Je druh domovem v Indii a Číně, ve Francii a střední Evropě ojediněle zdomácnělý či zplaňující. Jako jednoletá květina je v kultuře již od 16. století. Její obliba kulminovala v minulém století, kdy bylo vyšlechtěno mnoho odrůd.
Celý sortiment je dodnes rozlišován podle stavby květů a vzrůstu rostlin do několika skupin : kaméliokvěté, karafiátokvěté, viktorie (květy čárkované a tečkované), růžokvěté, kyticové (rostliny maximálně 40 cm vysoké, květy v husté kytici nad olistěním) a zakrslé (nejvýše 25 cm vysoké. Ve všech těchto skupinách je zastoupené základní zbarvení (bílé, růžové, lososové, červené, purpurové, lilákové a fialové), a to v různých odstínech. Mezi hlavní šlechtitelské cíle patří i dnes nižší vzrůst, velké květy efektních barev, hustá a pevná květenství a co nejranější kvetení. V období největší obliby se na zušlechťování jednoletých balzamín zaměřili hlavně šlechtitelé v Německu, ale také ve Francii a Anglii. Dnešní sortiment je podstatně zúžen, zpravidla na směsi barev. Relativně nejpěstovanější je skupina „kyticových odrůd“.
U nás se šlechtěním balzamín zabýval již kolem r. 1850, tedy v období jejich rozmachu, brněnský primář nemocnice u sv. Anny slovenského původu P. Olexík. Bližší podrobnosti snad budou časem známé. Hlavně po prostudování zápisů z výstav, na kterých předváděl, mimo jiné, i svoje výpěstky balzamín. Další zmínka o českých zahradních balzamínách je rovněž kusá. Ale asi o osmdesát let později, konkrétně v r. 1937, inzerovala ve svém ceníku pražská semenářská firma B. Petřík a spol. skupinu „balsamín kameliovitých, zlepšených a výstavních“, která mimo různých směsí „nádherných“ či „krásných“ barev zahrnovala i dvě odrůdy : ´Libuše´ (sněhobílá a něžná) a ´Přemysl´ (lososově růžová, efektní). Ani u těchto výpěstků nemáme zatím další údaje o vlastním šlechtiteli a postupu jejich vzniku. Je ale zřejmé, že se čeští zahradníci donedávna těmito balzamínami, alespoň v omezeném měřítku, i šlechtitelsky zabývali.
