Drtník ovocný (Xyleborus dispar) a jak se mu bránit

Na světě žije v různých klimatických pásech více než 1300 druhů kůrovcovitých (Scolytidae) z rodu Xyleborus Eichh. (drtník). Ve zvířeně ČR jsou tito dřevokazní kůrovci zastoupeni osmi druhy, z nichž sedm se vyvíjí v běli listnáčů a jeden v běli jehličnanů.

K nejvýznamnějším z nich patří drtník prostřední (X. monographus /F./), drtník všežravý (X. saxeseni /Ratz./) a drtník ovocný (X. dispar /F./). V souvislosti s neobvykle teplým a suchým počasím došlo v roce 2003 na Moravě k jejich aktivizaci. Výrazný nárůst populační hustoty a škodlivosti byl zaznamenán hlavně u drtníka ovocného. Lesníci a ovocnáři se proto obraceli na naši Lesnickou a dřevařskou fakultu MZLU v Brně se žádostí o determinaci původců poškození a odumírání dřevin a o doporučení vhodných ochranných a obranných opatření. Protože škůdce není odborné veřejnosti dobře znám, přinášíme o jeho diagnostice, vývoji, škodlivosti a obraně následující informace.

Popis dospělců
V utváření samečků a samiček drtníka ovocného existuje výrazný pohlavní dimorfizmus. Samečci jsou jen 1,8 až 2,4 mm dlouzí, žlutohnědí až tmavohnědí, matní a shora vejčití. Štít mají zhruba srdcovitý a plochý, vpředu slabě hrbolkovaný, vzadu tečkovaný. Krovky mají kratičké (stejně dlouhé jako široké), hrubě v řádcích tečkované. Blanitá křídla jsou zakrnělá (samečci proto nelétají). Krátké a zepředu zploštělé tělo je morfologicky adaptováno ke kopulaci v matečných chodbách.
Samičky jsou 3 až 3,8 mm dlouhé, široce válcovité, hnědočerné až černé a matné. Štít mají kulovitý, vpředu koncentricky kolem svého vrcholu hrbolkovaný, vzadu jemně a řídce tečkovaný. Krovky mají válcovité (1,5krát delší než širší), zřetelně v rýhách tečkované. Blanitá křídla jsou dobře vyvinuta (samičky proto dobře létají). Brouci obou pohlaví mají nohy a tykadla žlutavá až žlutohnědá, záď krovek rovnoměrně vyklenutou a tělo odstále chloupkované.

Rozšíření a hostitelské dřeviny
Drtník ovocný se vyskytuje v převážné části Evropy (od Portugalska a Itálie až do střední Skandinávie), v severní Africe, západní Sibiři a Malé Asii. V ČR je hojný v řídkých listnatých (případně smíšených) lesích různého věku, na okrajích pasek, v parkových a alejových výsadbách a ovocných sadech, a to hlavně v nížinách a pahorkatinách. V nižších horských polohách je řidší a v horských jehličnatých lesích zcela schází.
Vyvíjí se v nejrůznějších domácích a cizokrajných stromovitých a keřovitých listnáčích, příležitostně i v některých jehličnanech (např. v borovici, smrku, jedli, douglasce, jalovci a zeravu). Nejhojnější je na dubu, buku, olši, javoru, jabloni, hrušni, švestce a meruňce. Vyskytuje se však např. i na bříze, jasanu, kaštanovníku, ořešáku, habru, lípě, topolu, vrbě, platanu, akátu, jeřábu, lísce, střemše, bezu, břečťanu, zimostrázu, kdouli, révě vinné, višni, třešni aj. Při výše zmíněném přemnožení na Moravě byl jeho výskyt zaznamenán hlavně na dubu, buku, jabloni, meruňce, hrušni, slívě a švestce. V lesní školce na Hádech (ŠLP MZLU ve Křtinách u Brna) působil hynutí 1 až 2 m vysokých odrostků jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum L.) a svitelu latnatého (Koelreuteria paniculata Laxm.).

