Při dotazu a následném vysvětlení byl důvod naprosto jednoduchý. Očkováci mají nože dlouhé 14 cm, tudíž tři cm jsou potřebné k pohodlnému zaočkování podnoží. Při dotazu na roční produkci majitel nedokázal přesně odpovědět, věděl pouze, že nakupuje 400 – 450 tis. podnoží ročně a počítá s 15 % ztrát vlivem neujmutí při očkování a slabých neprodejných stromků. Jinak řečeno pracuje se 75% výnosem prodaných stromků od nákupu podnoží.
Je třeba mít vyhovující legislativu
Bohužel v tomto článku již není místo popisovat návštěvu výzkumné stanice INRA v Montpellier a stanici CTIFL v Bellegarde, kde jsme probírali otázky certifikace ovocných dřevin, snad někdy příště. Pouze jednu zmínku si neodpustím. Ve Francii je ustavena skupina odborníků, kde jsou zástupci ministerstva zemědělství, výzkumných ústavů, rostlinolékařů, školkařů a také sadařů, kde se probírají důležité otázky karanténních či jiných chorob, zdravotního stavu a kvality stromků. Pokud možno se vždy hledá kompromis. Prof. Francoise Dosba, předsedající této skupině, tvrdí: „Pokud je legislativa nevyhovující, vždy se dá změnit a přizpůsobit ji tak, aby byla vyhovující a hlavně dosažitelná pro praxi. Pokud jsou některá opatření velmi nákladná, ať již pro stát či školkaře, je to špatně, poněvadž ekonomika musí převládnout“.
Doufám, že i my se dočkáme toho, že lidé, kteří mají co společného s oborem ovocnářství začnou spolu více komunikovat, a to od úrovně ministerstva, přes státní správu, producenty až po obchodníkům.
