„Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky, a to stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí,“ přibližně takto začíná definice obsažená v zákoně č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. Jedním z pěstitelů, jež se pro tento způsob hospodaření rozhodli, je i ovocnář Ing. Bedřich Plíšek z Vinice u Hořic v Podkrkonoší, od května 2009 držitel prestižního ocenění pro nejlepšího ekologického zemědělce roku – Bartákova hrnce.
Svůj sad o rozloze více než pět hektarů začal Ing. Plíšek budovat na jaře roku 1999 na místě, které je svou polohou, expozicí i okolím pro tento účel velmi vhodné. Nedaleký hřeben Hořického chlumu chrání sad před přílišnými srážkami a krupobitím, mírně vyvýšený terén zase umožňuje odtok studeného vzduchu dolů a zabraňuje poškození stromů mrazem. Výhodná je i poměrně větrná poloha, která zaručuje rychlé oschnutí porostu a nepřeje výskytu houbových chorob. Navíc se v úplné blízkosti sadu nachází neobhospodařovaná louka tvořící ideální prostředí pro různé druhy hmyzích predátorů a parazitoidů představujících významnou možnost přirozené ochrany proti škůdcům. „Obecně je pro fungování ekologického sadu nejdůležitější co největší druhová rozmanitost a čím více druhů žije uvnitř sadu i v jeho okolí, tím větší je jeho ekologická stabilita,“ vysvětluje Ing. Plíšek podstatu ekologického ovocnářství. Protože v sadu jako takovém není možné střídat jednotlivé kultury, zvyšuje biodoverzitu tím, že se sám intenzivně stará o přítomnost celé řady živočišných a rostlinných druhů. Přímo do řádků i mimo ně vysazuje další ovocné dřeviny, jako jsou například moruše, dříny, aronie, rakytník, zimolezy a oskeruše, sekání meziřadí střídá ob řádky tak, aby byly v porostu neustále přítomny kvetoucí rostliny a na okrajích pozemku buduje úkryt pro lasičky, ježky, ještěrky i užovky. Na vlastní kvalitu plodů má pozitivní vliv také přítomnost včel.
Odrůdy a řez jako prevence
Dalším důležitým prvkem ekologického ovocnářství je správný výběr podnoží a odrůd a od konvenčního i integrovaného pěstování se liší i způsob řezu stromů. „Základem hospodaření bez chemických přípravků na ochranu rostlin je především prevence, proto mám všechny odrůdy rezistentní vůči strupovitosti. Zatímco v tuzemských i zahraničních komerčních sadech dosahuje četnost postřiku proti této chorobě dvaceti až pětadvaceti opakování za sezónu, v ekologickém systému hospodaření platí zákaz používání chemikálií,“ vysvětluje Ing. Plíšek. V jeho sadu jsou na podnoži M9 naroubovány rezistentní odrůdy ´Hana´, ´Rajka´, ´Otava´, ´Goldstar´, ´Rubinola´, ´Vanda´, ´Topaz´ a ´Rosana´, i když ta posledně jmenovaná by se hodila na některou ze vzrůstnějších podnoží. Odolnost proti chorobám podporuje také správný řez. „To, že se musím obejít bez chemických přípravků mě nutí myslet a hospodařit komplexně. Výskyt chorob a škůdců nemohu řešit až ve chvíli, kdy se v sadu objeví, ale tomuto problému musím předcházet,“ upřesňuje Bedřich Plíšek. Právě z toho důvodu zvyšuje odolnost stromů správným řezem, který je v tomto směru obzvlášť důležitý. Cílem je tvarovat stromky tak, aby byly tzv. klidné, nerostly příliš bujně a tvořily jen malé množství mladých výhonů. Především ony jsou totiž citlivé k napadení chorobami i škůdci ještě dříve, než se na nových listech dostatečně vyvine ochranná vosková vrstvička. Pro ekologické pěstování je nejvhodnější provádět řez tak, aby bylo dosaženo tvaru štíhlého vřetena, díky němuž se do koruny snadno dostane vzduch i slunce a stromky tak po dešti poměrně rychle osychají, plody se lépe vybarvují. V Německu dokonce v některých případech provádějí řez vylamováním větví s tím, že tato metoda je přírodě bližší a pro strom jako takový je hojení rány snazší.
