.
Bellis perennis - sedmikrása chudobka
Domovem je v celé Evropě, v Malé Asii až po Sýrii. U nás obecně rozšířená a známá květina je v kultuře od nepaměti. Mezi hlavní šlechtitelské cíle dodnes náleží vzrůstnost celé rostliny a plné, různě zbarvené květenství. Současný sortiment rozlišuje dva základní typy květenství: var. ligulosa (jednotlivé kvítky úboru jazykovité) a var. fistulosa (kvítky trubičkovité). Někdy se v úboru vyskytují obojí kvítky. U obou těchto typů existují ještě tři velikostní skupiny: velkokvěté či „Gigant“ nebo „Mamuth“ (úbory až 8 cm široké), se středními a pak ještě s menšími květy (úbory asi 1,5 cm široké, rostliny zpravidla nízké s bohatou násadou). Vedle čistě bílého zbarvení najdeme v sortimentu ještě odstíny růžové a dnes nejvíce žádané červené. Mnohé odrůdy představují kombinace dvou až tří odstínů. V posledních desetiletích se šlechtění zaměřilo také na použití sedmikrásek pro jiné způsoby použití než je jen výsadba na záhony. Vznikly celé skupiny (série, rasy) bohatě kvetoucí s velkými úbory na krátkých stopkách určené pro hrnkovou kulturu a pro výsadby do truhlíků nebo naopak drobnokvětější odrůdy s delšími stopkami (kolem 15 cm) vhodné k řezu do malých kytiček. U novějších odrůd je již využíván také heterózní efekt. Na současném sortimentu se podílejí zejména němečtí, ale i francouzští, angličtí a američtí šlechtitelé.
Již před r. 1900 uvedl známý klatovský zahradník a také karafiátník V. Svoboda na trh svoji vlastní sedmikrásku nazvanou Bellis perennis maxima plena ´Hvězda ze Šumavy´. Měla úbory na tehdejší dobu velké, plné, bílé, rub a špičky jednotlivých kvítků byly růžové čímž podle M. Fulína (1900) „...květ nabývá zvláštního měnivého odlesku, což velmi krásně se na obrubách vyjímá“. Významné bylo i její „...bohaté kvetení, jež trvá až do zámrazu...“. Tento dosud jediný český výpěstek svého druhu se snad podobal tehdy velmi rozšířené zahraniční odrůdě ´Juvel´. Klatovský zahradník-šlechtitel V. Svoboda zřejmě již před sto lety pohotově reagoval na potřebu trhu a vyselektoval svůj výpěstek hlavně na veliký a plný úbor. Dnes je tato sedmikráska samozřejmě již dávno překonaná a neznámá.
Coreopsis tinctoria - krásnoočko barvířské
Je domovem v Severní Americe a v kultuře se pěstuje jako jednoletá květina již od r. 1835. Delší dobu se používal pouze původní druh. Teprve později byly hlavně v Německu a Anglii vyselektovány barevné a vzrůstové odchylky. Současný sortiment zahrnuje několik nízkých i vysokých odrůd, které známe v čistých barvách i ve směsích. Existují také nízké tetraploidní odrůdy s velkými květy. Mezi základní typy patří kultivary se žlutými květy na červenohnědém podkladě (např. ´Citrina´, ´Goldstrahl´), dále nízké - 15 až 35 cm vysoké - s květy měďnatě červenými (např. ´Nana Sanguinea´, ´Blutroter Zwerg´), nízké s jemně úzkými okrajovými kvítky (např. ´Radiata Nana´) a další. Zvláštní postavení zaujímají odrůdy pestrobarevnější, jako např. ´Tigerblümchen´ (podklad živě červenohnědý, kvítky ke špičkám žlutě skvrnité).
U nás bylo, po víceleté selekční práci s registrovanou odrůdou ´Radiata Tigrina´, r. 1989 zapsáno do Listiny povolených odrůd nové, snad první české krásnoočko vyšlechtěné na Šlechtitelské stanici v Libochovicích. Obdrželo jméno ´Talisman´. Vytváří rostliny husté, bohatě větvené, asi 20-25 cm vysoké, listy jsou jemné, čárkovité, úbory jednoduché, asi 3,5-4 cm široké, jazykovité kvítky žluté, trubkovité zelenohnědavé, později hnědooranžové. Svým vzrůstem a výškou se uplatní v záhonových výsadbách případně i ve skalkách. V posledních vydáních naši Listiny povolených odrůd svoje místo stále ještě obhajovalo.
Limonium sinuatum - limonka chobotnatá
Pochází z oblastí kolem Středozemního moře. Do zahradní kultury se dostala již před r. 1600. Původně dvouleté až vytrvalé rostliny se ale u nás pěstují jako letničky. Výchozí druh není prakticky vůbec v kultuře. Selekcí vznikla řada odrůd s květenstvími až 7 cm dlouhými a 3 cm širokými, barvy bílé (např. ´Candidissima´, ´Eisberg´), žluté (např. ´Goldküste´), růžové (např. ´Aprikose´, ´Rosea Superba´), růžově červené (např. ´American Beauty´), nafialovělé (např. ´Atrocoerulea´) až namodralé (např. ´Kampf´s Verbesserte´). Uplatní se hlavně v sušeném stavu (vazba, dekorace).
