Každý student zahradní architektury by měl znát historii a vývoj zahradního umění. Nejlepší způsob jak toho dosáhnout, je navštívit místa, kde vznikaly základní myšlenky a principy jednotlivých typů zahrad. Dobrou příležitostí vidět nejlepší příklady během jedné cesty, je zúčastnit se exkurze s Ústavem zahradní a krajinářské architektury Mendelovy univerzity v Brně.
Ten, kdo se na cestu vypraví, by měl dopředu vědět, že největší inspirace a filozofická východiska anglické krajinářské zahrady pocházejí z Itálie. Období antiky přineslo představu pozemského ráje a idylické krajiny, renesance je potom ztvárnila v podobě zahrad, které v průběhu let dostaly ten správný náboj, tu pravou atmosféru dokonalého světa mytických postav. Tyto mikrosvěty podněcovaly fantazii umělců, kteří je zachycovali na svých plátnech a dotvářeli je v duchu tehdejších ideálů. Zahrada měla vždy zobrazovat ráj, a 18. století – období počátku anglické krajinářské školy, se tomuto ideálu přiblížilo nejvíc. Vznikl tak prostorový obraz bájné Arkádie, kde se na loukách pásly ovce, pod stromem seděl pastýř s pastýřkou a kolem jen tak procházel Bakchův mírně opilý průvod.
Příkladů takovýchto zahrad najdeme v Anglii mnoho, my si však vybereme ty nejvýznamnější. Jsou to příklady těch nejčistších a nejzdařilejších, které v průběhu času nabývaly na hodnotě.
Castle Howard
Naše putování začíná v Castle Howard v honosném venkovském sídle zasazeném do členité krajiny severního Yorkshiru. Zámek nechal postavit lord Carlisle podle návrhu Johna Vanbrugha a Nicholase Hawksmoora. Komplex domu se zahradou je jedinečný svým časným použitím nového stylu i tehdy neobvyklým propojením zahrady se zemědělskou krajinou. Castle Howard je tedy jedním z prvních děl nově vznikající anglické krajinářské školy.
Průčelí paláce je situováno jižním směrem a zde se rozkládá pravidelný parter, ve své době pouze travnatý, dnes dotvořený hmotami stříhaných tisových plotů. Hlavní osa tudy prochází a směřuje do krajiny až na horizont, kde se tyčí pyramida, jako jedna ze staveb, která tvoří rámec arkadské krajiny. Na jižní parter navazuje velké Jižní jezero, které je symbolickým počátkem říční krajiny, která se zde postupně vyvíjela pod Vanbrughovým dohledem.
Z Jižního jezera se voda dostává přes kaskádu do takzvané Nové řeky, která teče uměle vybudovaným údolím. Přes řeku se klene mohutný most, který propojuje krajinu zemědělskou s krajinou hrdinů. Terén se od řeky pozvolna zvedá až k dominantě celé říční krajiny – k mauzoleu, které sloužilo jako hrobka rodu Howardů.
Bájná Arkádie proniká i do krajiny, která je typicky členěna živými ploty z hlohu, krajina, kde můžeme najít prastaré stromy, krajina luk s pasoucím se dobytkem. Jako by mýtus Arkádie vznikl právě zde. Na nejvyšším místě zahrady byl příznačně umístěn chrám Čtyř větrů, jehož symetrický půdorys známe z Itálie. Blízko se rozkládá tmavý les zvaný Ray Wood, podél něhož vede travnatá cesta k Venušinu chrámu. Po cestě lze obdivovat blankytně modré porosty bluebells (Hyacinthoides non-scripta), které jsou pro Anglii symbolem a jsou zde zákonem chráněné. Tato země je také specifická množstvím starých stromů, které nejsou pouze v historických zahradách, ale i v krajině, kde často rostou solitérně a mohou tak svoji korunu plně rozvinout. Strom je v Anglii posvátný, vždyť má obrovskou sílu a sídlí v něm Elfové, je také dobrým úkrytem pro dobytek před nepřízní počasí a ve svém stáří se stává magickou sochou.
