Když se řekne slovo roztoč, většina z nás si představí ošklivého osminohého živočicha, který se prodírá vlákny v našem koberci a vyvolává různé alergie. Tak nám roztoče prezentují, některé reklamy na vysavače. Tito živočichové se dopouštějí také velkých škod na uskladněných potravinách. Mnoho druhů řadíme mezi obávané škůdce různých zemědělských plodin. Najdeme i řadu druhů, které jsou ve vztahu ke člověku neutrální, anebo dokonce i užiteční.
Mezi roztoče škodící na ovocných dřevinách patří vlnovník jabloňový (Aculus schlechtendali). Škody se projevují stáčením listů směrem vzhůru, jejich hnědnutím a později opadem (Hluchý, 2008). Dalšími zástupci škodlivých roztočů, jsou různé druhy svilušek (Tetranychidae). Ty nabodávají rostlinná pletiva a vysávají buněčný obsah. Tím způsobují žloutnutí, bronzovitost a zasychání listů mnoha druhů ovocných dřevin (Alford, 2007). Plstnatost révy se projevuje tvorbou vypouklých, červených nebo žlutavých puchýřků. Ze spodní strany listů se v důsledku napadení roztočem vlnovníkem révovým (Colomerus vitis) vytváří hustá spleť zvětšených trichomů připomínající plsť (Hluchý, 2008).
Dravý roztoč Typhlodromus pyri
V moderní ochraně proti výše popsaným škůdcům se využívají schopnosti jejich taxonomicky velmi příbuzného organismu – dravého roztoče. Tím je druh z čeledi Phytoseiidae Typhlodromus pyri. Kapkovité krémově bledé tělo dospělce dosahuje délky přibližně 0,3 mm. Dlouhé nohy umožňují tomuto dravci rychlý pohyb i v prostředí listů hustě porostlých trichomy (Helyer a kol., 2003; Chhillar a kol., 2007).
Oplozené samičky přezimují ve skupinách v trhlinách kůry na starších větvích nebo kmeni. V závislosti na teplotě se samice na jaře probouzí a opouští úkryty. Nejprve vyhledávají kořist, kterou představují drobní roztoči, ale také larvy třásněnek a jiného drobného hmyzu. Úživný žír samic trvá několik týdnů. Poté kladou jednotlivá vajíčka na trichomy nad povrchem listů proto, aby nedocházelo k predaci jedinci vlastního druhu či blízce příbuznými druhy. Často najdeme vajíčka v blízkosti střední žíly (Hluchý a kol., 2008; Helyer a kol., 2003). Přezimující samice naklade v průměru 16 vajíček, samice dceřiné populace klade v průměru až 29 vajíček (Zemek, 1993). Nejprve se líhnou samci a později i samice nové generace. V našich klimatických podmínkách má druh T. pyri dvě až tři generace za rok (Hluchý a kol., 2008).
Než dosáhne dospělosti, prochází T. pyri larválním a poté dvěma nymfálními stádii (protonymfa a deutonymfa). Larva má šest noh, obě nymfální stadia jsou osminohá (Collyer, 1998). Množství nakladených vajíček, délka a průběh vývoje je velmi variabilní. Závisí především na teplotě a kvalitě kořisti (Hayes, 1988). Při teplotě 22 °C trvá vývoj do stadia dospělce dva týdny (Helyer a kol., 2003).
Při dostatku kořisti je poměr samic ku samcům nejprve 2 : 1 a později v sezóně (srpen) vzrůstá až na 3 : 1. V průběhu října z populace mizí samci úplně a zůstávají samice, které později přezimují (Khan & Fent, 2004). Jestliže dojde k poklesu početnosti dostupné kořisti, začne samice klást vajíčka, ze kterých se líhne větší množství samců. Tím klesne četnost samic v populaci na 30 % a omezí se rychlost růstu celé populace. Tato schopnost umožňuje dravému roztoči přežívat dlouhodobě i s minimem potravních zdrojů (Hluchý a kol., 2008). Alternativou živočišné kořisti jsou pylová zrna rozličných druhů rostlin, mycelia nebo spory hub. Proto je vhodné v sadech nebo vinicích budovat druhově bohaté ozelenění, které skýtá pro roztoče T. pyri alternativní potravní zdroj (Šarapatka a kol., 2008). Několik týdnů je schopen dravý roztoč přežít i zcela bez potravy (Hluchý a kol., 2008).
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 8/2010.
Text a foto Ing. Václav Psota, Mendelova univerzita v Brně
