Freesia - frézie
Jako první se z jižní Afriky dostala r. 1866 do evropských kultur.
Původně zelenožlutá Freesia refracta byla zpočátku ale jedině v botanických zahradách. Později to byly ještě jeji variety leichtlinii, odorata a alba (dnes vedená spíše jako samostatný druh F. sparmannii). Teprve koncem 19. století bylo, ještě za účasti dalšího druhu - F. armstrongii, zahájené vlastní šlechtění této dnes tržně významné skleníkové květiny k řezu. První pozoruhodnější výsledky se získáním výnosných a perspektívních odrůd zaznamenal milovník-zahrádkář Dr. Ragionieri z Florencie a dále pak ještě Jacob a Whitwell a C. G. van Tubergen z holandského Haarlemu. Jejich výpěstky se dostaly do obchodu jako F. hybrida ragionieri a F. hybrida tubergenii. Posledně jmenovaný holandský šlechtitel se zabýval fréziemi již od r. 1901 a vypěstoval mnoho odrůd, jejichž sortiment zakrátko doplnily další holandské firmy (G. C. van Meeuven, A. Wülfinghoff, M. C. van Staaveren a další). Z práce anglických šlechtitelů nelze přehlédnout výpěstky firmy Dalrymple z Bartley a J. A. M. Goemanse. Ve Francii to byl již dříve Brüggemann (Villefranche), Geyer (Antibes) a další. Určitým mezníkem se stal výpěstek holandské firmy Konynenburg et Mark (Nordwijk) nazvaný ´E. et M. Super Freesia´, která navázala na velkokvěté, ze semene konstantní odrůdy firmy Lutz (Fellbach u Stuttgartu). Tento typ frézií pak zdokonalovali další šlechtitelé, v Německu např. E. Münz (Waiblingen), A. Stahl (Lorch) a v bývalé NDR i podnik DSG-Erfurt. Jejich ´Superfreesie´ byly šlechtěné hlavně na čistotu barev (zejména žluté, bílé, ale i ostatních odstínů), zdokonalení květní stavby (květy široce otevřené a co největší, v poslední době i na plnokvětost) i pevnost květních stonků s dlouhým květenstvím. Již záhy se také v zámořské Kalifornii staly frézie šlechtitelským objektem (firma Elder aj.) a dnes se americké výpěstky prosazují na evropském kontinentě stále více. Původně se frézie množily pouze hlízkami a jejich šlechtění bylo do značné míry zaměřené právě na výnos a kvalitu hlíz. Později se prosadilo také množení výsevem a do popředí se dostalo prošlechťování odrůd právě pro tento způsob rozmnožování (hlavně na jednotnost a vyrovnanost). Sortiment generatívně množených frézií se v současné době dělí na diploidní (poněkud vyšší výnos menších květů na kratších a slabších stoncích), tetraploidní (květy větší, stonky pevnější) a heterózní (poněkud vyrovnanější než tetraploidní). V poslední době je stále významnější šlechtění na trvanlivost ve váze (do 12 dnů) a na zdravotní stav rostlin (hlavně prosté virových chorob).
České šlechtění frézií je poměrně mladého data a má své začátky na Šlechtitelské stanici v České Skalici, kde se R. Adam snažil u bílého zbarvení květů o zdokonalení pevnosti jejich stonku a o co nejbohatší květenství. Jeho diploidní, generatívně rozmnožovaný výpěstek byl do Listiny povolených odrůd zapsán r. 1962 pod jménem ´Nevěsta´. Asi kolem r. 1973 se ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích zahájily práce s testováním na virózy a v souvislosti s tím i průzkum technologických otázek, a to především u frézií množených semenem. Byla to tehdy jediná možnost jak pracovat se zdravými rostlinami, protože veškerý sadbový materiál hlízami množených odrůd byl v této době u nás zamořen virózami. V tomto období bylo na Šlechtitelské stanici v Žatci zahájené šlechtění tetrapoidních typů. V r. 1981 byly uznány a na trh uvedeny tři barevné odrůdy: ´Aura´ (žlutá), ´Berta´ (šarlatově červená, jícen žlutý) a ´Dora´ (modrofialová, jícen bílý s nafialovělou žilnatinou) - bližší viz připojený tabulkový přehled. Za další 4 roky (r. 1985) byla tato řada doplněna bílým výpěstkem ´Vera´. Po více let pokračovala v průhonickém výzkumném ústavu I. Novotná s R. Votrubou v práci s odrůdami množenými hlízami, jejichž výhody spočívají v malé proměnlivosti znaků a vlastností i kratší době pěstování. Zásadním problémem, který byl řešen již od r. 1979, bylo udržení vegetatívně množených odrůd v bezvadném zdravotním stavu. Několikaleté výsledky prokázaly, že při pečlivém výběru a zajištění hygienických podmínek lze i vegetatívně množené odrůdy udržet ve velmi dobrém zdravotním stavu. Začátkem osmdesátých let se začala I. Novotná spolu s R. Votrubou zabývat již konkrétními šlechtitelskými a genetickými otázkami. Jednalo se hlavně o vzájemné propojení žádoucích znaků - hlavně úzkých vzpřímených listů, dlouhého a pevného květního stonku, široce rozevřených květů s kratší trubkou a raného kvetení. Tento cíl byl dosažen kombinačním křížením vhodných jedinců. V r. 1986 byly perspektívní kříženci hodnoceny a porovnány s výchozím materiálem a s novými zahraničními odrůdami. Využitím množení „in vitro“ bylo vybrané novošlechtění rychleji namnožené a předané do pěstitelské praxe. V r. 1990 se jednalo o novinky ´Maja´ (světle žlutá) a ´Nora´ (světle modrofialová, jícen bílý s fialovou kresbou); o rok později (1991) o další dvě : ´Bety´ (bílá) a ´Hony´ (oranžově žlutá) a konečně v dalším roce ještě o 3 frézie : ´Amor´ (šarlatově červená, jícen žlutý s červenými proužky), ´Jety´ (bílá, jícen žlutobílý) a ´Luky´ (sytě žlutá, nádech a ořízka oranžová). Přímo systematicky byla I. Novotnou a R. Votrubou vyšlechtěna kolekce sedmi odrůd, která zahrnuje všechny barevné odstíny existující v sortimentu.