Jako trvalka je domovem na Kanárských ostrovech. První semena přišla r. 1777 do Anglie, kde ale šlechtění bylo zahájené až v první polovině 19. století. Zakrátko se jejím šlechtěním začali zabývat i francouzští a v polovině téhož století také němečtí zahradníci.
Na vzniku dnešního sortimentu se ale vedle výše uvedené popelivky zúčastnily ještě další druhy, jako např. S. heritieri z Tenerify a další. Původním centrem německého šlechtění byl Erfurt (Benary a další). První plnokvětou odrůdu uvedla firma Haage u. Schmidt r. 1874. Pak přicházeli a dosud přicházejí hlavně německé výpěstky firem F. J. Müller (Frankfurt nad Moh.), G. Teicher (Poggenhagen), P. Schmid (Donzdorf), R. Schmid (Schwäbisch Gmünd), E. Benary (Hann. Münden, Erfurt) aj. - ale i cinerárie švýcarské, např. od firmy Mauser z Curychu a další. Rozlišujeme 4 základní skupiny odrůd : „Grandiflora Maxima Nana“, „Grandiflora“, „Multiflora“ a „Multiflora Nana“. Pro dnešní trh jsou nejvíce pěstovány odrůdy poslední, čtvrté skupiny. Vedle stavby a barvy jednotlivých úborů či celých květenství patří mezi přední současná šlechtitelská hlediska doba kvetení (ranost) a potřeba plochy (místa) při konečném rozestavění (pozdní odrůdy mají zpravidla největší nároky na plochu). Významným pokrokem byly v tomto směru hlavně výpěstky ´Erfurter Zwerg´, ´Candy´, ´Tourette´ případně drobné typy pro 9 - 10 cm velké květináče, jako např. ´Scarlet´, ´Sternchen´ apod. Dnes mají přednost drobnolistější, nízké typy, jako např. série „Mini-Scarlet“ (rostliny jen asi 15 cm vysoké, úbory malé a jednoduché), „Saucer“ a „Superb“ (rostliny 30 - 35 cm vysoké, úbory velké a jednoduché), „Starwars“ (odrůdy červené, fialové a purupurové s bílým prstencem) a mnoho dalších.
Šestnáct let po uvedení prvního německého plnokvětého výpěstku předvedl na pražské výstavě Společnosti pro zvelebování zahradnictví v Čechách ve dnech 26. - 30. dubna r. 1890 A. Kleiner z Mladé Boleslavi „výtečné trhové rostliny cinerárií z vlastního osiva“. Známý specialista na kultury begónií a cinerárií - zahradník J. Zákoucký ze Semil poslal do redakce časopisu Česká Flora r. 1901 ukázku kolekce svých cinerárií „pro semeno určených“, které redakce ve své poznámce (č. 6, str. 92) popisuje mimo jiné takto : „... O květech těch nemůžeme říci nic jiného, než že jsme lepších ani v Německu neviděli; tvar i barva jsou naprosto dokonalé, velikost kolosální, až 8 cm v průměru...“. Přesně po 33 letech (1934) nabízí tehdy známá pražská semenářská firma Jind. Vaněk ve svém ceníku „cinerárku“ pod jménem ´Máchovo Jezero´, která podle ceníkové charakteristiky byla temně červená (zvláštní barva pro jezero !). Pod témže označením zde najdeme ale ještě směs barevných odstínů. Další české šlechtitelské aktivity lze zaznamenat až kolem r. 1961, když se na našem trhu objevuje výpěstek ´Drahokam´ ze skupiny „Grandiflorum Multiflorum“. Jednalo se o směs barev se žlutým středem a pravděpodobným šlechtitelem byl původní majitel zahradnického závodu v Hranicích na Moravě, starý pan Kostka. O pět let později (r. 1965) přichází známý jaroměřský šlechtitel petunií a begónií F. Černý se svou ´Směsí zářivých barev´ patřící do skupiny „Grandiflorum Nanum Maximum“ (květy až 7 cm široké). Tuto svoji směs vyselektoval hlavně na dobu kvetení od tehdy vžitého Mezinárodního dne žen do Velikonoc (doba nakvetení rostlin 27 - 30 týdnů). Již kolem r. 1962 vypěstovali na Šlechtitelské stanici květin v Klánovicích za vedení M. Vackeové nadějnou modrou cinerárii s bílým „okem“, která se ale do uznávacího řízení a tím ani na květinový trh nedostala. Zatím snad poslední dvě české odrůdy pak vyšlechtil v letech 1973 - 76 hranický zahradník-šlechtitel Vl. Horňák. Jedná se opět o směsi barev : v čistém provedení bez „oka“ (´Vesna-směs´) a s bílým „okem“ (´Karneval-směs s bílým okem´). Již tehdy uvádí tento šlechtitel při popisu svých šlechtitelských záměrů : „... Bylo nutno vyšlechtit ranější odrůdy nízkého a kompaktního vzrůstu s malým listem a poměrně velkým květem...“ (Zahradnické listy, roč. LXVI, č. 9, str. 278, 1973). Tyto cíle a představy neztratily dodnes na aktuálnosti. Obdobnými záměry se na ČZU v Praze-Suchdole v 80. letech minulého století zabýval také B. Jandura. Sledoval hlavně možnosti šlechtění F1-hybridů a získání miniaturních forem. Konkrétní výpěstky se ale v praxi neobjevily.
