Všechny tři druhy jsou převážně domovem v Severní Americe. U nás se používají jako letničky. V kultuře nacházíme prakticky pouze původní druhy. Odrůdový sortiment téměř neexistuje nebo jen v omezené míře. Mezi nejpěstovanější patří snad M. tigrinus, a to pod označením ´Grandiflora´ v barevné směsi.
Náš první profesor genetiky Karlovy univerzity Artur Brožek si vybral po poradě s B. Němcem výše uvedené tři kejklířky ke svým mnoholetým genetickým pokusům. Své první populace M. quinquevulnerus a M. tigrinus vysel již r. 1911 v Praze na zahradě Ústavu pro fyziologii rostlin na Albertově. Výběrem určitých jedinců z každého druhu a jejich sprášením a z jejich potomstva dalším výběrem určitých typů stoupl již r. 1913 počet pěstovaných rostlin na 5000. Typické květy byly fotografovány protiskováním. Po páté generaci měl A. Brožek již 20 000 fotografií ke svému studiu a s rodem Mimulus pracoval až do konce svého života (k původním dvěma druhům přibral v r. 1925 ještě M. cardinalis). Dokázal, že rostliny kejklířky se skládají ze dvou genotypicky rozdílných pletiv. Na získaných potomstvech studoval vznik mutací, vliv trvalé autogamie na postupné snižování plodnosti, dědičnost barev květů a mnoho dalších genetických projevů. V roce jeho úmrtí - r. 1934 - byla tomuto obětavému vědci na Malé Straně při Lobkovicově zahradě přidělena pokusná zahrádka. Byl to začátek genetického ústavu a poslední Brožkova radost. Jejímu zakládání věnoval před svou smrtí všechen čas. Dostala pak jméno po něm a byla později přenesena zpět na Albertov blízko plochy, kde konal své první pokusy s rodem Mimulus. Jeho semenáčky sloužily samozřejmě výhradně pro pokusné a demonstrační účely. Jistě byly mezi tak širokým potomstvem i jedinci více či méně květinářsky pozoruhodné - ale tento aspekt A. Brožek ani jeho oddaný a pečlivý spolupracovník, zahradník B. Řezníček - bohužel nesledovali. Jistě bylo tehdy z čeho vybírat !
