Družstva znovu na vzestupu. Farmářům pomáhají vyjednat lepší ceny i stabilitu

Odbytová družstva představují i dnes osvědčený nástroj, jak mohou zemědělci čelit tlaku trhu, volatilním cenám a rostoucím nákladům. Zájem o sdružování do společných odbytových organizací v Česku roste – i když vývoj brzdí historická nedůvěra a nedostatečná podpora.

„Stejně jako před 170 lety i dnes platí, že zemědělci umí vyrobit, ale složitě se uplatňují na trhu. Právě odbytová družstva jim umožňují získat zpět vyjednávací sílu,“ říká předseda Družstevní rady Zemědělského svazu ČR Martin Lev.

Společně silnější

Největší přínos družstev spočívá v kolektivní vyjednávací síle. Jednotlivý podnik, který denně produkuje například 13 tisíc litrů mléka, nemá šanci vyjednat férovou cenu s mlékárnou, která denně zpracovává přes milion litrů. „Obchodní řetězce tlačí na zpracovatele, ti pak tlačí na zemědělce. Sami to neustojíme. Společně ano,“ vysvětluje Lev. Výhodou družstev je i úspora nákladů – například na pohonné hmoty, pojištění nebo společnou infrastrukturu. Mimo to mohou farmářům poskytnout právní i ekonomické zázemí, nebo zjednodušit plnění složitých legislativních požadavků.

Cesta k vyšší soběstačnosti

V Evropě podle Lva denně zanikne až tisíc malých farem. Družstva tak hrají klíčovou roli při ochraně venkova. Do budoucna by však podle něj měla směřovat ještě dál – ke komplexní vertikální integraci. To znamená nejen společný odbyt, ale i vlastní zpracování, logistiku či maloobchod. Takové modely už úspěšně fungují například v Německu, Rakousku nebo Skandinávii. Posiluje se tím nejen soběstačnost a přidaná hodnota, ale i odolnost vůči výkyvům trhu.

Největší družstva v Česku

V ČR působí například silné mlékařské odbytové družstvo, které sdružuje přes 300 členů a zastupuje zhruba 22 % celkové produkce mléka. V sektoru ovoce a zeleniny je situace složitější – k roku 2023 evidoval Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) 17 organizací producentů ovoce a zeleniny a 20 odbytových organizací v mléčném sektoru. Přesto mnozí farmáři dosud váhají. „Řada podniků se zdráhá vzdát kontroly nad vlastní cenotvorbou nebo odbytem. Preferují individuální cestu, byť je z dlouhodobého hlediska méně výhodná,“ připouští Lev.

Chybí politická podpora i motivace

Zásadní překážkou rozvoje je podle Lva nízká systémová podpora. Přes pozitivní efekty zůstávají družstva často stranou dotačních titulů. Pomohlo by, kdyby stát zvýhodňoval sdružené zemědělce, ať už formou bonusového bodování, či podporou společných infrastrukturních projektů. „Nestačí jen technické podmínky. Nejdřív je potřeba změnit smýšlení – družstvo není přežitek, ale moderní a funkční model spolupráce,“ uzavírá Lev.

Zdroj: ČTK