Vývoj
Drtník ovocný zimuje ve stadiu mladých (letošních) brouků, a to téměř výlučně v matečných chodbách. Samičky se rojí obvykle ve 2. polovině dubna a v květnu. Nalétávají na oslabené, poškozené, odumírající a čerstvě odumřelé dřeviny. Často se objevují i na pokácených dřevinách z podzimní, zimní a jarní těžby, na čerstvě vlhkých vývratech, zlomech a pařezech všech dimenzí. V prasklinách kůry, úžlabích větví a jiných nerovnostech se kolmo zahlubují do kůry a ve dřevě pak hloubí přibližně radiální vstupní chodbu. Ta je 0,3 až 6 cm dlouhá a na příčném řezu kruhovitá, 1,5 až 1,9 (průměrně 1,7) mm široká.
Od vstupní chodby samičky dále hlodají matečné chodby prvního řádu (primární chodby), které probíhají na obě strany zhruba ve směru letokruhů (ve slabším materiálu často jen na jednu stranu). Od nich pak v nepravidelných odstupech vyžírají různě dlouhé a různě početné matečné chodby druhého řádu (sekundární chodby), které jsou alespoň v koncových úsecích rovnoběžné s dřevními vlákny. V tenkých kmíncích a větvích matečné chodby často vybíhají z krátké vstupní chodby, a to v různých směrech a rovinách a dosahují různé celkové délky (obvykle 2 až 4 cm). Všechny chodby v požerku mají stejný průměr (kolem 1,7 mm) a zhotovuje je jediná samička. Ta chodby průběžně čistí a proto její přítomnost ve dřevě prozrazují jemné žlutobílé práškovité drtinky s trusem, které se často hromadí ve štěrbinách a na povrchu kůry. Do požerků si přenášejí spóry symbiotické houby Monilia candida Neg., jenž jsou deponovány v živném sekretu zvláštního útvaru v přední části mesonota zv. mycangium. Stěny chodeb brzy porůstá smetanově bílé mycelium, které samičky okusují a tím ho udržují v optimálním stavu pro jejich výživu.
Ke kladení prvních vajíček samičky přistupují až po vyhlodání vstupní chodby a první vertikální matečné chodby. V matečné chodbě pak volně (na hromádku) vykladou skupinku asi šesti vajíček, načež pokračují v hloubení dalších matečných chodeb a opět kladou vajíčka. Během 1,5 až 2 měsíců vykladou celkem 30 až 40 vajíček. Posledně vykladená vajíčka je možno v chodbách zastihnout ještě koncem června. Na různých místech chodbového systému často vytvářejí z drtinek dočasné uzávěry, jimiž regulují vlhkost a vytvářejí optimální skleníkové prostředí pro embryonální vývoj vajíček a růst houby.
Za 1 až 2 týdny se z vajíček líhnou mladé larvy, které se dále vyvíjejí volně v matečných chodbách a živí se výlučně troficky hodnotným podhoubím ambroziové houby. V důsledku pomalého hloubení chodeb a dlouhého období kladení se v nejdříve zhotovených chodbách vyskytují poloodrostlé larvy, zatímco mateřští brouci teprve dokončují hloubení matečných chodeb a kladení vajíček. Larvy se v chodbách vyskytují skupinovitě a když během 4 až 5 týdnů (zpravidla v červenci) dorostou, bývají v chodbách nahloučeny těsně jedna za druhou a svými těly vyplňují skoro celý příčný profil chodeb. Bílými, lesklými těly ostře kontrastují se stěnami chodeb, které postupně v důsledku úhynu podhoubí červenají, hnědnou až černají. Mateřské samičky zůstávají až do konce vývoje larev v požercích (obvykle ve vstupních chodbách) a pečlivě se starají o odstraňování exkrementů larev. Larvy se kuklí v chodbách a po 10 až 14denním období kuklového stadia se koncem července a v srpnu líhnou mladí (letošní) brouci. V tomto období staré samičky chodby většinou opouštějí a hynou. Malá část mateřských brouků v požercích přežívá až do podzimu.
Mezi mladými brouky drtníka ovocného početně převládají samičky. Primární poměr pohlaví kolísá v širokých mezích od 1 : 4 až po 1 : 44 (obvykle 1 : 5 až 7). Krátce po vylíhnutí se brouci začnou živit na zbytcích mycelia a příležitostně vyžírají do stěn chodeb drobné jamky. Během několika dnů pohlavně dospívají a vyhledávají mladé sesterské samičky, s nimiž se v chodbách páří. I přes malý počet samečků jsou během podzimu oplodněny všechny samičky. Přes zimu jsou dospělci seřazeni v chodbách těsně za sebou a hlavou orientováni ke slepým koncům chodeb (dovnitř dřeva). Samečci většinou přežívají až do jara, kdy se opakovaně páří se samičkami, načež pak chodby opouštějí a hynou. Na rozdíl od podkorních druhů kůrovců si drtníci nezhotovují výletové otvory. Požerky opouštějí vstupními chodbami, a to pozpátku (couváním). Role samečků oplozením samiček končí a veškerou péči o založení nové generace a její zdárný vývoj přebírají samičky.
Z výše uvedeného vývojového schématu je zřejmé, že drtník ovocný je typicky univoltinní druh, tj. druh s jednoletým vývojem. Za příznivého počasí někdy mladé samičky požerky předčasně opouštějí a zalézají do štěrbin kůry, nebo se zavrtávají do mladých kmínků a větví, kde v hloubce kolem 5 mm zimují. Takovéto neobvyklé chování mladých brouků bylo v minulosti mylně považováno za úživný žír předcházející tvorbě 2. generace, nebo za sesterské pokolení jarního náletu.

