Sinningia x hybrida - gloxinie zahradní
Tradescantia albiflora - podénka či voděnka bělokvětá
Do Evropy se z Brazílie dostal původní druh Sinningia speciosa r. 1815 nebo 1817. Květy této gloxinie byly nící, jednobarevně matně lilákové a zvonkovitého tvaru. Vnitrodruhovým křížením a selekcí byly získány první kultivary. V letech 1826 - 1842 se v květinářské praxi rozšířily variety : albiflora, caulescens, macrophylla a rubra. Teprve vzájemným prokřížením těchto variet vznikly výpěstky v různých barvách - jednobarevné i různě skvrnité. V ceníkách byly vedené pod označením Sinningia hybrida grandiflora s formami gigantea a tigrina. Roku 1845 se objevila dnes běžná radiálně zvonkovitá stavba květu. Tento typ květu pak zdokonalili hlavně šlechtitelé v Erfurtu (zejména firma Benary) a Quedlinburgu (firma Dippe) tak, že byl vzpřímený a souměrný. E. Benary pak získal a uvedl varietu crassifolia s obzvláště velkými, dužnatými, lehce převisajícími, ale bohužel křehkými listy. Teprve po přivezení druhu S. regina s více elastickými, podlouhlejšími, svrchu nahnědle plstnatými listy, vznikli první tržně nejcennější kříženci - Regina-hybridy. Vlastním šlechtěním gloxinií se zabývali hlavně němečtí šlechtitelé. Vedle již výše uvedených firem to byl ještě Jank v Hamburku a určitý mezník v sortimentu vytvořil berlínský šlechtitel Gierth, když vytvořil a r. 1932 uvedl svůj obzvláště bohatě kvetoucí výpěstek ´Gierths Rote´. Brzy se tento typ objevil v různých rasách a barevných odstínech. K původním německým, výše uvedeným šlechtitelům se později přiřadili další, jako např. E. Enderle (Schömberg), J. Koch (Stuttgart), K. Krins (Krefeld-Neuenweg), W. Süptitz (Hamburg-Eidelstedt) a další. V Rakousku např. J. Kurz (Vídeň) a ve Švýcarsku Mauser (Curych). V posledních letech se pěstují převážně F1-kříženci, jako např. ´Avanti F1´ (asi 9 odrůd), série ´Gloriosa F1´ (asi 6 odrůd), série ´Ultra F1´ (asi 8 odrůd) a další.
U nás zahájil šlechtění gloxinií, ve své době vážený a všestranný panský zahradník na zámku v Děčíně, proslulý pěstitel orchidejí a růží F. Josst (Jošt). Psal se tehdy r. 1847 - tedy dva roky po uvedení prvního výpěstku s dnešním vzpřímeným a souměrným květem. Roku 1876 presentuje již 66 vlastních výpěstků. V písemných podkladech chrudimského J. Vaňka se nám zachovalo pouze sedm jmen : ´Dvorní Zahradník Vácha´, ´Halevy´, ´Hraběnka J. Thunová´, ´Charles Dickens´, ´Libuše´, ´Mozart´ a ´Prince Rohan´. Žádné další, podrobnější charakteristiky zatím neznáme. Blízko německých hranic ležící Děčín patřil zřejmě mezi první „štace“ zavedení kultury gloxinií u nás.
Plných 61 let uplynulo od uvedení výše jmenovaných Josstových výpěstků, než se r. 1937 objevily v ceníku pražského semenářského závodu Agrosol dvě gloxinie pod označením Gloxinia hybrida grandiflora gigantea - a to ´Libuše´ (čistě bílá - shoda jmen nebo tak dlouho přetrvávající výše uvedený výpěstek F. Jošta ?) a ´Vltava´ (bílá se širokým světle modrým okrajem). Dnes si asi tuto shodu jména již uspokojivě nevysvětlíme. V r. 1951 uvedl zahradník opavského zahradnictví Květena J. Pavelka svou novinku ´Pozdrav z Opavy´. Vznikla jako snaha zlepšit Gierthovy gloxinie vypěstováním odrůdy s červeným květem, bílým jícnem a zvlněným okrajem, dále s dokonalejšími hlízami, které by byly druhým rokem použitelné k rychlení, s méně křehkými nelámavými listy a konečně co nejranější a s kompaktním vzrůstem. Ke křížení použil Gierthovy gloxinie belgického původu a odrůdu ´Berliner Weisse´. Z prvního přesevu r. 1949 - 50 vyselektoval rostliny s rychlejším vývinem a ohebným olistěním. Z přesevu v letech 1950 - 51 již vybral sedm typů, které poslal na přezkoušení do Výzkumného ústavu okrasných rostlin v Průhonicích. Vybraný jedinec pak měl žádaný, tehdy nezvykle velký (11 cm), svítivě červený květ s téměř bílým jícnem a zvlněným okrajem. J. Pavelka tedy dosáhl svých vytčených cílů, ale oficiálně se jeho odrůda do Listiny povolených odrůd, z dnes obtížně zjistitelných důvodů, nedostala a její rozšíření zřejmě nebylo velké ani dlouhodobé.