Nejstarším českým výpěstkem bude asi limonka F. Chvatíka z Bystřice pod Hostýnem, který v r. 1935 nabízela např. semenářská firma Agrosol z Libuše u Prahy jako ´Chvatíkova Atrocoerulea´ s tím, že má „nádherný vzrůst a zabarvení“. Po 26 letech se r. 1961 objevuje ´Věncovka´ (květenství velmi husté, kartáčovitě uspořádané, bílé), která figurovala ještě v posledních vydáních Listiny povolených odrůd. O rovných 10 let později přichází na trh dnes již bohužel, možná neprávem, zapadlá ´Bezovka´ vyšlechtěná na Šlechtitelské stanici ve Vrbičanech. Květenství měla světle modrofialové, husté, 7 cm dlouhé a 4 cm široké, rostliny byly 85 cm vysoké a asi 55 cm široké. Byla to odrůda velmi podobná ´Věncovce´, s obdobným výnosem suchých květenství, tj. 0,80 kg na 1 m2, přičemž usušená květenství barvu neměnila. Na Šlechtitelské stanici v Libochovicích se zlepšení namodralého odstínu věnoval J. Průcha. Svůj první výpěstek ´Safír´ uvedl r. 1973. Vyznačoval se raným a jednotným nakvétáním, květenství bylo husté, velké a ustáleně modrofialové, asi 6,7 cm dlouhé a 2,8 cm široké, rostliny staženého až polorozložitého vzrůstu. Teprve po 14 letech přichází r. 1987 tentýž šlechtitel s odrůdou ´Ametyst´. Kvete v odstínech světle modrofialových, vijany jsou 5-8 cm dlouhé a 3-4 cm široké, rostliny 45-60 cm vysoké a 50-60 cm široké. Obě tyto limonky obstály velmi dobře v tehdejších srovnávacích zkouškách se zahraničními výpěstky.
Lobelia erinus - lobelka drobná či nemléč
Je domovem v Jižní Africe, kde je vytrvalá. Jako jednoletá okrasná květina se začala pěstovat od r. 1681. Na současném, dosti obsáhlém sortimentu, pracovali zejména němečtí a angličtí šlechtitelé. Původní modrá barva květů byla doplněna ještě odstíny bílými, růžovými i karmínovými. Podle vzrůstu rozeznáváme lobelky nízké, středně vysoké a převislé. Z odrůd se stále pěstují starší německé výpěstky ´Kristallpalast´, ´Kaiser Wilhelm´, ´Blauer Stein´(všechny s květy namodralými) a z bílých např. ´Schneeball´ a dále ještě namodralá a bíle „okatá“ ´Schwabenmädchen´ a řada dalších. Z anglických např. ´Mrs. Climbram´ (květy temně modré s bílým „očkem“) aj. V zájmu zdravého, nevirózního množení se dnes používají i tkáňové kultury (např. u německé firmy Brandkamp). V současné době se podstatně rozšířil také sortiment generatívně množených odrůd např. o modře kvetoucí ´Blaue Perle´, ´Blauteppich´, ´Blue Lagoon´, ´Cambridge Blue´, čistě bíle kvetoucí ´Schneeflöckchen´, karmínově růžovou a bělavě „okatou“ ´Rosamunde´ a další.
Renomovaný vídeňský zahradnický časopis „Wiener Obst- und Garten-Zeitung“ uvádí ve svém druhém ročníku a sešitu č. 8/9 na str. 428-429 roku 1877, že v Teplicích v Čechách vyšlechtil vrchní zahradník knížete Clarysche pan Jindřich Lagler novinku lobelky podobné tehdy velmi známým a pěstovaným odrůdám ´Stern von Ischl´ a ´Kaiser Wilhelm´. Tato novinka ale kvetla bíle a vytvářela kompaktní, pouze 10 cm vysoké rostliny. Výborně se uplatňovala v kobercových výsadbách. Pan Lagler ji pojmenoval ´Princessin Maria Alba´. Se svým modrým protějškem ´Kaiser Wilhelm´ ale neudržela krok a je dnes již neznámá. Teprve po 61 letech, tj. r. 1938, se objevuje v ceníku pražské semenářské firmy Jind. Vaňka další česká lobelka, tentokráte s nefalšovaným českým jménem ´President Masaryk´. Podle ceníkového popisu byla „hořcové barvy, světlolistá a hodila se na záhony i pro hrnce“. Další podrobnosti nejsou známé.
Mirabilis jalapa - nocenka jalapská
Pochází z Mexika. Do zahradnických a bylinkářských kultur se dostala již r. 1582. Je vytrvalá, ale u nás se pěstuje jako letnička, většinou jen ve směsi barev, od bílé, přes žlutou, růžovou, červenou - někdy jsou květy i žíhané. Známá je i pestrolistá var. variegata, která může býti i zakrslá (do 30 cm - var. pumila foliis variegata). Šlechtění nocenky na velikost květů a jejich výrazné zbarvení probíhalo hlavně v Německu, ale i v Anglii, Francii a dalších evropských zemích. Německý botanik a genetik C. Correns (1864-1933) použil tuto nocenku při studiu zákonů dědičnosti barvy květů a dodnes se používá k názorným pokusům. Asi 30 let před narozením tohoto německého učence konal, v letech 1826-35, při „Oberamtu“ panství bzeneckého jeho tehdejší aktuár F. A. Stieber své první pokusy s rozsáhlým opylováním květů révy a letniček - mimo jiné také s M. jalapa. Přitom podle M. Vávry (Acta Universitatis Agriculturae, Řada A, XVIII, sp. č. 828, č. 1, str. 161-175, Brno 1970) „...zjistil, že jestliže přenášel pyl odrůd světlých barev na blizny odrůd tmavých barev a zejména obráceně, vždy převažovala barva rostliny otecké, z níž byl vzat pyl k opylování...“. Není pochyb, že tento syn kroměřížského zahradníka byl jeden z prvních praktických šlechtitelů-učenců, kteří použili tuto nocenku pro demonstrační genetické pokusy.
