Od první poloviny 19. století se vlastníci lesů a lesníci snaží zvýšit produkci lesů a ekonomickou efektivnost. Proto začali využívat některé cizokrajné dřeviny.
Předmětem jejich zájmu byla především rychlost růstu a objemová produkce. Později to byly i další lesnicky nebo hospodářsky významné vlastnosti, zejména životaschopnost ve středoevropských podmínkách, jakost dřeva apod.
V současnosti se vzhledem k výrazně měnícím se klimatickým podmínkám klade důraz na odolnost ke stávajícímu podnebí a zdravotní stav. Jednou z introdukovaných dřevin, která má určitou schopnost odolávat probíhajícím změnám klimatu v ČR je dub červený. Tento druh dubu má kratší dobu obmýtí než naše domácí duby a produkuje poměrně cenné dřevo různého využití.
Dub červený (DBC) pochází z východní a střední části USA a částečně zasahuje i do jižní centrální části Kanady. Do Evropy se dostal kolem roku 1700. Jeho první využití bylo v zámeckých zahradách a parcích. Později se postupně rozšířil po celé západní a střední Evropě. Kolonizoval některé oblasti Belgie, Německa i Polska a v některých případech se stal invazním druhem.
V ČR zaujímala v roce 2010 plocha dubu červeného přibližně 6000 ha a celková zásoba byla 900 000 m3. V současnosti v českých lesích dub červený roste přibližně na ploše 6719 ha (0,25 % porostní plochy lesů) a jeho celková zásoba je 1 493 000 m3 (0,21 % celkové zásoby dřevní hmoty českých lesů).
Průměrný věk porostů s DBC je necelých 53 let. Největší zastoupení této dřeviny je v lesích na území hlavního města Prahy (3,12 %) a dále ve Středočeském regionu (0,75 %). V pražských lesích je také nejstarší průměrný věk (62 let), naopak nejmladší průměrný věk DBC je v Moravskoslezském regionu (46 let).
Zdroj: VÚLHM
Úvodní ilustrační foto: Daniela Urešová