O devět let později - r. 1960 - přichází první hranická, červenokvětá „hlíznatá“ gloxinie jménem ´Stella´ vyšlechtěná pracovníkem tehdejší Šlechtitelské stanice J. Bednářem. Tento šlechtitel se vedle efektního zbarvení zaměřil na středně velký, pevnější a trvanlivější květ a ohebné, dobře balitelné olistění. Tyto zlepšené znaky a vlastnosti se projevily u jeho dalších dvou kultivarů uvedených r. 1964 : ´Fatra´ (květ bílý, okraj fialový) a ´Raketa´ (květ temně červený, okraj mírně zvlněný). O rok později vyšlechtěná ´Eva´ je pro své bohaté kvetení označována jako multiflora. Má poměrně velké květy (až 9 cm široké) a vyniká dobrou balitelností. Byla vysoce oceněna na Mezinárodní zahradnické výstavě ve Vídni r. 1965. V Hranicích na Moravě spatřila světlo světa r. 1968 první česká heterózní gloxinie, kterou J. Bednář pojmenoval ´Karmen F1´ a za tři roky (r. 1971) ji doplnil dalším F1-hybridem s červenými květy a krémově bílým jícnem nazvaným ´Morava F1´. Svým vzhledem, pevným květem a dobrou balitelností se tento výpěstek dobře osvědčil ve velkovýrobě a byl i předmětem vývozu. V témže roce vyšlechtil ještě odrůdu ´Sylva´ s výrazně sytě červeným květem, s tečkovaným jícnem a bílým lemem i rubem. V r. 1975 přichází hranická Šlechtitelská stanice ještě se svou třetí heterózní gloxinií ´Dana F1´. Je sametově červená a má silně zvlněné okraje. Tímto výpěstkem dovršil J. Bednář u gloxinií své úspěšné šlechtitelské snažení. V r. 1997 byla do Státní odrůdové knihy ČR zapsána temně fialová odrůda pod jménem ´Hůrka´. Jedná se o výpěstek pracovnice hranické šlechtitelské stanice, dnes důchodkyně M. Jílkové.
U této květiny můžeme konstatovat, že její zušlechťování sahá u nás až k samým začátkům jejího evropského šlechtění a že později, hlavně v letech 1960 - 75, doznalo kvalitativně vysoké, moderním požadavkům odpovídající úrovně.
Tradescantia albiflora - podénka či voděnka bělokvětá
Pochází z tropické a subtropické Jižní Ameriky. Náleží k nejznámějším a nejméně náročným pokojovým květinám. V poslední době slouží i k letnímu osazování venkovních nádob, ampulí apod. Její šlechtění se omezuje pouze na podchycování a rozmnožování pestrolistých odchylek. Velmi staré jsou odrůdy ´Albo-vittata´ (bělavé pruhování), ´Aureo-vittata´ (žlutavé pruhování), ´Laekenensis´ (podélné bělavé pruhování, čepel někdy celá bílá a na světlém stanovišti s narůžovělým nádechem). V poslední době se ještě rozšířil výpěstek ´Rochfords Silver´ (rovněž bělavě pestrý).
V rakouském zahradnickém časopise Wiener Illustrierte Garten-Zeitung, roč. XI, č. 10, z r. 1886 je na stránkách 419 - 420 vyobrazena a popsána tehdy ještě neznámá pestrolistá varieta pod jménem T. albo-lineata. Doslova se zde uvádí : „...tuto varietu jsme viděli poprvé jako ještě neevidovanou novinku na jarní výstavě Zahradnické společnosti v Praze v dubnu 1886. Jedná se zřejmě o rakouské šlechtění. V současné době byla uvedena do obchodu belgickými zahradníky a je již levně k dostání...“. O čtyři roky (1890) později píše M. Fulín v Časopise Českých zahradníků, č. 7, str. 175 - 176 v článku Tradescantie pro visuté nádoby mimo jiné : „... Obrázek náš představující nejněžnější odrůdu, která je i tím památná, že z Čech pochází... Která z odrůd je nejkrásnější bylo by těžko rozřešiti. Typická forma honosí se bujnou zelení, při odrůdě Tr. Goeschki jsou listy podél žlutě pruhovány, při Tr. albo-lineata jsou tyto bíle páskovány. Tato odrůda vypěstována byla před časem panem Stibalem, vrchním zahradníkem v Klášterci, který ji před několika lety v Praze vystavil a prostřednictvím Roezla na závod Ed. Pynaert Van Geerta v Gentu postoupil. Rostlina byla sice ve starých seznamech uváděna, ale jako mnohé jiné zase ze zahrad vymizela až opět v Čechách se vyskytla...“. Zřejmě mylně uvádí chrudimský J. Vaněk ve svých záznamech : „...J. Vácha, zahradník hraběcí Valdštýnské zahrady v Duchcově vypěstoval bíle pruhovanou podenku ´Tradescantia albo-vittata, již vystavil v Praze r. 1885 a brzy na to celou zásobu přenechal belgické firmě Ed. Pynaert Van Geert v Gentu, jako ani první ani poslední české rostliny, které když se měly rozšířiti, musely napřed do ciziny...“. Na jiném místě svých záznamů ale J. Vaněk přisuzuje podchycení této odchylky R. Váchovi z Hluboké nad Vltavou. Správný rok konání pražské výstavy uvádí M. Fulín. Ale ať tuto podénku objevil Fulínův zahradník Stibal (což bude asi pravděpodobnější) nebo Vaňkův Vácha, skutečností zůstává, že byla jako novinka uváděna a obdivována až ve Vídni a že ji získala a do obchodu uvedla belgická zahradnická firma. M. Fulín má zřejmě také pravdu v tom, že se nejednalo o úplnou novinku, ale o znovuobjevení, kdysi z kultur vymizelé odrůdy. Dnes se můžeme jen dohadovat, zda se jednalo o výpěstek v současném sortimentu vedený jako ´Albo-vittata´, ´Laekenensis´ či ´Rochfords Silver´. Faktem je, že se některá z těchto bíle pruhovaných podének vrátila do květinářských kultur zásluhou českého zahradníka.
