) Jedním ze základních předpokladů úspěšného založení kvalitního trávníku je dosažení dostatečného množství rostlin jednotlivých druhů travní směsi na jednotku plochy, rovnoměrně rozmístěných. Směsi, které jsou pro zakládání trávníků navrhovány, jsou sestaveny tak, aby v nich byl přiměřený podíl trsnatých i výběžkatých druhů pro zajištění požadovaných vlastností trávníku a rovněž jeho vytrvalosti. Obdobně je doporučován i přiměřený výsevek. Při setí je pak třeba tento výsevek dodržet, obilky na ploše rozmístit rovnoměrně a zajistit příznivé podmínky pro jejich klíčení, vzcházení a další vývin. O klíčení běžně využívaných trávníkových druhů trav jsme informovali čtenáře již v minulosti.
Vzcházení rostlin je další etapa jejich vývinu, kdy může dojít k redukci jejich počtu. Schopností osiva vzcházet rozumíme vzejití koleoptile nad povrch půdy a rozvinutí prvního listu. Dosažením této fáze končí období, kdy je jedinec vyživován zásobními látkami z endospermu obilky a začíná proces fotosyntézy a produkce nové energie. Vzcházivost je dána jednak vitalitou, stářím a velikostí obilek, dále pak podmínkami prostředí, zejména vláhovými poměry a hloubkou výsevu.
Vliv hloubky výsevu
Každý druh má na hloubku výsevu specifické požadavky, respektive je schopen vzcházet z různé hloubky, což souvisí s velikostí obilek a obsahem zásobních látek v endospermu. Povrchové setí vyžaduje soustavné udržování vlhkého povrchu půdy, tak aby měly obilky dostatek vody pro nabobtnání, vyklíčení a následný růst. Klíčenci a mladé rostliny jsou dosud mělce zakořeněné, a proto velmi citlivé i na krátkodobý přísušek. Vzcházející porost musí být proto zavlažován častěji a s ohledem na různou dobu klíčení, vzcházení a počátečního vývinu všech komponent směsi, mezi nimiž mohou být značné rozdíly. Při výsevu na povrch jsou obilky rovněž ohroženy ptactvem, mohou být odneseny větrem nebo vodou. Proto je účelné provádět výsev do určité hloubky, kde je zajištěna nejen ochrana obilek, ale hlavně, při kvalitní přípravě půdy, soustavný přísun kapilárně vzlínající vody. Pro úspěšné vzejití porostu je však třeba dodržet maximální přípustnou hloubku setí podle složení směsi. Obsahuje-li drobnosemenné druhy, např. lipnici luční nebo psinečky, doporučuje se hloubka 0,5 až 1 cm. Je zřejmé, že musí být velmi kvalitně připravena půda, přiměřeně zhutněné seťové lůžko a dobře rozpracovaný povrch bez hrud. Jakékoliv další nerovnoměrné sesedání půdy vede k pohybu a zapadání obilek a jejich omezenému nebo alespoň opožděnému vzcházení.
Výsev do hloubky 1 až 3 cm
V rámci našeho výzkumného programu na Katedře pícninářství a trávníkářství FAPPZ ČZU v Praze jsme prováděli řadu nádobových pokusů s klíčením i vzcházením trav. Použili jsme trávníkový substrát od Rašeliny Soběslav, do něhož jsme vyseli na povrch nebo do hloubky 1 až 3 cm obilky vybraných trávníkových odrůd kostřavy červené, lipnice luční a v současnosti druhu nabývajícího na významu – kostřavy rákosovité. Zálivka byla prováděna denně v dávce 7 mm. Pro zjištění specifických biologických vlastností hodnocených druhů byla ve skleníku udržována optimální stálá teplota 19 °C a relativní vzdušná vlhkost 70 %. Byla sledována dynamika vzcházení a celková vzcházivost rostlin (vzešlá rostlina započítána při délce koleoptyle nad zemí alespoň 1 cm).
Graf 1 vyjadřuje výsledky ze skleníkového pokusu, kde byla instalována výše zmíněná klimatizace a udržována optimální vlhkost vzduchu. U kostřavy rákosovité, která má ze sledovaných druhů největší obilky (hmotnost tisíce obilek 2g), byla průměrná celková vzcházivost nejvyšší při výsevu do hloubky 2 cm, nejnižší (o 10 % nižší) při výsevu na povrch (graf 1). U kostřavy červené se střední velikostí obilek (hmotnost 1000 obilek asi 1,2 g) byl patrný klesající trend celkové vzcházivosti s narůstající hloubkou výsevu, rozdíly však nebyly v rozpětí hloubky 0 až 2 cm nijak výrazné, při výsevu do 3 cm byla vzcházivost o 20 % nižší než při výsevu na povrch. U drobnosemenné lipnice luční (hmotnost tisíce obilek 0,2 g) nastal výrazný pokles vzcházivosti již při výsevu do 1 cm (o 25 % oproti výsevu na povrch), při setí do 3 cm již byla vzcházivost lipnice zanedbatelná (10 %). V jiném podobném pokuse, též ve skleníku, avšak bez klimatizace jsme zkoušeli vzcházivost jílku vytrvalého, kostřavy červené a lipnice luční. Přes pravidelnou zálivku nebyly vláhové poměry na povrchu půdy ideální a vzcházivost prvních dvou druhů byla o 30 % nižší než při výsevu do 1 cm (u lipnice luční byla jen 43 % oproti 56 % z 1 cm). V polních podmínkách je situace ještě horší, osivo často bez závlahy nevzejde téměř vůbec.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 4/2011.
Taxt a foto prof.Ing. Miluše Svobodová, CSc.,ČZU v Praze, FAPPZ