Symptomy napadení
Přítomnost drtníka ovocného ve dřevě signalizují závrtové otvory o průměru kolem 1,7 mm a z nich vypadávající práškovité drtinky, podle nichž byl drtník v češtině pojmenován. Okolí závrtů na některých dřevinách (např. na dubu) tmavne vlivem výronu mízy. Determinace škůdce podle vnějších příznaků nebo hloubkové analýzy požerků je však vždy orientační a proto je nutné ji pojistit determinací dospělců.
Stejnými vnějšími symptomy napadení se vyznačuje dřevokaz bukový (Xyloterus domesticus /L./). Jeho matečné chodby jsou však delší a probíhají většinou v příčné rovině. Ve směru dřevních vláken z nich odbočují nahoru a dolů kratičké larvové chodbičky o délce kolem 5 mm. Dřevokaz bukový poškozuje hlavně buk a jiné tzv. tvrdé listnáče, velmi zřídka ovocné stromy.
Požerky drtníka ovocného lze snadno odlišit od hojného a extrémně polyfágního drtníka všežravého (Xyleborus saxeseni /Ratz./). Je to nejmenší (1,5 až 2,4 mm dlouhý) domácí drtník. Jeho vstupní chodby o průměru kolem 1 mm pronikají kolmo do dřeva a v hloubce 1 až 3 cm z nich na obě strany odbočují matečné chodby o délce 1 až 3 cm. Na rozdíl od ostatních drtníků se jeho larvy živí zčásti i dřevem, neboť hlavně v měkkém jarním dřevě vyžírají ploché, kapsovité dutiny. Dřeviny osídluje často spolu s drtníkem ovocným a pozoruhodné hospodářské škody působí v ovocných školkách a sadech.
V nižších polohách je nutno věnovat pozornost lesnicky a dřevařsky významnému drtníku prostřednímu (X. monographus /F./). Samičky tohoto bivoltinního druhu osídlují hlavně starší odumírající, čerstvě odumřelé a pokácené duby, příp. jiné tzv. tvrdé listnáče (nikoliv ovocné dřeviny). Do dřeva hlodají 1 až 8 cm dlouhou a 1,1 mm širokou radiální vstupní chodbu, od níž v rovině kolmé k ose kmene odbočuje několik matečných chodeb.

Škodlivost
Drtník ovocný je široce polyfágní fyziologicko-technický a technický škůdce lesních a zejména ovocných dřevin každého věku. Přednostně napadá churavějící dřeviny na špatných stanovištích, dřeviny oslabené suchem, mrazem, mechanickým poškozením, přesazením, zkrácením kořenů, žírem hlodavců, nevhodným hnojením a pod. Je to tedy druh výrazně sekundární, o čemž svědčí jeho častý výskyt v neodkorněných čerstvě pokácených dřevinách a pařezech. Za příznivých klimatických a trofických podmínek se často přemnožuje a při nedostatku vhodného rozplozovacího materiálu napadá i dřeviny zdravé a vitální. Osídlené dřeviny často napadají jiní hmyzí škůdci (zejména krasci a tesaříci) a četné patogenní houby, které pak urychlují jejich zánik. Z ohnisek přemnožení (např. z ovocných sadů nebo prosvětlených lesních porostů) se oplodněné samičky rychle šíří aktivním letem či pasivně (vzdušnými proudy) do blízkého i vzdálenějšího okolí.
Hospodářsky závažné škody drtník působí na mladých dřevinách. Silně napadené odrostky nebo dřeviny v růstové fázi mlazin odumírají nebo se v místě poškození lámou pod náporem větru, sněhu, ledovky a námrazy. Z lesních dřevin takto poškozuje hlavně dub, buk a javor a z ovocných dřevin jabloň, hrušeň, švestku a meruňku. V ovocnářství patří k neobávanějším škůdcům, působícím také zrychlený rozvrat starších ovocných plantáží. Obecně menší význam má technické poškození dřeva. V silnějších kmenech jsou požerky lokalizovány v povrchových vrstvách běle (do hloubky 6 cm) a při pilařském zpracování jsou většinou odstraňovány.

Ochrana a obrana
Největší preventivní význam má volba vhodného stanoviště, správný způsob výsadby a soustavná pěstební péče o dobrý zdravotní stav dřevin. Lesní dřeviny je třeba včas pěstebně uvolňovat a chránit před mechanickým a jiným poškozením. Ovocné dřeviny je nutno navíc v korunách správně prořezávat, přiměřeně hnojit a zalévat. Důležité je úrovňové kácení dřevin (příp. odkornění pařezů) a zejména včasný odvoz vytěžené dřevní hmoty z lesa a sadů ještě před předpokládaným rojením samiček. Hospodářsky využitelné sortimenty je třeba urychleně odkornit, pořezat nebo rozštípat. Drobný těžební odpad (vrcholky a větve) nutno rozložit na osluněném místě a chemicky ošetřit nebo spálit, příp. rozštěpkovat. Dřeviny ve školkách a sadech lze před náletem chránit postřikem insekticidy (např. syntetickými pyrethroidy). K odchytu rojících se samiček lze doporučit lapáky (okroužkované nebo pokácené méně hodnotné dřeviny), které se po náletu brouků asanují.
Již napadené mladé dřeviny je nutno v červnu a červenci odstranit a spálit. Také starší dřeviny osídlené v kmenové části je nutno včas pokácet, odvézt a asanovat. Ovocné dřeviny slabě napadené v korunách lze ozdravit pečlivým vyřezáním a následnou asanací napadených větví.