A co dělat, pokud jsou podmínky pro napadení strupovitostí natolik ideální, že by se i přes všechna preventivní opatření mohla objevit? Dostatečným řešením jsou jeden až dva postřiky přírodními měďnatými preparáty v dávce 0,25 kg mědi/ha. Roční povolený limit tak Ing. Plíšek pro ekologické pěstování ani nevyčerpá.
Jak na výživu
Také co se týče výživy a hnojení nemohou ekologičtí ovocnáři využívat močovinu ani jiná průmyslová hnojiva. Ani tak ale nejsou ochuzeni o možnost dodat rostlinám potřebné živiny, ať už dodáním kompostu či hnoje do půdy, popř. vyplozeného houbového substrátu, horninových mouček anebo formou zatravnění meziřadí, mulčování či nastýlání příkmenných pásů slámou z řepky a obilovin. Možná je i forma hnojení na list, a to výluhy z kompostů či různými zákvasy z močůvky a různých bylin.
„Pro mě je výživa celým komplexem problémů k řešení, neboť na ní závisí kvalita plodů a potažmo i náchylnost k chorobám a škůdcům, eventuelně vznik fyziologických poškození,“ říká Bedřich Plíšek. Sám dříve několik let pracoval jako specialista na výživu a hnojení, takže problematice dokonale rozumí. Přesto svůj pětihektarový sad co do živin zásobuje pouze uleželým koňským hnojem, eventuelně obohaceným přírodními horninovými moučkami. Ke slušnému výsledku (v dobrých letech sklidí Bedřich Plíšek ze svého sadu 60 tun kvalitního bioovoce) stačí ještě zatravněné meziřadí a mulčování posečenou hmotou, které napomáhá oživení půdy (vyššímu výskytu půdních organismů). Biologicky aktivní půda je dobře zkypřená a propustná pro dešťové srážky, takže i stromy na ní rostoucí jsou odolnější a mohou dobře přijímat živiny. Efekt lze znásobit rovněž vysazením hlubokokořenících rostlin, jako je například komonice či ředkev olejná.
Od výživy k ekologii
O sad, který je dnes v plné plodnosti se Bedřich Plíšek stará sám s pomocí jediného zaměstnance a občasné brigádní výpomoci. Jako absolvent oboru Zahradnictví na Vysoké škole zemědělské v Brně původně pracoval jako vedoucí sadů na Kolínsku a Kutnohorsku, v komunálních službách města Trutnova a také v agrochemickém podniku i ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském v Holovousích. A právě díky tomu, že část své profesní kariéry zasvětil výživě a ochraně rostlin, zvítězila časem snaha o rozumné využívání chemikálií. Nakonec se Ing. Plíšek začal věnovat ekologickému ovocnářství naplno. Je členem Svazu ekologických zemědělců Pro-Bio, Evropského fóra ekologických ovocnářů a České akademie zemědělských věd a pracuje také jako akreditovaný poradce pro ekologické ovocnářství. Své vědomosti si neustále rozšiřuje, ať už praxí nebo jako častý účastník mezinárodních akcí s touto tématikou (např. mezinárodní veletrh Biofach, konference IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements) či čtenář odborných publikací. Své výpěstky prodává k přímému konzumu přímo ze dvora i do pražských bioprodejen, vyrábí biomošt a část produkce suší.
Putovní Bartákův hrnec každoročně obdrží jeden ze členů Svazu ekologických zemědělců Pro-Bio zvolený za nejlepšího ekologického zemědělce daného roku. Předává jej Nadační fond rytíře Františka Horského ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR za přispění dalších sponzorů. Cílem je ocenit nabídku a kvalitu služeb pěstitelů a také jejich přínos pro rozvoj ekologického zemědělství. Prestižní „pohár“ je pojmenován podle Ing. Richarda Jana Bartáka, CSc. nestora ekologického zemědělství, který jej po celou do osobně předává a sype finanční odměnu ve formě nově ražených mincí hospodáři do ošatky či zástěry.
