U nás všeobecně známá a rozšířená oddenkatá bylina je domovem po celé Evropě až po západní oblasti Asie a Kavkaz. Od nepaměti je pěstovaná jako květina. Jeji kultura nabyla na významu, když se začala přirychlovat.
Další zušlechťování se pak zaměřilo právě na vhodnost k přirychlování, zejména na Vánoce a Nový rok, ale i na velikost, stavbu i zbarvení jednotlivých kvítků a na jejich počet v květenství. U původního druhu najdeme asi 7-9 kvítků v květenství, u kulturních odrůd až 16. V sortimentu rozlišujeme podle jejich stavby tři typy kvítků : šálkovité, zvonkovité a miskovité. Ragioneri vyšlechtil také barevné typy, hlavně narůžovělé a matně fialově růžové. Tyto se ale na trhu neujaly. Ani velkokvětá bílá odrůda ´Fortin´, která se objevila kolem r. 1920, se pro nevhodnost k rychlení nerozšířila. Totéž platí o plnokvětém, rychlitelném kultivaru ´Plena´. Dodnes v obchodě určuje původ konvalikám jejich jméno. Stále se ještě někdy mluví o konvalince hamburkské, berlínské, drážďanské, holandské apod. Na tuto zaběhanou tradici navázal i známý jaroměřský šlechtitel F. Černý, když uvedl na trh dosud jedinou českou odrůdu pod jménem ´Kovalinka z Jaroměře´. V Listině povolených odrůd je zapsána od r. 1954 pod označením ´Z Jaroměře´. Byla získána mnohaletým klonovým šlechtěním a od roku jejího oficiálního uznání byla soustavně používána jako elitní sadbový materiál k rozšiřování konvalinkových kultur u nás. Od r. 1955 byly, s cílem dalšího zlepšení (zvýšení počtu květů v květenství, rychlitelnost a množitelský koeficient), založeny další klony. Od r. 1962 pokračoval v tomto udržovacím šlechtění na jaroměřské šlechtitelské stanici jeji tehdejší vedoucí J. Hrobský. Není pochyb že konvalinka ´Z Jaroměře´ velmi pozitívně ovlivňovala kvalitu této kultury u nás. Zkušený šlechtitel a zahradník F. Černý vycítil ve své době, že bez kvalitní odrůdy by se tato kultura u nás dosti špatně rozšiřovala.
