Je domovem v lesích Usambarského pohoří v tropické Africe a byla zde objevena německým botanikem Waltrem von Saint-Illairem, který ji r. 1890 poslal do Herrenhausen-Hannoveru (Německo).
Dnes známe asi 10 původních druhů, přičemž polovina z nich byla objevena a popsána až po r. 1950. Na vyšlechtění dnešního sortimentu se podílely hlavně dva druhy : S. ionantha a S. confusa. První odrůdy vznikly v Německu, další pak v Holandsku a největší výběr je v Americe. Největší rozmach ve šlechtění a vytváření nových odrůd nastal asi v posledních 60 letech. Hlavní podíl na tom mají američtí šlechtitelé. Největší americká společnost pěstitelů a milovníků saintpaulií The African Violet Society of America měla již v r. 1967 zaregistrováno přes 1000 odrůd. I v Evropě se stala africká fialka základní, tržně velmi významnou hrnkovou kvetoucí kulturou. Brzy po druhé světové válce se začaly její produkcí i šlechtěním zabývat četné zahradnické firmy. Z německých je třeba uvést alespoň podniky Englert (Horrheim/Würtenberg - kolekce „Harmonie“ aj.), H. Holtkamp (Isselburg - kolekce „Rhapsodie“ aj.), Perner u. Sohn (Seligenstadt - rasa „Priester“ aj.), E. Enderle (Schömberg) a další; ve Švýcarsku firmu Lyner (Curych), v Holandsku Gebr. Man a G. Oud (oba v Aalsmeeru) a mnoho dalších. Z novějších skupin vyniká „Chimera“ (středový pruh okvětních plátků má jiné zbarvení než okraje, jedná se o kombinace bílé s růžovou, červené s modrou, růžové s modrou apod.) a ´Taita´ (květy poloplné, převisající, v barvě růžové, červené, lilákové, červené a bílé). Z dalších pestrobarevných stojí za zmínku ´Fancy Pants´, ´Kristi Marie´, ´Little Delight´, ´Miss Pretty´, ´Porcelian´ a další. Zvláštní postavení zaujímají graciézně zakrslé odrůdy skupiny „Fairy“ (listy a květy drobnější, ve všech základních barvách). Současný evropský květinový trh ovládají do značné míry odrůdy amerických šlechtitelů.
České šlechtění této kvetoucí hrnkové květiny je mladšího data a prakticky omezené na jediného šlechtitele, zahradníka J. Bednáře. Získal dobrou odbornou průpravu u vysokomýtského Zamastila, drážďanského Meischkeho, čakovického Samohrda a hranického Kostky. Když se z Kostkova zahradnictví stala šlechtitelská stanice začal se studiem genetické literatury a jako zahradník-šlechtitel se hned zpočátku zaměřil na dva tržně významné rody z čeledě Gesneriaceae - na africké fialky a gloxínie. Mezi jeho hlavní šlechtitelské cíle patřilo bohaté kvetení umístěné nad olistěním, středně velký květ (šířka do 5 cm - odrůdy s příliš velkými květy ztrácejí charakter fialky), pevné až drátovité, delší stopky (vhodnost k případnému řezu) a ohebné, elastické, nelámavé olistění (minimální poškození při přepravě). V r. 1967 se zapisují do Listiny povolených odrůd jeho první tři výpěstky. Plnokvětý, světle modrý ´Azur´ vyselektoval z německé heterózní odrůdy ´Blaues Märchen´ a doplnil jednoduchou, temně modrou ´Tamarou´ (vhodná k řezu) a jednoduchou, růžovou ´Rosalinou´. Po dvou letech (r. 1968) tuto trojici doplňuje purpurově fialová, okatá ´Monika´. V r. 1972 vychází z hranické šlechtitelské stanice první poloplná, temně fialová odrůda ´Zita´, kterou pak až po třinácti letech (r. 1985) doplňují dvě další poloplné fialky : světle modrá, zvlněná až třepenitá ´Dita´ a karmínově růžová ´Simona´. V témže roce uznává Státní odrůdová komise ještě pět jednoduše kvetoucích hranických výpěstků : modrofialovou ´Anitu´, purpurově fialovou ´Kamilu´ s efektně bublinatou listovou čepelí, temně modrofialovou ´Reginu´ a karmínově růžovou, drobnější rostliny vytvářející ´Zoru´. Konečně ještě o tři roky později (1988) uzavírá fialový a třepenitý výpěstek ´Radka´ Bednářovu řadu dvanácti českých afrických fialek - vesměs s ženskými jmény. K nim pak přistupuje r. 1998 z téhož podniku ještě bílá, jednoduchá až řídce poloplná odrůda ´Maria´. Šlechtitelkou je zřejmě J. Jílková.
Bednářovo šlechtitelské úsilí bylo velice cenné v dobách omezených možností dovozu zahraničních odrůd. Mnohé jeho výpěstky byly i úspěšně vyváženy a na různých výstavách vyznamenávány. Většina z nich je dodnes právem pěstována. Jejich podrobnější charakteristiky viz připojený tabulkový přehled.