Velký vztah Angličanů k rostlinám ukazuje také jejich záliba k jejich shromaždování do sbírek, kterou přineslo 19. století. Také Castle Howard má svoje arboretum, které se rozkládá v místě Ray Wood. Bylo nově založeno v 70. letech 20. století s cílem vytvořit nejucelenější sbírku dřevin v Evropě. Najdeme zde téměř 500 druhů rododendronů a dalších 300 hybridů tohoto rodu. Z významných stromů je zde například Nothofagus antarctica, který má svoji domovinu v Chile, Sorbus caloneura, jehož semínko přivezl sám zakladatel John Russell z Číny a nebo Cedrus deodara, který pochází ze západních Himálají.
K areálu Castle Howard patří také kuchyňská zahrada za vysokou zdí. Zahrada je pravidelně členěna vysokými živými ploty, za kterými se skrývá pokaždé jinak zaměřená část – užitková zahrada, rozárium, ovocný sad nebo klasická trvalková zahrádka. Rostliny, které zde rostou, lze koupit v místním zahradnictví a v obchůdku přímo v zámku koupíte místní zeleninu. Rozárium je unikátní sbírkou moderních růží, kterých je zde 2000 včetně anglických růží Davida Austina.
Rousham
Zahradou jiného měřítka je Rousham, dílo Williama Kenta, výrazné osobnosti anglické školy. Je to soukromá zahrada, která má dodnes původní charakter bez výrazných zásahů prošlého času. Je zde opět propojený svět mýtů a svět pozemský, který dává člověku potravu. Dům byl postaven roku 1635 pro generála Dormera a tomuto rodu patří dodnes.
Bezprostřední okolí domu má reprezentativní charakter, avšak bez problémů sem zapadá stavba holubníku. Další část zahrady je užitková, což ovšem neznamená, že nemá žádný řád. Naopak, zeleninová zahrada přebírá formy pravidelných záhonů v okolí domu a některé z konstrukcí pro užitkové rostliny mají zdobný charakter. Vše propojují cesty doprovázené bohatými a velmi bujnými trvalkovými lemy. V jarním období zde dominují květy pivoněk (Paeonia), listy kontryhele (Alchemilla) a modré květy kosatců (Iris sibirica). Jedna z cest vede do sadu, který skrývá opravdové poklady. Stromy (většinou jabloně) jsou zde vedené na palmetu a některé z nich jsou velmi staré a zůstávají zde zřejmě z úcty k živému a krásnému stromu. Jednotlivé části zahrady jsou oddělené vysokými zdmi nebo stříhanými živými ploty z Buxus sempervirens nebo Taxus baccata, který je zde tvarován svérázným způsobem. K domu patří také rozlehlé louky, na kterých se pase dobytek.
Svět mýtů se nachází až na prudkém kopci a v okolí řeky Cherwell, která tvoří hranici celé zahradě. Tato část je komponovaná jako lesní svět bájných bytostí, které zde můžete fyzicky potkat – Venuši i Apollóna. Les je místem prosvítajícího světla, které se odráží na listech podrostu. Řeka v zahradě přináší život, avšak většinou symbolizovala bájnou řeku Styx, přes kterou se dá přeplout jen jedním směrem. Z lesa se dá vyjít na louku, kde rostou stromy snad ještě z doby samotného Kenta. Na ose domu je v krajině umístěn i takzvaný eye catcher, stavba, která stojí na protějším kopci mimo areál zahrady, ale přitahuje zrak a vytváří dojem rozlehlosti zahrady.
Zahrada v Roushamu stále funguje jako živoucí organismus bez potřeby konzervace, a přesto je zde vidět péče a úcta k historickému místu.
Text a foto Ing. Kulhánková, Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2012.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den, je to zajímavé čtení. Líbí se mi staré anglické zahrady.Bohužel mi chybí ilustrace k textu. Nevím, jestli k textu tady na internetu patří jen ta jedna fotografie, na níž je zachycena branka v cihlové zdi a ta zeď je z jedné strany porostlá wistárií. Popínavou rostlinu na druhé části zdi se mi nepodařilo identifikovat. Jak a kde je možné zjistit, o kterou rostlinu se jedná a je možno ji koupit v ČR?
Děkuji předem za odpověď.
Cimrová